Výroční anketa 2010 / A - H
Otázku, který dokumentární film, kniha nebo událost byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč, jsme položili již popáté koncem roku českým dokumentaristům.
Ivo Bystřičan
1/ Dokumentární film Get A Life dánského režiséra Michaela Klinta. Film se děje (tuto zdánlivě nesmyslnou větu vysvětlím následně) v dětské nemocnici v Nigérii, kde se léčí děti s nomou – hrůzným onemocněním rozežírajícím obličej. Film by šel natočit s patetickým odstupem, útočícím na city, nechávajícím však diváka odděleného od problému. Klintův dvoučlenný štáb však před vlastními kamerami podniká experiment sám se sebou. Nezůstává vůči hrůzné nemoci vnější a je součástí procesu. Neustále tak musí před diváky řešit svá etická dilemata, a tím diváka vtahuje do problému. Zastupuje ho.
2/ Úvod do dokumentárního filmu Billa Nicholse, která na podzim vyšla v češtině. Jeden z nejvýznamnějších světových teoretiků dokumentární tvorby se v ní dokáže jednoduše a čtivě zamýšlet nad tím, jakými způsoby se lze filmově vztahovat k okolnímu světu. Zvláště byl pro mě podnětný jeho pojem „sociální herec“ vystihující rozdíl mezi aktéry dokumentů a herci v hraných filmech a vymezující tak dokumentární tvorbu vůči hrané. Ano, my dokumentaristi režírujeme, ale zajímají nás lidé, kteří před námi hrají sebe sama.
Jan Gogola ml.
Příklady událostí abecedně:
1/ Česká hokejová reprezentace: mistři světa 2010. I outsider může mít vítěznou sílu.
2/ G. Deleuze: Pusté ostrovy a jiné texty. „Velký filosof je ten, kdo tvoří nové pojmy...“
3/ V. Effenberger: Básně 1-2. „...věnuji ji těm, kdo ztrácejí hlavu teprve pod sekerou.“
4/ Elán: CD Andělská daň. Každá píseň jiná, J. Ráž má stále hlas jako sbor.
5/ J. Kaplický: chobotnice. Nenarozená, ale žijící Národní knihovna aneb česká identita jako možnost.
6/ Katapult: CD Radosti života. Znovuzrození kapely a její příběhy vysvlečené do naha.
7/ K. Šedá: Líšeňský profil. Akce společného malování ve vesnickém prostoru – lidské tváře jako krajina místa.
8/ Vláda P. Nečase. Po letech státotvorná česká garnitura, která se kromě moci zatím drží i principů.
Petr Hátle
1/ J.-L. Godard: Socialismus (komplexní, radikální, apokalyptický ponor do dějin, paměti a teorie filmu, zároveň intimní vyznání lásky k tvorbě a ženě). V. Čákanyová: Olda (děsivý autoportrét brněnské důchodkyně osvícený nejčernějším humorem, odporem k utrpení a hnusu každodennosti a komediálním bojem proti blížící se smrti).
2/ M. Houellebecq: Možnost ostrova (analýza trosek západní společnosti a její nenaplnitelné touhy po rozkoši, temný, politicky nekorektní, radikálně vtipný text počátku 21. století). Terezie z Lisieux: Dějiny duše... („Vždycky jsem plnila vůli Boží. Doufám proto, že po smrti bude Bůh také plnit má přání. Chci trávit své nebe tím, že budu na zemi neustále pomáhat jiným. Po své smrti sešlu na zemi déšť růží.“).
Erika Hníková
1/ V minulém roce jsme s velkými obtížemi dokončovali film Nesvatbov. Když mi bylo nejhůř, pouštěla jsem si fantastický dokument Lese Blanka Burden of Dreams (1982). Film je dokumentárním záznamem natáčení filmu FitzcarraldoWernera Herzoga, při kterém začne válka mezi Peru a Ekvádorem, neustále se proměňuje počasí, morálka štábu uprostřed džungle klesá a dvě hlavní postavy filmu smrtelně onemocní. V této situaci si Herzog troufne natočit velmi složitou scénu, ve které stovky indiánů táhnou na provazech obrovský parník přes vysokou horu. Fantasticky film o tvůrčí posedlosti.
2/ Jsou tři: Jan Novák: Zatím dobrý, Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, Fareed Zakaria: Postamerický svět. Pomohly mi lépe se orientovat ve světě.
