Honza a Pavel

Chtěl jsem udělat film o duchovnu, o jeho nových formách, až skoro sociologického rázu, jenomže Karel Vachek natočil Tmáře a jeho rod a hned bylo jasné, že líp to neudělám. Zůstal jsem tedy zase u portrétu. Vědomě jsem navazoval na svůj film z FAMU Souboj s mozkem a skoro jako by se tenhle nový měl jmenovat Mír s mozkem. Po všem tom šílení, psychickém kývání ze strany na stranu, najít stabilitu. Tam, kde předchozí film kladl otázky, hledat odpovědi.

Kluci. Honza a Pavel

Honzu znám dlouho, je jeden z mých nejbližších kamarádů. O Pavlovi mi řekl Martin Vlček. Když jsem se rozhodl, že bych Pavla chtěl do filmu, věděl jsem o něm jenom to, že se pěkně směje a je fyzik a asi i buddhista. To stačilo.

Honza. Jediné, co jsem věděl od začátku, bylo, že ve filmu bude on. V nepřehledné změti nových duchovních proudů pocházejících z Asie i odjinud, pravých i podvodných guruů, jogínů, kteří jsou jako jehovisti, buddhistů, kteří jsou jako katolíci, byl Honza jediný, komu jsem jeho cestu věřil. Kdysi kandidoval v nějakých volbách kamsi, prý jenom do počtu. Byl jsem rád, že jsem mohl volit – i na nevolitelném místě – někoho, komu věřím natolik, že bych za něj dal ruku do ohně.

Pavel mě neznal, asi jsme se navzájem trochu styděli. Vzal mě s sebou na vandr, aby si mě trošku oťukal, nenatočili jsme nic. Jenom zvuk kapání vody z okapu po dešti. Podobných vandrů jsme pak absolvovali snad desítky. Pavel je chodec, má prochozené úplně všechno, celou republiku a těch pár míst, kde nebyl „si schovává, až bude nejhůř“. Potřebuje ujít tak třicet čtyřicet kilometrů denně. Proč? „Hlava je plná popela,“ utrousí jenom.

Taky jsem s sebou na ty vandry vláčel batoh plný techniky, kameru, nahrávátka, baterky, prohýbal jsem se pod tou tíhou. Ale zato mám záběr Pavla na rozhledně. Pavel má kamarády jogíny, psychedelické feťáky, kteří prý jezdí do Indie i jinam hledat píthy, místa sil. „Myslím si, že jsou i v Čechách, nemusí se jezdit nikam daleko,“ říkal. Pokaždé, když jsme chvíli točili, Pavel to ukončil slovy: „Už dost, už jsem se nažvanil dost. Tohle nebude nikoho zajímat. Nějaké nuance myšlenek nějakých vědátorů.“

Pavel kdysi vydal svoje deníky z psychedelických a jiných experimentů, kdy užíval různé „látky“ od LSD přes muškátový oříšek, hořčík, až po Polar Ice Gel, kterým se namazal a vyklonil se z okna v paneláku, aby pozoroval, jestli pocit pálení sídlí v těle ve stejném místě jako závrať. Experimenty se sny i tělem popisuje jazykem pečlivým jako laboratorní deník. Pavla za knížku Silentbloky nominovali na Magnesii Literu.

Vědátoři

Honza studoval na ekonomce, zabýval se filozofií a umělou inteligencí. Teď tam učí multiagentní systémy. Obor, který zkoumá složité systémy a za pomocí počítačových modelů se pokouší pochopit jejich chování a experimentovat se změnami podmínek. Dá se takhle simulovat hořící les, mraveniště, ptačí hejno, panika davu v obchodním domě i chování celých trhů. To Honza modeloval ve své dizertaci.

Po důkladném prozkoumání umělé inteligence a jejích filozofických předpokladů zjistil, že zásadní je vědomí samotné, které se však vymyká vědeckému zkoumání. Vědomí nejde poznat zejména proto, že k výzkumu používáme vědomí samotné. Honza začal meditovat a provádět tak výzkum „v první osobě“. Odjel do kláštera na Srí Lanku, po jeho návratu ho už věda moc nezajímala. „Nemůže dát odpovědi na ty otázky, které mě zajímají. Je to jako rozdíl mezi mapou a krajinou. Věda je jenom popis, to je ta mapa, ale reálná krajina je něco úplně jiného.“

Výzkum funkce mozku při meditaci za pomoci měření EEG jako by byl posledním Honzovým výstřelem do pole vědy.¹⁾ To důležité jde poznat nejlépe tak, že si člověk sedne a medituje.

Z projekce Tlačítek bdělosti v Živém kině

Bdělost. Přítomný okamžik. Mikroskop vědomí

Pavel je fyzik pevných látek. V práci, na akademii věd, má ohromné hořáky, které chrlí plazma – čtvrté skupenství hmoty, které nám na základní škole zamlčeli. Pavel do proudu plazmatu sype v inertním plynu různé rozdrcené látky, které se při dopadu na podložku vrství za ohromných teplot a tlaků. Vznikají tak nové materiály a Pavel zkoumá jejich obskurní technické vlastnosti jako třeba elektrickou vodivost v různých směrech. K čemu to bude? „V lepším případě to může být materiál na odolnější lopatky turbín a v horším případě pláště jaderných raket. Věda je až příliš často služkou vojenskoprůmyslového komplexu,“ vysvětlil.

A opravdu, někde v lesích, na hranici vojenského újezdu nacházíme továrničku, se kterou vojenský ústav čas od času spolupracuje. Pavel přemýšlí, že zajdeme s tamějšími vědátory na kus řeči, ale ostnaté dráty, kamery a polovojenský režim nám dávají najevo, že asi ne. Fabrika patří americké firmě, která pracuje i na armádních zakázkách. Tak jdeme zase do lesa, hledat „místa sil“ a pak na tři kousky v místní hospodě. Pivo je poslední „látka“, kterou si Pavel ponechal. Každá látka má svého ducha. Pivo, LSD i oxid titaničitý. „Musím si nechat i něco jiného než vědu. Abych pak nebyl zklamaný, když mi v tajence vyjde, že to, co teče, na čtyři písmena, je voda,“ říkal.

Meditace

Když jsem někomu vyprávěl, že točím film „o těch buddhistech“ a Honza byl u toho, zeptal se o jakých. „Nejsem žádný buddhista,“ divil se. Pro Honzu je nejdůležitější jádro buddhismu – meditace bdělosti. Ale klanění, obřady, kadidla a zpěvy ho nezajímají.

Princip je uvědomovat si v každý okamžik, že je člověk tady a teď. Kde jsem, jak se cítím, co prožívám. Sedím. Před počítačem. Dýchám. Čtu. Sedím v kině. Koukám na film. Právě teď. KLAP!

Pavel se o své mystické cestě, cvičeních a konkrétních meditacích rozhodl nemluvit. „Nemůžu, nechci. Nemůžu a není mi to dáno,“ řekl. Takže sbíráme střípky kolem a snažíme se z nich poskládat obraz světa. A nakonec je to asi lepší.

Honza fotí různé detaily, fotografické hádanky. Poprosím ho, ať na foťák točí i záběry. Některé jsou vtipy, některé jsou haiku. Nakonec zjistím, že natáčíme oba dva podobné věci podobným způsobem.

Takhle točíme asi tři roky, než mám pocit, že všechno důležité je zaznamenáno. Pak asi tři roky s Adamem Brothánkem střiháme. Hledáme formu i způsob vyprávění. Adam je analytik. Učím se nelpět, vzdávat se jednotlivostí ve prospěch celku, nejlepší scény končí pod stolem. Pak už to skoro začíná být film. Pomalý, niterný, dovnitř, do hloubky. Meditativní.

ukázky: http://eldar.cz/tlacitka_bdelosti/

Film Tlačítka bdělosti bude mít premiéru na 19. MFDF Ji.hlava

Poznámky

1) Kopal J., Vyšata O., Burian J. et al.: Complex continuous wavelet coherence for EEG microstates detection in insight and calm meditation. Consciousness and Cognition, 30 (2014) 13–23. http://praveted.info/files/kopal_vysata_burian_wavelet_meditation.pdf