Koloběh

Tolik listí! Nikdo nespočítá!

O zeď opřeli se planí milí

než se rozplynula v malé chvíli

hlučnou televizí světa.

Přestavba je podezřele rychlá.

Ó lešení, za nímž není stavby,

podél vítr s diagramy zbytků

třese skorbutovým hájkem Lysé.

Beztak nevidíme přímý přenos;

ptačí zoban střihne plátno balad

a pak bouře synchronizovaná

vrátí původ na počátek básně.

Tolik listí! Nikdo nespočítá!

O zeď opřeli se, ale pozdě,

již se rozplynula v malé tísni

tichou televizí smrti.

Robustní český básník František Listopad (vlastním jménem Jiří Synek, v Portugalsku známý jako Jorge Listopad, *1921) se podle slovníkových hesel zúčastnil domácího odboje, na což doplatil především jeho spolužák Pavel Macháček, který mu poskytl své protektorátní doklady, a za činnost, kterou Listopad prováděl (krádež úředního razítka), skončil v koncentračním táboře. Listopad sice Macháčkovi věnoval báseň („Kam se ženu, než chromý celý duši dám...“), ale už se nikdy nesetkali, básník se po válce zapsal na studium estetiky a spoluzakládal deník Mladá fronta, který pro českou mládež získal nedávno zesnulý Jaromír Hořec, když s pistolí nalezenou na ulici přemohl vystrašeného vrátného a  v květnu, vonícím benzínem a travou, obsadil redakci německého listu Der Neue Tag. S Hořcem a budoucím divadelním režisérem Janem Grossmanem spojoval Listopada program dynamoarchismu („Bomby stlačeného vzduchu. Volného vzduchu! Na počátku této anarchie je prudký jas a síla vědomí.“) a víra ve společenské změny, ale poté, co byl v roce 1947 vyslán ministerstvem informací do Paříže, kde po komunistickém puči už zůstává, začíná jeho pozoruhodná cesta českého umělce v exilu. Vedle bohaté literární tvorby se soustavně věnoval divadlu a televizi. Pracoval jako režisér ve francouzské televizi (ORTF) a  v této práci pokračoval i po přesídlení do salazarovského Portugalska, kde se, už po karafiátové revoluci, stává ředitelem Vysoké divadelní a filmové školy, jediné místní školy tohoto typu. K jeho rozlehlé publikační činnosti v exilových časopisech patří i texty o dramatickém umění. V celém českém kontextu, domácím i exilovém, patří mezi první autory, kteří soustavněji přemýšleli o fenoménu televize. Už v roce 1961 publikoval v časopise pro politiku a kulturu Zápisník, vydávaném v New Yorku, Malé televizní epištoly, z nichž stojí za to citovat i skoro po padesáti letech: „Až se televize technicky ustálí, až si definitivně vyřeší svou základní materiální problematiku, až se stane svým výrazivem uměním dospělým, ano, až zestárne, televize si patrně bude tehdy moci dopřát přepychu více přemýšlet o obsahu a pravděpodobně zvrátí dialektiku formy a obsahu, vstoupí do věku námětu.“ Česká televize věnovala nositeli Ceny Jaroslava Seiferta dokument Básník František Listopad, který v roce 2000 natočil další exulant, režisér Jan Němec.