Výroční anketa 2012 / A-G
1) Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? 2) Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
Ivo Bystřičan
1) Velkou radostí pro mě byl, jinak vlastně temný, dokument Těžká práce, tvrdá hra německé režisérky Carmen Losmanové. Myslel jsem si, že dokument analyzující život v korporacích nelze natočit, aniž by režisér nebyl insider i během natáčení. Losmanové se však zvenčí podařilo skvěle obsáhnout způsob, jak korporace intenzivně kolonizují vnitřní svět svých zaměstnanců a v banálních chladných prostorách nonšalantně vytvořila velké obrazy prázdnoty. Přitom se zvláštní lehkostí, která dává naději, že do takového světa není nutné patřit.
2) Byla to kniha, kvůli které jsem se dvě noci nevyspal, jak jsem ji nemohl přestat hltat. Bravurní spisovatelská i rešeršní práce Štěpána Hulíka v Kinematografii zapomnění o počátcích normalizace v barrandovských studiích pro mě byla napínavou a zároveň naprosto zneklidňující výpravou do fungování klíčové instituce pod ideologickou taktovkou. Cynická personální politika, nevyslovené předpoklady, cenzura i autocenzura a pokrytectví s ničivými důsledky pro tvorbu. Vzrušení z knihy je o to větší, že i mimo totalitní režim můžeme náznaky podobného řízení a uspořádání vztahů cítit a sledovat. Strach o vlastní kariéru platí i dnes, stejně jako výkon důležitých funkcí nekompetentními lidmi. A nejde jen o audiovizuální tvorbu.
Daniela Gébová
1-2) Mám pocit, že žádný zásadní dokument jsem neviděla (spíš sleduju život) a co se týká literatury, četla jsem pořád něco tantrického např. David Deida Cesta opravdového muže, od Eckharta Tolla Moc přítomného okamžiku aj., védy apod... Taky něco od Haruki Murakamiho.
Jan Gogola ml.
1) V kontextu tzv. dokumentu je podstatná změna televizních Událostí jako opětovný důkaz neudržitelnosti výrazu dokumentární film. Jestliže se zpravodajství přiznává k tomu, že dokonce i zpráva má charakter inscenované a stylizované mizanscény, jaký má pak smysl udržovat při životě termín, který falešně předstírá možnost dokumentovat realitu?
2) Gilles Deleuze: Nietzsche a filosofie. Zřejmě věčně se budu k této knize vracet a to hlavně kvůli jejímu vyústění do principu afirmace jako způsobu bytí: „Jestliže Zarathustra prochází negativitou, jak o tom svědčí jeho znechucení i jeho pokušení, není to proto, aby ji využil coby hybnou sílu nebo aby převzal její náklad či produkt, nýbrž proto, aby dosáhl bodu, na němž se hybná síla změní, produkt se překoná a veškerá negativita je poražena či přeměněna. ...tanec přeměňuje tíži na lehkost, smích přeměňuje utrpení na radost, vrchcáby (hra v kostky) přeměňují nízké na vysoké.
