Když mladí nejsou tak úplně mladí

Zprávu, která mne inspirovala k napsání následujícího textu, jsem nalezl počátkem června v servisu rakouské agentury APA. Na lásku není nikdy pozdě – pod tímto mottem chce německá komerční televize Sat.1 zařadit do vysílání nový pořad, seznamku pro seniory. Zúčastnit se jí mohou jen lidé, kteří již dovršili 60 let. Točit se má na konci léta v jednom švýcarském hotelu, oznámila stanice. Sat.1 si pro projekt zajistila práva k adaptaci belgického formátu Hotel Römantiek, jehož první řada byla odvysílána letos na jaře. Jak se bude show jmenovat v němčině, zatím není známo, stejně jako kolik epizod hodlá Sat.1 vyrobit a kdy pořad nasadí do vysílání.

Není to tak dávno, co se většina televizí, v případě těch komerčních se dá říci, že sto procent z nich, chlubila jako svým hlavním trumfem počtem takzvaných mladých diváků. Pojem mladí diváci je ale dost zavádějící. Vezměme si cílovou skupinu, která je pro komerční televize z hlediska prodeje reklamy nejdůležitější. U nás je vymezena diváky ve věku 15–54 let. Je pro mne sice potěšitelné, že i nad padesátkou mohu být, byť jen čtyři roky, označován za mladého diváka, nicméně se obávám, že rozdíl mezi představami o správné televizní zábavě někoho, komu je 16, a člověka po čtyřicítce se diametrálně liší.

Na začátku minulého desetiletí měla nejmladšího průměrného diváka TV Nova. Byla jím vdaná žena ve věku 47 let z menšího města, se základním vzděláním. Nějak si nedokážu představit, zda tato divačka byla tou nejideálnější cílovou skupinou pro zadavatele reklamy, ale to naštěstí nebyl a není můj problém. Mnohem zajímavější mi připadá, že se kategorie mladí diváci i dnes stále používá u hodnocení výkonu televizí, ačkoli se počet takto definovaných lidí před obrazovkami výrazně snížil. Na druhou stranu – výsledky sledovanosti se uvádějí nejen v absolutních číslech, ale především v procentech. Dívá-li se na americký blockbuster typu Transformers 150 000 lidí, stále to ještě může být v takzvaně mladé cílovce výborný výsledek – třeba kolem třiceti procent. Ale ani komerční televize nežijí z procent, ta jsou dobrá hlavně pro prestiž, ale ze zásahu svých pořadů a do nich vložených reklamních spotů a to už problém být může. A tak jsme svědky podivného jevu – na jedné straně se naše komerční stanice chlubí procenty, na straně druhé dobře vědí, že musejí cílit i na diváky nad padesát čtyři let, protože ti jsou totiž televizi nejvěrnější. Velká část programové nabídky tedy vyhovuje zejména jim – procentuální podíl „mladých“ se naopak získává právě zmíněnými filmy. A proměnily se i zájmy zadavatelů reklamy – roste počet lidí v důchodovém věku, kteří mají peníze i na to, aby je utráceli za zábavu (podle posledních odhadů jich je v České republice asi milion a půl). Senioři navíc kupují, stejně jako ostatní, předměty denní spotřeby a také dárky – pro děti a vnoučata. Oslovit je tudíž může být zajímavější než cílit na skupinu „mladých“, která u obrazovky třeba nesedí.

Hotel Römantiek, 2017

V zahraničí tento problém měly a mají komerční televize také. Někde reagovaly na úbytek mladých lidí před obrazovkami tím, že zvýšily věkovou hranici pro „reklamně zajímavou cílovou skupinu“. V Německu například nad šedesát let. Jinde se i za cenu vysokých nákladů rozhodly změnit technologii využívanou při získávání dat o sledovanosti – dnes se už započítávají i ti diváci, kteří se dívali na daný pořad zpětně, tedy z nějakého úložiště, a ve Spojených státech usilují o započítání i těch diváků, kteří se na pořady dívali sice v době, kdy byly vysílány, ale nikoli na tradiční obrazovce, nýbrž prostřednictvím internetového streamu. Dá se předpokládat, že i my dospějeme k podobnému řešení.

Nicméně jeden problém stále zůstane – ať už půjde o jakýkoli způsob, jakým budou diváci sledovat televizí vytvořené obsahy. Rozhodující bude, zda budou atraktivní pro skutečně mladé diváky, či nikoli. A to je docela náročný úkol. Vytvářet seznamku pro seniory je ve srovnání s ním zadání nepoměrně lehčí.

Autor pracuje v České televizi