O významu revoluční sebevraždy

1. Imaginace je základem vědomí, je jeho materiálem i hybnou silou, základnou i jazykem jeho vnitřní proměny.
2. Výrazem naší imaginace je obraz (image).
3. Nadřazenost obrazu nad jakýmkoli jiným výtvorem imaginace je dnes již natolik axiomatická ve všech oblastech našeho života, že se zdá, jako by to tak vždy bylo a mělo být.
4. Život samotný – proudění smyslových dat – je založen na obecně přijímané hierarchii, která potlačuje sluch, hmat, chuť i čich (nemluvě o zaniklých či zapomenutých schopnostech poznávání) ve prospěch vnímání vizuálního.
5. Jak vlastně obraz působí? Jak máme porozumět silám skrývajícím se za pojmem „vizuálno“?
6. Vytváření vizuálních vjemů na prvním místě přetváří esenci v jev.
7. Esence existuje ve světě v procesu, který se dotýká společnosti a mění ji; očištěním a proměnou v jev se však stává statickou. Při této klasické proměně ztrácí hmota vazbu na realitu, stává se nereálnou a její hmotnost, která tvoří základ jejího utváření, je potlačena do té míry, jako by ani neexistovala.
8. Díky vizuálnu mohou být smyslová data zhuštěna a zredukována, díky zhuštění a redukci se proměňují v jevy, které zastupují celek (metonymická redukce). Mechanická reprodukce činí z jevů znaky. Zhuštění informací umožňuje, aby byl znak vnímán různě, i když zůstává stále týž. Je-li stejné prezentováno jako znak, jeho význam se může násobit.
9. Upoutáním pozornosti diváka a naplněním jeho touhy v preverbálním, primitivním stadiu vytváří vizuálno uzavřený okruh, který má za cíl přesvědčit příjemce v preverbálním stadiu, aby se podvolil preverbálnímu jazyku někoho jiného. Tento okruh je jednosměrný. Divák díky okamžitému působení nevnímá produkční tlaky v pozadí, síla znaku zastaví jeho pochybnosti dříve, než se rozvinou.
10. Znak se ale především zmocňuje sám sebe. Neexistuje model vizuální produkce, který by neodkazoval na nějakou sílu mimo schopnost tvůrce, na sílu, která umožňuje „zázračné“ zhuštění dat, a to až do té míry, že každé vidění znaku vždy zároveň znamená přijetí jeho nadřazenosti.
11. Vizuálno, v podobě spojení života a reprezentace, vykonalo revoluční převrat v oblasti smyslů. Lze zde hovořit o určitém druhu smyslového útlaku.
12. Člověk již nežije, člověk se jen dívá.
13. Náš biologicky daný zvyk vyjadřovat myšlenky pomocí vizuálních kategorií přerostl v abnormální potřebu reprezentace nás samotných. Tato závislost vyvažuje bolest z pocitu, že se stále nacházíme na okraji existence.
14. Člověk přetváří sám sebe již jen v obrazy.
15. Historická podmíněnost diktatury vizuálního je dobře patrná na vývoji a proměnách sociálního postavení slepých. V současné slovinské společnosti panuje zcela iracionální, ale běžná domněnka, že slepí lidé jsou protispolečensky zaměření a mentálně zaostalí a že je proto nutné je od zbytku společnosti izolovat. Existence tohoto názoru a výrazné zhoršení sociálního postavení slepých od vzniku samostatného Slovinského státu napovídá mnohé o zničujících důsledcích, které s sebou přináší diktatura vizuálního, šíří-li se bez omezení a bez námitek.
16. Poukazuje zároveň na to, že vizuálno nepůsobí pouze v materiální oblasti, ale jako objektivní síla i ve vědomí.
17. Umělecká tvorba má sice schopnost uchovávat jistou nostalgii po zbytku materiálna ve vizuálním ztvárnění, ve vztahu k produktu jako zboží je to však bezpředmětné – ten funguje jako čistá iluze, s oslabenou vazbou na matérii, zato však s bohatou vizualitou. Odstranění nedůvěry konzumenta nespadá do kategorie narativní, ale vizuální, a fakt, že znak nemá téměř žádné vazby na konkrétní matérii, si uvědomíme vždy příliš pozdě, v okamžiku, kdy se naší pozornosti dovolává další znak.
18. Stejným způsobem konstruuje totalitní stát vědomí identity svých obyvatel – fotografie, vaše podobenka se stává vámi samotnými.
19. Objevení nových technologických prostředků znamená pro vládnoucí společenskou hierarchii ohrožení a nutnost nalézt způsob, jak si tyto prostředky podmanit. Dobrým příkladem takového totálního podmanění je právě fotografie – její užití ke zjištění identity a jako důkazu při vyšetřování odhaluje způsob, který systém vyvinul, aby odvrátil hrozbu společenské změny. Stejně tak umožňuje struktura toku počítačových informací využít stálého dohledu a jeho přijetí jako důkazu při vyšetřování.
20. Výroba fotografií či počítačových dat mimo síť státního dohledu není již vůbec představitelná; každý, kdo by se o to pokusil, by se okamžitě stal aktivním či potenciálním spolupracovníkem.

Angus Reid je slovinský dokumentarista. Jeho manifest má 52 bodů a celý jej najdete ve sborníku DO č. 3.

Přeložila Veronika Klusáková.