O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019

Olomouc počtvrté hostila mezinárodní rozhlasový festival, který s podporou Univerzity Palackého a za pozorné účasti studentského publika mohutní a roste do podoby respektovaného a stále hojněji navštěvovaného svátku auditivní kultury. Pravidelná sekce rozhlasového dokumentu letos představila devět projektů, k nimž se bezprostředně po veřejném poslechu vyjadřovala mezinárodní porota. Celodenní diskuse ukázala nejen řadu trendů aktuální práce Tvůrčí skupiny Dokument Českého rozhlasu, ale i systémové slabiny jasného formátování veřejnoprávního rozhlasu. Zvýšenou pozornost věnoval doprovodný studentský program i vítězi kategorie Dokument – podcastové sérii Matematika zločinu. Největším paradoxem letošní Prix Bohemia Radio je totiž nepochybně fakt, že autorky vítězného dokumentu stále bojují za to, aby byl jejich seriál vůbec odvysílán.

Tváře současného dokumentu

Česká část poroty (ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka, dokumentaristka Eva Blechová a zvukový performer Stanislav Abrahám) v předvýběru vyslechla padesát přihlášených pořadů a zvolila devět titulů k veřejné prezentaci a k poslechu. Ty pak byly předloženy i zahraničním členům poroty (italská dokumentaristka Daria Corrias, britský nezávislý producent Alan Hall). 

Kritériem užšího výběru byla zjevně především pestrost dokumentárních modů a tvůrčích přístupů. Prosadily se osobní dokumenty s výraznou autorskou performancí (Moje soukromá rusofobie; Člověk, nejlepší přítel psa), zastoupen byl experimentální tvar (Věra), dokudrama nebo spíše výrazně stylizovaný, inscenovaný portrétní dokument (Josef), sociální dokumenty postavené především na observaci a dialozích sociálních herců (Jak se dluží sen; Pro tebe – jak žít s vírou, když tě církev nechce) či investigativní žurnalistika (Matematika zločinu). Všechny dokumenty byly ukotveny především v české realitě, příznačně však u řady témat konstatovali zahraniční porotci podobnost s problémy, které řeší britská nebo italská společnost. Mezi devíti vybranými dokumenty byl i snímek V mongolské stepi uprostřed léta, jenž je součástí cyklu Cesty za vodou  – záslužného projektu Českého rozhlasu v koprodukci s neziskovkou Člověk v tísni.

Všechno, co slyšíte, je zvuk

Ve výběru tak absentovaly dokumenty, které ještě nedávno tvořily jádro soutěže. Dokumenty postavené na verbalizované reflexi konkrétního jevu, popisující historickou událost či založené na slovu. Posilující přítomnost zvukových designérů, dříve doména dramatických žánrů, výrazně proměňuje vnímání auditivnosti non-fikce a stále více preferuje vyprávění samotným zvukem. Výrazně  tomu pomáhá zvyšující se podíl autorů z řad filmových dokumentaristů, kteří objevují kouzlo zvukového vyprávění a přirozeně sahají ve vyjadřovacích prostředcích především k ambici zvukového obrazu více než k vysvětlujícímu slovu. 

Specifickou roli hrají psí řeč a zvuky v dokumentu Evy Lammelové Člověk, nejlepší přítel psa. Dokumentaristka nás vede do vlastní kuchyně, ložnice, na venčící plácky i k psímu psychologovi a vede disputaci o tom, jaké místo má a může mít v domácí hierarchii a konstelaci vztahů pes, potažmo další členové smečky. Obejde se bez vysvětlujícího voice overu, vystačí se scénami, dialogickým jednáním a psím mručením, mlaskáním, mumláním a chrápáním. Porota ocenila vtip, sebeironii, lehkost a intimitu vyprávění a udělila snímku druhé místo v kategorii Dokument). Jindy je autentickým zvukem na detail snímaná řeč, hluboký sonorní hlas mongolského pastevce Čandrábala, nositele tradičního způsobu kočovného života, otce šesti synů. Jiří Slavičínský nechává znít jeho melodickou řeč se všemi mlasky, zaváháními, přídechy v dlouhých plochách spolu se zvukem větru nad stepí, vytím psů, mlácením kýblů na vodu a řevem malotraktoru. Vytváří tak minimalistickými prostředky jemný portrét krajiny, jež pozvolna mizí nejen důsledkem změny klimatu, ale i působením industriálních zásahů společností, které v tamních dolech ve velkém těží zlato (V mongolské stepi uprostřed léta).

I v hybridním tvaru mezi investigativní žurnalistikou a dokumentem – v detektivním seriálu Matematika zločinu, hraje sound design klíčovou roli, a to především v rytmizaci narativu. Hudba a zvuková prokomponovanost díla (Jakub Rataj a Martin Ožvold) zásadně napomáhají přehlednosti složitých soudních kauz, spletenci příčin a fatálních důsledků rozhodnutí  soudních znalců. Předseda poroty Marek Hovorka označil práci novinářky Magdaleny Sodomkové a dokumentaristky Brit Jensen za „detektivku s Dostojevským v zádech“. Vyjevil výrazný společenský a etický přesah díla, akcentaci pocitu člověka v drtivém soukolí systému. Upřímný zájem o respondenty, empatie a zároveň neustálá péče o posluchače jsou další porotou zmiňované přednosti tohoto seriálu, z něhož jsme v rámci poslechové sekce společně slyšeli první díl. Zajímavé postřehy vznesli kolegové ze zahraničí, kteří konstatovali společenskou závažnost tématu a potenciál k pokračování. Zajímala je kredibilita celého díla opřená o veřejnoprávní médium a nadační fond nezávislé žurnalistiky. Vyzdvihli také skutečnost, že jakkoli se všechny prezentované děje odehrály v minulosti, způsob vyprávění je neustále zpřítomňuje, a tím vytváří napětí v příběhu i jednotlivých okolnostech. Nutno dodat, že Matematika zločinu je v současné době jedním z nejvíce reflektovaných audio děl a seznam kritik a analýz v této chvíli jistě není konečný.

Sebereflexivnost a možnost „schovat se v rádiu“

S tím, jak se zvyšuje počet autorských příběhů, jež skrze osobní zkušenost nasvěcují obecnější společenský jev, přibývá také dříve vzácný hravý, sebereflexivní přístup k natáčení, k médiu rozhlasu a k samotnému vzniku dokumentu. Eva Lammelová přímo v narativu dokumentu otevřeně přiznává částečnou inscenovanost domácích hovorů o vývoji kauzy „pes v ložnici: ano, či ne“, Marika Pecháčková tematizuje natáčení dokumentu o nevěře jako jednu z výrazných linií svého experimentálního projektu Věra. To, co se děje „off record“ – dramaturgické porady, textové zprávy, transparentní hledání aktuálního vypravěče děje –, to vše přispívá k pocitu autentického vzniku dokumentu a autorčiny snahy vyznat se ve zkoumaném fenoménu nevěry.

Podobně transparentní cestu volí Daniel Kupšovský, mimochodem stejně jako Pecháčková vystudovaný filmař, v dokumentu Má soukromá rusofobie, který porota ocenila třetím místem. Zveřejňuje svou rusofobii, zkoumá její příčiny, hloubku pocitů, fyzické projevy a zve nás na cestu za pochopením a uzdravením svých tísnivých stavů navozených zvyšující se přítomností Rusů v Čechách. „Myšlenková road movie“ (opět pojem velmi přesně glosujícího Marka Hovorky) důsledně a nesentimentálně pracuje nejen s osobními vzpomínkami, bolestmi a identifikací problému, ale i s širším kontextem česko-ruských, česko-německých a obecně českých fóbií. Přímo tematizována je terapeutická hodnota natáčení, výsledkem pak může být konstatování o nalezení nového tématu dokumentu – od pocitu viny za příslušnost ke konkrétnímu národu až k ohledávání hranic svobody a nesvobody.

Filmová dokumentaristka Tereza Reichová podnikla podobnou cestu po ulici, v níž aktuálně staví dům. Její pečlivé zkoumání problémů lidí, kteří se zaváží k celoživotnímu splácení hypotéky, plyne velmi pozvolna. Bez výrazných střihů nechává své respondenty vyprávět o tom, jak zásadně jim pocit dluhu mění pohled na život, partnerství, hodnoty i zdraví. Jakkoli by dokumentu Jak se dluží sen prospěla ještě sofistikovanější práce s rytmem, přinesla Reichová objevný pohled na málo diskutované společenské téma opět s vkladem osobní zkušenosti a v sebereflexivním modu i tematizaci samotného natáčení.

Za autoterapeutický označila svůj dokument a jeho veřejnou prezentaci i Marika Pecháčková a vtipně poznamenala, že se vlastně zamýšlela v rozhlase poněkud schovat a natočit své téma tak, aby na ni nebylo v auditivním prostoru příliš vidět. 

Proč nás domovská stanice nechce?

Olomoucké publikum se tak během jednoho dne v rámci festivalu Prix Bohemia Radio seznámilo s produkcí, kterou Český rozhlas nabízí především v rámci řad Dokument na Dvojce, DokuVlna na Radiu Wave, Radiodokument Vltava či Dokument Plus. Charakter dokumentů pro jednotlivé stanice je poměrně přesně definován a logicky ho naplňují příslušní dramaturgové. Rozhlasová Tvůrčí skupina Dokument je přitom pověstná velkou flexibilitou ve schopnosti téma upravit na formát příslušné stanice, vypomoci si navzájem s dramaturgií či předat si konkrétní autorský záměr, pokud se v průběhu realizace ukáže, že je vhodnější na jiné stanici. 

Bohužel to takto ideálně nefunguje v rámci konkrétních stanic. Radio Wave v uplynulém roce třikrát odmítlo pořad tak, jak ho dramaturgyně Brit Jensen do vysílání připravila. Důvody jsou povětšinou nejasné a vágní – málo dynamická hudba (Člověk, nejlepší přítel psa), přílišná experimentálnost (Věra), nevhodné téma a způsob zpracování (Josef).  Komplikovanou kauzu Matematiky zločinu, kterou odmítá vysílat objednavatel – Český rozhlas Plus, reflektuji v jiném textu. Dramaturgové zjevně narážejí na několik systémových problémů: není jasné, s jakým zadáním vlastně pracuje cyklus DokuVlna na Radiu Wave a co vlastně stanice pro mladé lidi od dokumentu chce. Deklarovaný zájem Radia Wave o dokumentární řadu pro mladé publikum bohužel neprovází výraznější podpora a prezentace cyklu. Po velké mediální masáži spojené s úspěšnou podcastovou sérií Zhasni! jsou podobné dokumentární projekty DokuVlny spíše na okraji zájmu. 

Těžko také říct, podle jakých kritérií posuzovatelé Radia Wave dokumenty hodnotí a s jakou erudicí na pole dokumentu vstupují. Chápu, že střeží formát své stanice, otázkou je, nakolik sledují současný rychlý vývoj žánru. Kompetentní lidé z vedení stanice bohužel nebývají přítomni na fórech, kde se prezentují nejnovější trendy rozhlasové dokumentaristiky, nejsou vidět a slyšet na dokumentaristických setkáních, workshopech či soutěžích. Nepřišli na pražskou International Feature Conference, která se věnovala právě podcastům, dokusériím a dokumentu, nepotkala jsem je v Berlíně v žádné z audio sekcí Prix Europa, nepřijeli na jihlavský AudioReport, nebyli v Olomouci na Dokument Prix Bohemia Radio. Těžko se pak divit, že často progresivní a mezinárodní komunitou pozitivně hodnocené projekty nedokážou relevantně docenit.

Kdy Český rozhlas Plus odvysílá objednané dílo Matematika zločinu, vítěze Prix Bohemia Radio?

V rámci studentského doprovodného programu jsme na půdě Univerzity Palackého přivítali téměř kompletní tvůrčí tým Matematiky zločinu a před plným sálem jsme vedli diskuzi o této originální dokumentární detektivce, kterou mezinárodní porota ocenila prvním místem v letošní Prix Bohemia Radio. Jakkoli bylo naším přáním dílo především představit a pozvat diváky k poslechu, ukázalo se, že kauza neodvysílání pořadu je v této chvíli zajímavější než pouhé seznamování se s žánrem true crime stories nebo úvahy nad sound designem. 

Otázky přítomných diváků byly přímé a jasné: Jaké důvody uvádí Český rozhlas Plus pro to, že seriál nechce odvysílat? Jak zněla původní objednávka odpovědných rozhlasových šéfů na tento seriál? Jsou autorky ochotny provést případné úpravy díla před vysíláním? Odpověď na poslední otázku zněla ano, o ostatních odpovědích panují pochyby a nejasnosti, zaklínání se Kodexem Českého rozhlasu a neurčitým výkladem veřejného zájmu. 

Situace je přitom poměrně jasně postavená: Je tady dílo, které rozhodně naplňuje definici veřejného zájmu a poukazuje na závažné společenské jevy. Tvůrkyně si v minulosti vydobyly velký respekt svým projektem Yusra plave o život, jímž se veřejnoprávní rozhlas hrdě prezentuje a který se jako jediný český dokument dostal v anglické verzi do vysílání BBC. Lze tedy s radostí konstatovat, že autorky na svůj velký úspěch navázaly a v osvědčené spolupráci pokračují. Český rozhlas práci zadal a financoval. Respektovaný Nadační fond nezávislé žurnalistiky dílu poskytl dotační podporu, nově i analýzu etika médií Jana Motala. Vzniklo dílo, které si za pět měsíců na webu rozkliklo více než 30 tisíc lidí. Mezinárodní porota na festivalu označila Matematiku zločinu za nejlepší dokumentární pořad roku 2018. 

Auditivní nonfikční krimi seriál Matematika zločinu by se měl stát výkladní skříní veřejnoprávního rozhlasu, hrdou ukázkou investigativní práce dvou rozhlasových novinářek a originálního tvůrčího vkladu rozhlasových sound designérů. Český rozhlas má v této chvíli pevně stát za prací svých lidí a dokumentární seriál odvysílat.