Nechte se fascinovat

Touha vidět neviditelné a spatřovat vnitřní světy filmů. Nořit se a podivovat, co je ještě možné, unesený estetikou obrazů nebo dobrodružstvím hledání významu. Objevovat krajiny (filmu), jejichž trvání je určeno dobou fascinace. Nyní je tedy podstatná: fascinace filmovým časem, obrazem, filmovým materiálem, technickými postupy, střihem, možnostmi kamery a optiky. Fascinace diváka, když se noří do záhybů neprokazatelné dokumentace.

Letošní novinkou budou FASCINACE, sekce soustřeďující se na okrajovou až hybridní podobu dokumentárního filmu – experimentální dokument. Nachází filmy, které pracují s dokumentárním materiálem anebo vychází z evidentně dokumentárního (či dokumentačního) východiska, ale používají experimentální postupy. Vedle přehlídky nejnovější české tvorby Exprmntl CZ, dvou malých, kontext dodávajících retrospektiv (věnovaných americké guerillové televizní skupině TVTV a britským experimentům 60. a 70. let), a bloků kurátorovaných Mikem Hoolboomem a Woodym Vašulkou, bude stěžejní soutěžní částí sekce. Zaměří se na objevy ve světovém experimentálním dokumentu posledních dvou let (do 30 minut). Skříňka Vincenta Greniera je hrou rámu záběru coby vizuální klece a poletujícího ptáka. Hluky od Telcosystems jsou dokumentem nefyzického světa počítačových algoritmů. Tlumené světlo Jeffa Winche využívá krátký úsek Hitchcockova Vertiga pro průzkum okrajů příběhu i filmu. Jaehyung Ju nabídne v Průzračném snění vesele abstraktní obraz snu. Na způsobech stolování ukazuje odlišnosti kapitalismu, socialismu a fašismu found footage Politický oběd Juliena Sulsera. Akrobat Chrise Kennedyho je nenarativní úvahou o budování a iluzích. Elke Groen zkoumá v Nočním tichu tvary noci, její obrazy a strachy v ní skryté. Drežnica Anny Azevedo naznačuje formou deníkových filmů možné vidění slepých. Zhenschen Liu ve Stavba povolena zpracovává trpné téma (nejen) současné Shanghaie – bourání tradiční zástavby kvůli stavbě mrakodrapů. Květiny vrůstající do filmové emulze a přízemní mapu lesa konstruují Objevy na lesní půdě Charlotty Pryce. A například Johann Lurf ve Vertigo tam a zpět buduje za pomoci rychlé transfokace, jízd kamery a změny hloubky ostrosti důmyslnou optickou iluzi strachu z lesa.