Lepší než Chaplinova Moderní doba

Snímek zkoumá souvislosti stavby a současného provozu automobilky Hyundai v moravských Nošovicích. O vyjádření k filmu jsme požádali bývalého politika, který pracuje ve velké finanční skupině, novináře, který se dlouhodobě věnuje ekologickým tématům, a obyvatele Jihlavy, jehož živobytí je spojeno s automobily. Polemický text je důkazem diskuse napříč společností, kterou film vzbuzuje.

Nadnárodní koncern ve vztahu k regionu

Robert Kafka: Menší místní firma se o své okolí většinou zajímá opravdově, nemůže si dovolit obvyklý postup nadnárodního koncernu, protože by to na ni samozřejmě mělo zpětný vliv. Pak působí úsměvně, když podobný moloch oslovuje své dodavatele a partnery s dotazníky, jak se jim firma jeví.

Tomáš Feřtek: Pokud vím, srovnatelné projekty se stavějí skoro vždy na zelené louce, bez zvláštního ohledu na krajinný ráz a rozdíly v míře ostrakizace zaměstnanců jsou dány spíš kulturními rozdíly mezi dejme tomu Němci a Korejci než dobrými úmysly a kultivovaností některé z firem. Korporátní kultura je v tomto směru už významně globalizovaná a v zásaděse nijak významně neliší.

Vladimír Mlynář: To, že korejská firma má jiné pracovní i kulturní vzorce chování než české firmy, je jasné a bylo by to určitě zajímavé téma, ale o tom film bohužel není.

RK: Z ekonomického pohledu je postavení fabriky v Nošovicích určitě přínos nejen pro zaměstnance, kteří v tomto regionu práci shánějí obtížněji, ale určitě i pro místní dodavatele, ale toť vše. Nenabízí takřka žádné další hodnoty, ať pro své zaměstnance, nebo pro své okolí. Sice se samozřejmě snaží tvářit vstřícně a podniká v tomto směru různé PR kroky, ale většinou jen pro to, aby bylo co založit do firemního archivu, což plyne už ze samé podstaty takového podniku, přece jen jdepouze o peníze.

VM: Postavení fabriky Hyundai je zásahem do fungování regionu i rozvojovým krokem, film ale není v těchto otázkách výzvou k dialogu. Je to ryze autorský – názorový film, jednostranný a schematický.

TF: V tomto směru mi přijde film poněkud matoucí. Staví do kontrastu chladný svět výroby aut a zemité pěstitele zelí. Ale ve skutečnosti jsou Nošovice kousek od Frýdku-Místku, na okraji ostravské aglomerace a přes všechny výhrady přispívá k řešení nezaměstnanosti, která tam opravdu je velkým problémem. Takže ač to neříkám úplně rád, považuji stavbu fabriky spíš za rozvojový krok.

Nezapomenutelná scéna

RK: Lidský řetěz při nakládání zelí na valník. Situace podobná práci u pásu, ale veliký rozdíl v pracovní atmosféře – smějící se a zpívající ženy, na druhé straně plotu by jim asi do smíchu příliš nebylo.

VM: Nezapomenu je asi silné slovo, ale působila na mě scéna, kdy jedna z návštěvnic fabriky kolegyni vypráví, že nepojede na bratrův pohřeb, neb by jí propadl zaplacený zájezd.

TF: V hlavě mi zůstal ten kluk, který je za odmlouvání potrestán prací na lince a tančí na špičkách, aby vůbec dosáhl na auto plující nad ním. K tomu nadháněč jeho věku s vysílačkou a přísným výrazem. Lepší než Chaplinova Moderní doba.

Hodnoty přístupu k práci a pracovnímu prostředí

RK: Zcela jistě bych do této fabriky pracovat nešel. Když pominu, že to není typ firmy, ve které bych chtěl pracovat, nesmířil bych se s pozicí výrobního nástroje, v níž jakákoliv osobní invence není žádaná. Těžko by se asi mezi dělníky Hyundai našel některý, kterého jeho práce naplňuje a který je na svou firmu hrdý. Navíc rozdíl kultur je zde příliš značný, český dělník se svými návyky se velmi těžko přiblíží asijskému.

TF: Možná nejpřesnější a nejvtipnější mi přišla ona závěrečná „reklama na zelí“, natočená ve velkohubém Hyundai stylu. Tam je ta pitomost a směšnost korporátní kultury jasně pojmenovaná a v tu chvíli jako divák jednoznačně fandím těm paním s motykami prostě proto, že se nenechaly zblbnout.

VM: Představitelé továrny ve filmu žádné hodnoty nereprezentovali, pouze byli zachyceni (role mluvčího) jako hlupáci, takže není co srovnávat a pojmenovávat.

RK: To, co ve filmu souznělo s mojí osobní zkušeností, je zejména předstírání činnosti, aby zaměstnanec vypadal zaměstnaně i v momentě, kdy na práci opravdu nic nemá. Krom toho absence lidského přístupu, v tomto případě ještě znatelnější než v jiných podobných továrnách. Mlč, buď rád, že si vyděláš své, pokud se ti u nás nelíbí, za branou stojí další. Pracovník roven robotům s tím, že oproti stroji má jednu zásadní nevýhodu – občas se zamyslí, a dokonce i něco požaduje. Krom toho přístup nadřízených – scéna s Ondrou balancujícím na špičkách a pánem v plášti mi připomněla pokus studentů psychologie rozdělených na dozorce a vězně.

V čem film vystihuje dnešní českou společnost?

TF: Klusákův film mi v tomhle směru nepřijde přehnaně pronikavý, ale musím uznat, že ukazuje výstižně pozoruhodnou míru českého (v tomhle případě vlastně spíš moravského) kompromisnictví, nestatečnosti a neochoty se ozvat. Na jedné straně ti, kteří sice brblají na „vetřelce“, ale přesto podepíšou, na druhé straně jejich sousedé v rolích nadnárodních nadháněčů a ukázňovatelů, to je docela povědomý obrázek z naší historie.

VM: Pokud v něčem film vystihuje českou současnost, tak snad v povrchnosti pohledu na daný problém. Je to film řemeslně asi dobře natočený, ale podle mého názoru dost jednostranný, schematický a ideologizující. Je strašně snadné karikovat nadnárodní koncern a poetizovat venkovský život. Myslím, že věci jsou podstatně složitější a film je nezachycuje. Bohužel.

RK: Nic objevného či neznámého, stále raději skloníme hlavu, abychom měli své malé jisté, v hospodě si zanadáváme a ráno opět stojíme se zalepenými víčky u píchaček.

Vladimír Mlynář, bývalý politik, momentálně pracuje ve finanční skupině PPF.

Tomáš Feřtek, novinář a dramaturg, pracuje v oddělení vývoje Media Pro Pictures.

Robert Kafka, řidič kamionu, zaměstnán v Aeroklubu Jihlava.