Výroční anketa 2010 / T - Ž
Otázku, který dokumentární film, kniha nebo událost byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč, jsme položili již popáté koncem roku českým dokumentaristům.
Klára Tasovská
1/ Peter Mettler: Gambling, Gods and LSD. Radostné potvrzení toho, že dokumentární film může vypadat právě takhle (docalliancefilms.com).
2/ Jean Améry: Vztáhnout na sebe ruku. Analýza sebevraždy jakožto „krajního projevu svobody“ bez obvyklého přístupu psychologie nebo sociologie. Esej vyprávěná z pohledu sebevrahů, kterým se sám Améry stal krátce po dopsání tohoto textu. I když s autorem nemusíme souhlasit, nabízí pozoruhodný pohled na život a smrt.
Helena Třeštíková
1/ Pro mě jako pro režisérku časosběrných filmů bylo extrémně zajímavé vidět sérii filmů Evoluce 4 z revoluce Pavla Kouteckého a Jana Šikla. Vnímám tento projekt jako celek, kde jednotlivé portréty dohromady skládají obraz doby. Věřím, že za dalších dejme tomu dvacet let budou diváci žasnout ještě více, než žasneme dnes my – jak pozoruhodnou a fascinující dobu ty filmy zachycují. A jak zajímavým způsobem.
2/ Amos Oz: Příběh o lásce a tmě. Ta kniha má něco z dokumentu – reálné osoby, příběhy, osudy a zároveň je úžasně napsaná.
Karel Vachek
1/ Vše pro dobro světa a Nošovic Víta Klusáka, protože přináší český pohled na globalizaci. JUDr. Michal Danišovič režiséra Martina Kohouta, protože předvádí sametovou revoluci i jako hierarchicky řízenou restauraci, a tedy jako nepříliš veselý happening (dobře napsaný scénář). Dále film Terezy Reichové Manuál na výrobu teroristy, na němž oceňuji popis embrya baskické nezávislosti. A snímek Apoleny Rychlíkové Vajíčka pro připomenutí výroby lidských embryí v závislosti na tržní ceně ženských vajíček a spermatu.
2/ Pečlivě jsem listoval několika svazky knih spisů kardinála Tomáše Špidlíka. Ať se začtu kdekoli, tak ke mně promlouvá člověk s charakterem.
Ivan Vojnár
Včera jsem viděl v curyšském Arthousu nový celovečerní dokumentární film osmdesátilétého amerického režiséra Fredericka Wisemana Le Dance. Seriózní a přitom velmi uvolněná studie tělesnosti a pohybu, natočená s několika stovkami tanečníků v budově pařížské Opery. Téměř tříhodinový film nic nepředstírá, nevnucuje jednostranné názory, pozorně sleduje těla v proměnlivé dynamice různých světově proslulých choreografií. Postupně narůstá obecnější výpověď o lidech bez jakékoliv potřeby stylizace a autorských spekulací. K přečtení a zamyšlení doporučuji novou knihu originálního sociologa Zygmunta Baumana Umění života. V závěru knihy navíc překvapí pronikavý, nekonformní pohled na módního filosofa Friedricha Nietzscheho.
Karel Žalud
1/ Žádný, protože jsem žádný neviděl.
2/ Žid Süss od Liona Feuchtwangra a Povídky z jedné a druhé kapsy od Karla Čapka.
