Výroční anketa 2012 / H-J
1) Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? 2) Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
Vít Janeček
1) Zuzana Piussi: Nemoc třetí moci
Spojení blízkosti a pronikavé kompozice a analýzy problému, který v mnoha analogických případech u nás i jinde není ani pojmenován.
2) Ellen Meiksin Woodová: Původ kapitalismu
Kniha kanadské socioložky nevelkého rozsahu, ale pozoruhodného ponoru obnažujícího okraje jedné fáze lidských dějin, která se ve většinovém diskurzu jeví být přirozeným vývojem, s čímž tato kniha pronikavě polemizuje.
Viola Ježková
1) Opravdu podstatné byly dva filmy, oba od Jørgena Letha. Záznamy o lásce a Haiti.Untitled. Přišlo mi, že Záznamy o lásce jsou svrchovanou analýzou kurtoazie západní společnosti. Postupem času se analýza jistého zakletí do dychotomie těla a duše, v níž se neobejdeme bez výkladových slovníků, měnila v prostor schopnosti být tím, kým jsem, tady a teď. Tělo prostoupené přítomným okamžikem, což jsou všechny kontra snímky domorodých lidí, už není nástrojem k dosahování, nebo jakousi částí určitého gesta. Je to tělo, člověk osvobozený a přítomný, schopný být vedle druhého sám sebou. Film vynikající, připomněl mi Barthesovy Fragmenty milostného diskursu. Film, který mi umožnil plakat. A s něčím pohnout.
Haiti.Untitled, film, který třeští socio-politickými tématy, situací, Haiti je bez prezidenta, lidi mají šamany, lidi je potřeba vést, lidé hledají vedení, lidé se všemu vymykají. Film třeštící bílou smrtí, přikrytou smrtí a smrtí rodící se ze samotného filmového zaznamenávání. Ale stejně tak film třeštící životem, živlem, neuchopitelným, ale ve filmu jakýmsi zázrakem stále hmatatelně přítomným. Film pevně obtočený okolo toho, co lze natočit, a toho, co již natočit nelze. Film, který nejenomže neuhýbá před komplikovanou situací, ale dokáže ji zachytit s nevídanou lehkostí a v rámci struktury-střihu filmu ji sveřepě rozpracovává. Jedním dechem, geniální film.
2) Kniha fotografií Augusta Sandera Neue Sachlichkeit. Co si představíte, když se řekne meziválečné Německo? Ne Hitlerovo Německo, ale Němci přednacistického Německa. Sanderovy portrétní fotografie jsou neskonale přímé a prosté. V tomto svém rámu ze sebe vytlačují cosi, co možná neklade otázky, nebo spíše až druhotně, ale působí, že při pohledu na ně nás píchne u srdce. Zasahují až zraňují. Nejsou to fotografie šokující a jestli, tak pouze pod závojem jisté historizující banality. Sanderova schopnost fotografovat nebyla projevem nějakého zvláštního zření, ale schopnosti být tam, kde se rozhodl fotografovat. Jeho portréty nesou totiž oboje. Výjimečnost toho kterého člověka a zároveň jeho sociální postavení, roli, úděl, tedy jeho jakési rozdvojení. Tvář i maska. Existence a dějiny. Bohatí měšťané, upracované farmářské rodiny, venkovský učitel na procházce se psem, bičíkem a doutníkem, děti, bratr a sestra za ruce v pokoji, sirotci okolo jeptišky, zedník, tři svátečně oblečení mladí farmáři kouří a jdou po polní cestě, portrét komunisty, portrét sociálního demokrata. Sanderovy fotografie jsou obrazem do té míry, do jaké se vzpírají pojmenování, a tak vyzařují cosi, co nás ve skutečnosti může zasáhnout.
