Jsa mlád, patře do tklivých vln (In Youth, Beside The Lonely Sea)

Jsa mlád, patře do tklivých vln,

tu byl jsem hlasů, vidin pln.

Titanie a její víly,

společníky mi v lesích byly.

Z každého květu, jenž plamenem vzplál

zpola zřetelný šepot zazníval.

Každičký větru dech já měl

za kmih perutě nebes posla.

Poté pohlcen v městský shon,

mamon a chtíč a hřích a hon,

vždy za mnou šly, nocí i dnem

sny mého dětství, sladký sen.

Jak v rokli, jež pozře každý zvuk,

tak tam, kde halasí lidský shluk,

za světélky své mysli dal jsem jít,

podivné strážce našel při mne bdít.

Neokusil jsemť smůly břímě,

poslové nebe stáli při mně.

Nyní se vidiny halí tmou

a jeden po druhém hlasy mrou.

Neslyším je v jich v hloubce, šíři.

Perutě často jinam míří.

Zmizí-li vidiny, zmizí hlas,

čeká mne temný, rmutný jen čas.