Telenovelová válka?
Telenovela je hraný seriál často o téměř 200 dílech, jehož konec diváci předem znají, a přesto se na něj dívají, neboť jim přináší uklidnění, že v životě (alespoň v tom televizním) nakonec vítězí spravedlnost, věrná láska a poctivost. Je to nepochybně velmi zajímavá odnož seriálové tvorby, přinejmenším pro sociology. Že by se ale mohla stát zbraní, prostředkem politického boje? Ačkoli je to dost zvláštní představa, zdá se, že od počátku letošního března zní odpověď na tuto otázku: ano! Zahraniční tiskové agentury vydaly 5. března zprávu, podle níž saúdskoarabská televizní skupina MBC odstranila ze své programové nabídky všechny turecké telenovely. Rozhodnutí se týká nejen vysílání pro Saúdskou Arábii, ale také stanic, které působí v řadě dalších zemí arabského světa. Mluvčí MBC Mazen Hayek se k důvodům tohoto rozhodnutí nevyjádřil.
MBC má své hlavní sídlo v Dubaji a podle všeho je odstranění tureckých telenovel součástí studené války mezi Saúdskou Arábií a Íránem, která se dotýká i dalších států v regionu, jež udržují s Íránem přátelské vztahy – Kataru anebo Turecka. Kdo by si myslel, že to je zdánlivě banální zpráva, která nebude mít žádný ohlas, je na omylu. Rozhodnutí přináší jednak velké zklamání divákům, a je otázka, jak na něj budou reagovat, a současně znamená i těžkou ránu pro turecké producenty. Neboť vývoz těchto seriálů představuje velmi lukrativní byznys, navíc silně podporovaný tureckou vládou.
Turecké telenovely jsou dnes pojmem nejen v arabském světě. Možná si ještě někdo vzpomene na jednu z nejúspěšnějších, nazvanou Tisíc a jedna noc, která byla hitem i na Slovensku a jejímž prostřednictvím chtěl tehdejší šéf Novy Adrian Sarbu dokázat, že diváci u nás jsou v podstatě stejní jako třeba v Rumunsku nebo Srbsku. Ukázalo se, že nejsou. Pro ty, kteří sledují v tuzemsku pravidelně televizi, nepředstavují emoce, s nimiž telenovela stojí a padá, tak silné lákadlo, jako třeba pro diváky na jihu Evropy nebo v Latinské Americe. Turci jsou zjevně emotivnější než my a možná i proto jsou to jejich seriály, které se staly v uplynulém desetiletí zřejmě největším překvapením na mezinárodním trhu, a nikoli naše.
Tisíc a jedna noc (1001 Gece, 2006)
Ještě počátkem minulého desetiletí, když se řeklo telenovela, se většině lidí, a to nejen z televizní branže (i u nás jsme poznali Esmeraldu, Manuelu, Divokého anděla a další), vybavily seriály z Argentiny, Kolumbie, Mexika či Brazílie. A právem – v Jižní a Střední Americe dokázali subžánr telenovely dopilovat do dokonalosti, vytvořit obrovské množství pořadů, které se dělí do různých kategorií podle typu příběhu, cílové skupiny, kterou oslovují, i obsahu (například v Brazílii mají vlastní kategorii adaptací slavných literárních děl do podoby telenovel – třeba Dona Quijota). Věděl-li někdo něco o turecké produkci těchto dlouhých seriálů se specifickým způsobem vyprávění, pak asi to, že jsou natáčeny s nízkými rozpočty, většina scén se odehrává v interiérech podobných si jako vejce vejci a zájem kromě Turecka o ně mají jen někteří diváci v Bulharsku a Albánii.
Uplynulo pár let a s tureckými producenty se spojují investoři do televizní tvorby z Latinské Ameriky či Izraele, aby vytvářeli seriály, s nimiž se obchoduje na celosvětovém trhu. Turecké telenovely vypadají draze a drahé také jsou (tedy co se týče průměrných nákladů na takový typ dramatiky). Nevyhýbají se velkým historickým příběhům (Velkolepé století) ani životu ve velkoměstě, obsahují krimi motivy (Filinita) ale i prvky fantasy, přinášejí do arabského světa nová témata a narušují některá tabu.
Věřte nebo ne, v loňském roce bylo Turecko druhým největším vývozcem telenovel na světě, přičemž své seriály dokázalo prodat do stovky zemí. Před ním zůstala už jen jediná země – nepřekvapivě velmoc i z hlediska mezinárodního obchodu s televizními pořady – tedy Spojené státy.
A co víc, tureckým telenovelám se podařilo dobýt i region, kde telenovela vznikla. Už v roce 2016 informovaly odborné servery jako třeba K7 nebo C21, že se zvyšuje zájem o turecké seriály v jihoamerických zemích, zejména pak v Kolumbii, Venezuele, Chile či Argentině. Hitem se stala například telenovela Gümüs (Stříbro), u níž distributor uvádí tento stručný obsah: Chudá, leč krásná dívka Gümüş je vybrána, aby se stala manželkou mladého muže z velice bohaté turecké rodiny. Nečeká ji ale tak šťastný život, jak si myslela. Telenovela z roku 2005 běžela například i na Slovensku pod názvem V objatí hodvábu.
Začátek expanze tureckých telenovel do zahraničí přinesla 170dílná série Tisíc a jedna noc (která ale oslovila spíše jih Evropy) z roku 2006, nicméně i v zemích, kde telenovely nepatří na rozdíl od denních seriálů k oblíbenému žánru, si turecké tvorby všimli díky výpravné sérii Muhtesem Yüzil (Velkolepé století). Vyprávění o životě sultána Sulejmana a jeho panování v Osmanské říši v 16. století vykresluje i vztahy sultána k jeho poddaným a k rodinným příslušníkům, především k jeho matce, obecně k ženám a otrokům. Seriál se už prodal do více než 70 zemí a diváci v Evropě si na něm mimo jiné cenili i to, že se dívá na historické události očima Turků, tedy pohledem zásadně odlišným od toho, na který jsme zvyklí v části Evropy, která bere porážku tureckých vojsk jako záchranu, nikoli jako katastrofu.
Zakázaná láska (Aşk-ı Memnu, 2008)
Není žádným tajemstvím, že většina telenovel pracuje s podobnými příběhy – známe takové, které vycházejí z Popelky (hlavní hrdinka se prosadí navzdory všem a nepříznivému osudu), Ošklivého káčátka – z podceňované a opovrhované šmudly je krasavice, Hraběte Monte Christa (nespravedlivě obviněný/á a často i vězněný/á hrdina/ka se vrací do života a bere pomstu do vlastních rukou) a podobně. V tom se turecká nabídka nijak neliší. Odlišná je však velmi často morální stránka příběhů, na kterou kladou scenáristé značný důraz.
Ece Yörencová napsala mimo jiné scénáře k telenovelám Ask-i Memnu (Zakázaná láska) a Fatmagül´ün Sucu Ne? (Čím se provinila Fatmagül). Obě byly nadšeně přijaty v řadě arabských zemí. „Ve Fatmagül jde o násilí na ženách, tedy o globální záležitost, která se týká každodenního života žen,“ řekla Yörencová pro internetový deník Deutsche Türkische Nachrichten 30. března 2016. „Seriál přispěl k tomu, že se ženy i v Saúdské Arábii začaly silněji zasazovat za svá práva… Z mého pohledu vyvolaly telenovely mezi ženami v arabském světě něco podobného, jako bylo takzvané arabské jaro,“ dodala.
Stejný článek obsahoval i citace z rozhovoru s profesorkou Asli Tuncovou, která se zabývá médii na istanbulské Bilgi univerzitě. Podle ní se staly turecké telenovely na Blízkém východě a nově v Latinské Americe takovým fenoménem, protože v každém regionu v nich diváci nacházejí něco jedinečného. „A tak například řečtí diváci sledovali telenovelovou pohádku z Istanbulu s notnou dávkou nostalgie, protože se v ní odrážely tradiční hodnoty, které Řekové vyznávali ještě v sedmdesátých letech minulého století. V arabských zemích zase měla osvobozující efekt pro ženy, zajímavé přitom je, že na Blízkém východě divačky považují za emancipované ty hrdinky, na nichž si naopak Řekové cení, že se chovají konzervativně.“
Fenomén tureckých telenovel je tedy nesporný a je otázkou, zda se jejich odstranění z programové nabídky MBC neobrátí spíše proti vysílateli než tureckým producentům. Těm ale samozřejmě také uškodí – přinejmenším proto, že se jim uzavře část velmi lukrativního trhu v některých arabských zemích.
Autor pracuje v České televizi.
