Výroční anketa 2012 / R-Ř
1) Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? 2) Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
Tereza Reichová
1) Velikým překvapením pro mne byl nový český dokument, pod kterým není podepsaný žádný režisér, ale Antifašistická akce. Jeho jméno je 161>88. Tedy ač jde o šifru, kterou pochopí hlavně insideři (číselný přepočet písmen z abecedy je "AFA je více než HH"), samotný film je naopak velice otevřený neinformovanému divákovi. Dokument o dvaceti letech antifašismu a aktivismu u nás je převážně strašidelnou ukázkou proměny naší společnosti. Chcete-li film vidět, Antifašistická akce slíbila, že bude od nového roku ke stažení na jejich webu.
2) Asi nejzásadnější byly dvě knihy od jedné autorky. Doba jedová a úplně nové Varovné signály očkování od profesorky Strunecké mi pomohly dovysvětlit témata, o kterých v Čechách stále chybí veřejná diskuze.
Theodora Remundová
1) Já teď trávím celý podzim téměř nonstop ve střižně, takže mám za sebou na divácké zážitky velmi chudý podzim a v hlavě poněkud vymazaný mozek, ale zaujal mě ve své pověsti film Láska v hrobě od Davida Vondráčka – na ten se teprve do kina chystám.
2) Koupila jsem si knížku Společenský agent Jiří Mucha od Charlese Laurence. Líbil se mi autorův ne zcela bezbolestný osobní vklad a také oživení vzpomínky na dům na Hradčanském náměstí, ve kterém Jiří Mucha s rodinou bydlel a kolem kterého od dětství chodím, a vždy jsem vnímala jeho přitažlivou fasádu.
Alice Růžičková
1) Michelangelo Antonioni - Šaty ze sedmi rákosů (1949). Na letošním MFF v Karlových Varech mě v rámci sekce Pocta MA kromě dalších dokumentů zaujal desetiminutový postup práce při výrobě šatů z rákosí. Není to žádný komplikovaný esej o podstatě bytí, ale svižně a vtipně natočená miniatura z prostředí italského textilního průmyslu. Dobrému filmaři stačí zdánlivě málo, najde zajímavost v každodennosti a zachytí ji. Drobnokresba přesně vykresluje život v určitém časoprostoru, který jinak v reálu často zmizí beze zbytku.
2) Martin Ryšavý - Vrač (2010). Knížka mě vrátila do studentských dob, kdy jsme jezdili do SSSR na tzv. obměn - tehdy nás deset studentů z přírodovědecké fakulty jezdilo bádat do jinak nedostupných exotických ekosystémů pouští, tundry, stepí či vysokých hor a za to deset sovětských studentů mohlo navštívit tehdejší Československo, užít si také jinak nedostupný luxus a nakoupit si koberce, lustry, porcelán a sklo. Skvělé vypravěčovo líčení nekonečných historek mi znovu připomnělo, jak moc se některé věci v postsovětské éře vůbec nezměnily.
Apolena Rychlíková
Odpovím skrz to, co ve mne letos vzbudilo největší údiv anebo fascinaci a zaměstnalo mi mozek, ať už z jakéhokoliv důvodu.
1) Bizarní (česko) slovenské reality show Mama ožeň ma a Extrémné rodiny, které posunují hranice tohoto žánru až k absurdnímu a dosud nevídanému a znovu nastolují otázku toho, co všechno může být televizní zábava. O etice nemůže být ani řeč. Zato (proto?) fascinující podívaná to je každopádně. Dokonce jsem chvíli přemýšlela, že o tom napíšu i bakalářku, tak neskutečné to pro mě bylo.
2) Věcné záměry zákona o vysokých školách z dílny bývalého ministra školství Josefa Dobeše. Zfušované, odfláknuté dokumenty, které měly ovlivnit budoucnost statisíců vysokoškoláků, to byla prostě i na poměry této vlády opravdu dosud nevídaná hrůza.
