Všechno bude fajn

Jsem rád, že jsem dostal možnost napsat krátký text o našem filmu Všechno bude fajn. Ve skutečnosti by bylo samozřejmě lepší, kdyby redakce oslovila Pavla Šplíchala, který je spoluautorem scénáře a specializuje se na tzv. „humor“. Díky tomu, že píše Prigl.cz, ví, jak to navlíknout, aby se lidi u čtení smáli, ale zase za to už podruhé nedostal Magnesii Literu. Není tedy vyloučené, že je to vlastně debilní, ten Prigl, a že to zvládnu napsat taky...

Což mě přivádí na myšlenku, že to stejné by šlo říct i o tom našem filmu. Že přijde vtipný jenom mně se Šplíchalem a ve skutečnosti je debilní... A právě proto existuje ODS, aby člověk měl v tomhle postmoderním víru nějakou kotvu, kterou se může zachytit, když přijde na podobné myšlenky. Hned vysvětlím: součástí zadání tohoto textu bylo napsat třeba i nějaké dva vtipné momenty z natáčení, jenomže u našeho filmu přišlo to nejvtipnější, až když jsme dotočili. Geneze je taková, že s nápadem na natočení filmu přišel producent Čestmír Kopecký, kterého zaujalo, že jsme založili Žít Brno. A protože se v Brně všechno vykecá a nabonzuje, tak mu někdo – asi Petr Minařík, prozradil, že jsem z katedry dokumentu na FAMU. Pan Kopecký mi napsal, jestli by o tom Brně nešlo natočit hraný film, že si myslí, že se tam o něco snažíme... Přizval jsem tedy Pavla Šplíchala a začali jsme psát scénář.

Původní představa byla, že ve filmu budou vystupovat přímo lidi, se kterými jsem Žít Brno spoluzakládal – scénář jsme tedy napsali, podali ho na Fond a dostali grant na debut. Jenže pak se stala katastrofa – Žít Brno uspělo ve volbách, na Brně-střed jsem se stal zastupitelem a porazili jsme tam i ANO agenta Bureše. Dokonce jsem začal oddávat lidi... Co se jevilo jako film o tom, že má smysl se postavit Onderkovi a podobným komickým figurám, mohlo se najednou lehce stát politickou agitkou Žít Brno... Naštěstí jsme se, ve zkratce řečeno, jako politici za krátko lehce zdiskreditovali. Vytvořili jsme koalici s hnutím ANO agenta Bureše, někteří dokonce hlasovali pro dotace firmě se začerněným auditem hospodaření – já se tak se spoustou kamarádů z hnutí krásně pohádal, což mi rozvázalo ruce si zastřílet i do vlastních řad a od romantického portrétu mladých aktivistů se tak posunout k poněkud cyničtější poloze, že snažit se sice má smysl, ale že stejně nakonec umřeme. O to jsme nakonec s Pavlem opřeli celou dějovou linku.

Ve filmu se tak všichni o něco snaží, moc se to nikomu nedaří, ale tím snažením se všichni stávají o něco lepšími, protože jak se říká ke konci filmu: „opice se na tu evoluci taky mohly vysrat, rýpat se tlapou v prdeli a žádný Brno by nikdy nebylo – což by byla škoda“. Přeskočím tedy teď celý proces natáčení, stejně bych nemohl psát nic jiného, než že všichni herci byli skvělí (který režisér, co chce ještě něco natočit, by napsal opak?) – navíc oni skvělí byli, opravdu a já všem moc děkuji.

Dostávám se tak k nejzábavnější části, tedy PR, o které se nám pro film postarala brněnská ODS. Nejdřív ale pro lepší pochopení popíšu, na čem byl založen úspěch Žít Brno, protože potom bude ta pointa lepší. Žít Brno vzniklo tak, že si bývalé vedení města za 600 tisíc korun nechalo od nějaké reklamky „vymyslet“ slogan městské identity (jak má New York třeba I srdce a NY...). Za 600 tisíc dostalo město slogan „Žít Brno“. Zapomnělo si ale zaregistrovat doménu www.zitbrno.cz. To tedy zaregistroval kamarád Michal Kašpárek a městu doménu nabídnul – město ale nereagovalo – tak tu doménu Michal se Standou Bilerem, Matějem Hollanem a dalšími použili tak, že na ni pověsili fiktivní magistrátní web a začali tam psát nesmysly a tiskové zprávy. Jenže světe div se – novináři to začali citovat. K webu se tak přidal Facebook, vzniklo recesistické hnutí, a když tehdejší primátor Onderka zadal právníkům, ať nám FB zruší, bylo vymalováno. Rozhodli jsme se, že půjdeme do voleb a porazíme ho, když už nám dělá takovou reklamu dobrovolně. A to se podařilo. Přitom celou kampaň nám vlastně udělalo právě bývalé vedení. Nám stačilo si z nich akorát dělat legraci. A čím víc jsme si ji dělali, tím víc se oni vztekali a tím větší to byla legrace atd. Kdyby pochopili, že na legraci stačí reagovat jinou legrací, nebo když prostě nemáte smysl pro humor, tak alespoň nereagovat vůbec – tak by Žít Brno nikdy neuspělo.

Všechno bude fajn

A tak po třech letech od voleb jde film do kina, já mám strach, že nebudou chodit lidi, protože už jako zastupitel za Žít Brno nikoho nezajímám, a v ten moment se jako dar z nebe objevuje Robert Kotzian z ODS a rozjíždí nejlepší PR našeho filmu přesně tím stejným hiphopem, který jim nedávno prohrál volby: ten dobrý člověk se někde dostal k nějaké verzi scénáře a začal všude psát, jak je film deviantní a jací že jsme se Šplíchalem úchylové – toho se pohotově chytly Parlamentní listy pana Valenty (kterému se říká „Vajíčko“), a to už jsem byl v sedmém nebi, protože když se před uvedením filmu začne proruský propagandistický web a ODS ohánět morálkou, tak je jisté, že chytří lidé se smyslem pro humor zpozorní a půjdou se podívat – tak prostě funguje reklama – podobně jako když Klaus říká, že se neotepluje planeta a nezvedá hladina moře, tak je všem normálním lidem jasný, že je čas se stěhovat do hor. V důsledku tohoto PR se tak v letňáku v Brně stály fronty a mně došly dvě věci: zaprvé že je úplně reálné, že Žít Brno může vyhrát i v dalších volbách, protože nikdo nic nepochopil, a zadruhé že když v každém textu o filmu poděkuji panu Kotzianovi a ODS, bude v kině pořád plno!

A teď mi řekněte, jaký je ten rozdíl mezi hraným filmem a dokumentem a kde končí realita filmová a začíná ta skutečná, když se vám všechny linky na závěr takhle pěkně propojí...

Tak na viděnou v kině.