Proč je Česká televize hloupá

Proč se s oblibou nadává na produkci České televize? Je to na místě? Nebo jde o typický český kolorit hospodských a internetových diskuzí? Zaslouží si ČT naše poplatky?

Vyjadřovat pohrdání nad tím, co se vysílá v České televizi, je ve společenské konverzaci stejně oblíbená figura, jako pohrdat politiky a poslanci. I v aktuální debatě o tom, zda vůbec máme mít veřejnoprávní média, jsou běžné výroky jako: „za těch sedm miliard, které ČT dostává, odvádí podprůměrnou práci…“ „když to srovnáváme s tím, co vysílá BBC…“ ve srovnání s takovými seriály, jako je Fargo, Temný případ, House of Cards…“

Pro věcnost debaty je třeba si uvědomit dvě věci. Za prvé často srovnáváme nesrovnatelné. Ano, Česká televize asi nikdy nebude jako BBC, ať už jde o zdroje financování, autorský potenciál nebo přitažlivost pro tvůrce z celého světa. Tady srovnáváme obra s trpaslíkem. Navíc mladší kritická „downloadová“ generace samotnou televizi v celé šíři programů mnoho nesleduje, takže pro ni opravdu stojí v přímé konkurenci běžná česká seriálová produkce, jako jsou seriály Clona, Případy 1. oddělení nebo Cirkus Bukowski s absolutní špičkou světové produkce, jako je třeba Temný případ na HBO. Výsledek je opět předvídatelný. Pokud bychom srovnávali tu lepší část produkce ČT se seriály jiných středoevropských televizí, třeba i německé, polské či rakouské, zjistili bychom, že jsme přinejmenším konkurenceschopní a to i s melodramaty typu První republiky. Ostatně jestliže notně kulhavý televizní film Osmy (ČT 2014) mohl být oceněn jako nejlepší evropské televizní drama, vypovídá to o obvyklé kvalitě vcelku výstižně.

Zajímavější je otázka, proč se u nás nedaří vytvořit evropsky úspěšný seriál, když to zvládnou velikostí srovnatelné země, jako je třeba Dánsko (Zločin, Most). Odpověď je jednoduchá, byť asi málokoho potěší. Nejde o to, že by Česká televize a její vedení něčemu bránili, jako třeba před časem v trapném případě Hořícího keře Agnieszky Hollandové, kterého se nakonec ujala česká větev HBO. Současná produkce České televize je zhruba tak „hloupá“, jako jsou „hloupí“ zdejší tvůrci.

Jestliže dlouhá léta byla Česká televize uzavřená pevnost, kam byl vpuštěn jen někdo, kde si skupina lidí kryla navzájem záda a vyměňovala si tvůrčí příležitosti a výsledkem byla zamřelá produkce s mentálním otiskem osmdesátých let, dnes už to neplatí.  Zhruba před pěti lety se ČT otevřela prakticky všem zdejším tvůrcům. Dnes pro ni točí mladí i staří, zavedení i nováčci. Tedy Svoboda i Najbrt, Hřebejk i Prušinovský, Řehořek, Pachl, Klusák, Remunda, Vrabelová či Rudolfová. A desítky dalších. Výsledek je… no různý.

Na začátku zmíněná analogie s politikou je výstižná. Také jsme byli dlouhá léta přesvědčeni, že politiku ovládá mafie stran, které mezi sebe nikoho nepustí. A kdyby tam byli jiní, obyčejní lidé… Jenže poslední troje volby vždy nabídly šanci nějakému zbrusu novému uskupení, které dostalo příležitost předvést, jak dělají politiku ti „lepší a nezkorumpovaní“. Ani tenhle výsledek není právě oslnivý a musíme si připustit, že pokud se díváme na současné politiky s pohrdáním, díváme se fakticky do zrcadla.

U televizní tvorby je to stejné. Téměř s jistotou se dá říct, že neexistují utajení tvůrci a nerealizované skvělé scénáře, kterým jen brání v realizaci konzervativní televize. To, co vídáme na obrazovce, je to, co v tuhle chvíli jako společnost zvládneme. Pokud se nám to nezdá, jistě lze za ten nelichotivý obraz Českou televizi potrestat jejím zrušením či snížením veřejnoprávních poplatků.  Jen by bylo dobré si před tím odpovědět na otázku, jestli se opravdu domníváme, že to zlepší úroveň zdejší filmové a televizní produkce. Opět je to otázka podobná té, zda plivnutím na poslance v zrcadle vylepšíme demokracii.