Výroční anketa 2011 / S - T
V tradiční anketě Dok.revue jsme se ptali českých dokumentaristů: 1/ která přečtená kniha, 2/ který zhlédnutý film - pro ně byly tento rok nejpodstatnější.
Olga Sommerová
1/ Divadlo Svoboda, režie Jakub Hejna. Dramaturgicky invenční, originální interpretace života a díla věhlasného scénografa Josefa Svobody.
2/ Má nejmilejší kniha, Markéta Pilátová. Mnohovrstevnatý magický příběh, odvozený z latinskoamerické kultury, o životě a smrti a smyslu našich životů.
Honza Šípek
1/ Na festivalu amatérských filmů jsem viděl Hru Orla. Hrané filmy jsou mezi amatérskými filmaři oblíbenější a četnější, občas se ale objeví dokument, který zazáří. Miloš Kameník natočil kolektivní portrét maloměstského futsalového týmu: má nadsázku, výraznou stylizaci, nenechává se svázat do synchronů, baví a přitom vyjadřuje hravého ducha tématu. V Jihlavě byl pro mne zajímavý dialog Ultima Refugia Ondřeje Vavrečky a Tmáře Karla Vachka.
2/ Nosím s sebou sbírku Silentbloky materiálového fyzika Pavla Ctibora. Je tenká, ale čte se pomalu, každý řádek zvlášť a nechat doznít. Popisuje experimenty s „látkami“ (psychedelickými) i pozorování vlastního těla tak, jako by popisoval nějaký fyzikální experiment. S opatrným odstupem psaná, ale přitom velmi intenzivní, a dá se (doufám) číst i jako scénář dokumentárního filmu.
Tomáš Škrdlant
1/ Valčík s Bašírem izraelského režiséra Ariho Folmana. Vždy mě lákala představa, že by dokumentární film mohl překročit hranice vnější, fotografované reality a přitom zůstal dokumentem. Ari Folman jednu takovou možnost objevil a uskutečnil. Úžasné a nepopsatelné (jako každý dobrý film).
2/ Pražský hřbitov Umberta Eca. Román, leč svým způsobem také „dokumentární“: většina postav skutečně žila, i popisované situace jsou autentické. Působivá (i smutně zábavná) sonda do zákulisí paranoidních vizí o globálních spiknutích, které jsou čím dál lákavější pro mnohé naše současníky.
Pavel Štingl
1/ Film Lindy Jablonské Pozemšťané, koho budete volit? Je to radostné a vážné zároveň, skvěle skumulované ve významech i formách, vyjádření k politické úsměvnosti v době předvolebních slibů, totální nasazení dobře vybraných hvězd s přiznaným handicapem, svébytná poloha docusoapu. Úplně nejvíc mne však potěšilo, že tomuto filmu byla udělena Cena Pavla Kouteckého. Pavel by totiž právě tento film vybral, je blízký jeho vlastnímu hledání světa před kamerou.
2/ Malá knížečka sebraných poznámek Romana Kouckého Úřad kreátora – vlastně odborná literatura pro architekty. Navrhuje, aby se vedle úřadů, které mají za povinnost konzervovat národní dědictví, zřídil také úřad pro vyhledávání potenciálů území a podněcování vzniku nových architektonických hodnot.
Helena Třeštíková
1/ Zcela jednoznačně: Divadlo Svoboda režiséra Jakuba Hejny. Skvělý a smělý film.
2/ David Nichols: Jeden den. Časosběrná kniha. Podtitul Dvacet let, dva lidé říká vše.
