Most svobody
Zoom z Navoněné noční můry Kidlata Tahimika
Když španělští vojáci zničili původní most Bamboo směřující do vesnice Bailan, vystavěli na stejném místě most nový. Později jej inženýři americké armády chtěli využít jako válečný koridor, díky nepříznivému místnímu větru, to však vzdali. Most používají všichni. Ti s velkými zisky, i ti s malými. Využívají ho také promotéři soutěže Miss Universe. A v neposlední řadě vůdci prosazující disciplínu a uniformitu, společně se svými následovníky.
Most do naší vesnice.
Jediný most směřující do Balian.
A jediná cesta zpět.
Tři metry široký a deset metrů dlouhý.
Most našeho života.
…
Poprvé jsem se pokoušel přejít most sám, když mi byly tři.
Jsem Kidlat Tahimik, vybral jsem si autíčko a můžu s ním přejet tento most.
…
Znova jsem se o to pokoušel ve čtyřech letech.
Jsem Kidlat Tahimik, mám ten správný automobil a s ním můžu přejet jakýkoli most.
…
Dnes se snažím dosáhnout poslední cesty po tomto mostě.
Cesty svobody.
Jsem Kidlat Tahimik, vybral jsem si ten správný automobil a mohu přejít všechny mosty.
(z úvodní sekvence filmu Perfumed Nightmare, 1977)
|
|
Kidlat Tahimik (1942) je filmový režisér, scenárista a herec, jehož snímky bývají obvykle spojovány s hnutím Third Cinema a s kritikou neokolonialismu. Tahimik je jedním z nejoceňovanějších filipínských tvůrců, držitel „Plaridel honorarium for Independent Cinema“ a mnohými kolegy či filmovými kritiky je označován za „otce filipínského nezávislého filmu“. |
