Dvanáct políček za vteřinu. Trosky jednoho deníku
Experimentální filmař Martin Ježek uvedl na loňské Ji.hlavě svůj nový strukturální snímek Trosky jednoho filmu, který v budoucnu plánuje rozšířit na celovečerní formát. Ve filmu, který byl při speciálních happeninzích promítán z několika různých projektorů, se inspiruje pasáží z deníkového textu spisovatele Daniela Hradeckého. Přečtěte si úryvek na dok.revue.
Tak jsem se teda v neděli (28. 5.) napil, nedá se nic dělat, když to přijde, daimón chytne oběť flígr, síla nad tvoje síly. A co. Je mně teď, few days after kupodivu dobře, takže doprdele s tím, přestože podle standardního modelu obecné teorie závislosti už je všechno zase v loji. Jen abych nezapomněl: Dvě decky mizerné vodky kolem třetí hodiny odpolední, pěkně cestou do Litvajzu, v lese, beze svědků, na dva doušky. Po těch 6 měsících abstinence to bylo ovšem tóčo: Nesmírný jas a radost nastupují zhruba v pěti minutách po úrazu. Z Daniela stává se Gabriel, který sestupuje šumenskou roklí, celá rokle se směje. Chce se mi. Procházím několika vývojovými stupni symetriády podle Stanisława Lema, všechno je mi jasný a sláva a fuk, trvá to půl hodiny, načež se široký úhel kosmologického ekránu počíná úžit na filmu 16 milimetrů, dosud v barvě, ale všichni nepřítomní víme, co a jak se končí. Končí se na 8 milimetrech, černobíle, nanejvýš 12 políček za vteřinu, obraz hasne, pak studna… Až sem se fakta kryjí s pravdou. Když je po všem, fakta jsou jasná a pravda hnusná -
---
Pasáž pochází z knihy Trosky jednoho deníku vydané nakladatelstvím Petr Štengl roku 2016.
