Bude dokumentární film za dvacet let? A pokud ano, jakou bude mít podobu?

To je velmi obtížná otázka. Dvacet let je dlouhý čas a já nejsem žádný věštec. Mohu si místo toho zkusit představit, co se stane v následujících letech, během kterých bude v prostoru dokumentárního filmu nadále růst vliv současných uměleckých praxí či důležitost fúze dokumentárních formátů a fikčních struktur, jež bude ve výsledku přitažlivá pro širší publikum. Pokud bychom ale opravdu chtěli chvíli hrát partii sci-fi hry, můžeme si představit, že v roce 2036 bude svět stižen obrovskou 3D záplavou a že dojde k ještě mohutnějšímu rozvoji právě těchto filmů, jež upřednostňují zábavu a divadýlko za každou cenu před hlubokou a hloubavou reflexí lidskosti…

Ale když už jsme u toho, nesedí mi katastrofický tón vaší otázky. „Bude tu dokument i za dvacet let?“ Samozřejmě že tu bude! Stejně jako všechny ostatní podoby filmu. Podle proroků zkázy měl být film už dávno mrtev. Filmy ale stále tvoříme a vytrvale usilujeme o to, jak vylepšit všechny aspekty tvorby.

Nuže, bavme se, přátelé! Časy se mění, ale boj pokračuje.

Luciano Barrisone, ředitel festivalu Vision du Réel

Za dvacet let se osvobodíme od audiovizuální rétoriky a jejího umění ospravedlňovat chapadlovité a rafinované hypertrofie liberalismu. Za dvacet let budeme všichni horlivě debatovat o filmech v prostoru demokratických fór, jež budou stále vytvářena filmovými festivaly. Filmy samy budou v rozporu se zuřivým, masivním tokem nevkusných vizuálních proudů. Za dvacet let budeme klást radikální odpor a s naléhavostí sdílet vizi vzájemnosti. Za dvacet let budeme všichni dohromady – s radostí a v plné vážnosti – nově utvářet politiku a poetiku naší cinéma du réel, jež dává světu smysl. Ve volné tvorbě se objeví nutně subjektivní narativy, které přesáhnou hranice zavedených žánrů. Za dvacet let se nám podaří uniknout osamění digitalizovaných hypermarketů internetu, které vyrábějí poddajné konzumenty. Za dvacet let z nás budou klid rušící současníci bojující za svá přesvědčení, schopní vzít na sebe ohromný risk při filmování pravdivých příběhů: těch, které se týkají světa, jeho snů a zázraků, úspěchů a katastrof, jeho nepřevoditelné složitosti a krásy.

Jean Perret, filmový historik a teoretik

Nastane samozřejmě obrovská změna. Proměnit se může svět kinematografie, svět médií a nejspíš také způsob, jakým sledujeme filmy. A je dokonce myslitelné, že film – film, jak existuje dnes – přestane existovat v blízké budoucnosti.

Jakkoli radikální změna však přijde, jedna věc se nezmění: potřeba a touha člověka vidět, poznat, zakusit PRAVDU. A pokud je dokumentární tvorba této touze zasvěcena, přetrvá – ať už na sebe dokumentární film či jeho diváctví vezmou v blízké budoucnosti jakoukoli podobu.

Ulrich Seidl, dokumentarista