Někdo, kdo je jako nikdo jiný (Kasí ke mesle híč kasí níst)
Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád, autorky dokumentu Dům je černý
Ve snu jsem viděla někoho přicházet.
Ve snu jsem viděla červenou hvězdu.
Míhala se mi víčka
a boty neúnavně párovaly
a oslepla bych,
kdybych zalhala.
Tu červenou hvězdu ve spánku
jsem viděla, i když jsem nespala.
Někdo přichází.
Někdo přichází.
Někdo jiný.
Někdo lepší.
Někdo, kdo je jako žádný jiný,
jako otec není, jako Ensá není, jako Jahjá není, jako matka není.
Je jako ten, co musí být.
A převyšuje stromy Memárova domu
a jeho obličej,
září víc než tváře Pána času.
A nebojí se
sajjed Džavádova bratra,
co odešel
k policejním uniformám.
A nebojí se ani
samotného Džaváda, co mu patří
všechny místnosti našeho domu.
A jeho jméno,
co matka vzývá před a po modlitbě,
je buďto soudce soudců
nebo…
Se zavřenýma očima
dokáže číst
všechna těžká slova knížek třetí třídy.
Zvládne odečíst
tisíc od dvaceti miliónů,
aniž by ubylo.
A jakékoliv zboží
z obchodu sajjeda Džaváda
svede získat na půjčku.
A umí učinit,
aby se Alláhova lampa,
zelená jako ranní rozbřesk,
rozsvítila podruhé
nad Meftáhijánskou mešitou.
Ach,
jak je světlo dobré!
Jak je světlo dobré.
A jak moc si já přeju,
aby měl Jahjá vozejk
a aby měl malou lucernu.
Jak moc si přeju
sedět mezi melouny,
vodními i žlutými,
na Jahjově dvoukoláku
a zatočit se na náměstí
Mohammadíje.
Ach,
jak je dobré
se na rynku točit.
Jak je dobré
spát…
Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád ze sbírky Tavalod-e dígar (Druhé zrození) vydané roku 1963, kdy rovněž natočila autorský dokument Dům je černý (MFDF Ji.hlava, Průhledná krajina: Írán).
Přeložila Zuzana Turková |