Výroční anketa 2013 / N-R
1) Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? 2) Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
Jan Němec
Film Šmejdi (2013), kniha Jan Němec: Nepodávej ruku číšníkovi (2011).
Lukáš Přibyl
1) Viděl jsem snímek Poslední skotský král (2006), ale realita většinou předčí fikci. Když mám chvíli čas, pouštím si filmy ze „zlatého fondu“ The Criterion Collection. Díky této sbírce jsem nedávno viděl dokument Général Idi Amin Dada (1974) režiséra Barbeta Schroedera, film, který je dnes stejně starý jako já. Fascinující expozé „banality zla“, se vší absurditou a humorem s příchutí a pachutí smrti – s tím švejkovsky jednajícím diktátorem se občas smějete, většinou se smějete jemu, zároveň víte, že za osm let vlády stačil povraždit statisíce lidí. Že se k němu Schroeder dokázal dostat tak blízko a zároveň se mu dostat tak pod kůži... Klobouk dolů.
2) Nikdy jsem neuměl řadit knihy do žebříčků, je jich příliš mnoho a nedají se srovnávat; podstatných je jich hodně. Takže nejpodstatnější bývá občas ta kniha poslední. A v tomto případě to platí, i když možná jen díky tomu, že jsem se před pár měsíci díky práci odstěhoval do Izraele. Čím víc se této jedinečné, podivuhodné, báječné, extrémní a chaotické zemi snažím přijít na kloub, tím víc jí často nerozumím. Nedávno vydaná kniha Ariho Shavita My Promised Land: The Triumph and Tragedy of Israel, mi na řadu otázek neodpověděla (jednoznačné odpovědi možná ani neexistují), ale rozhodně mi otevřela oči. Skutečné reflexe je schopen málokdo. Racionální kritiky jakbysmet, stejně jako toho stát si za svým, a za ideou. Kombinovat to vše, to už je něco. Shavit to, myslím, dokázal.
Tereza Reichová
1) Minulý rok jsem neviděla moc zahraničních filmů, zato jsem viděla spoustu českých novinek. Nejvíc mne k zamyšlení dovedly dva filmy. Prvním je esej Andrana Abramjana Vládnout, pracovat, vydělávat, modlit se, hroutit se o úpadku minulých i té současné civilizace a druhým upřímný deníkový film Apoleny Rychlíkové Rodina. Zatím jediný film, který pojmenovává nebezpečí jednoduchého antikomunismu, který zastiňuje současné problémy.
2) Právě mám rozečtenou knihu Dluh. Prvních 5000 let (2011) od anarchisty Davida Graebera a je to určitě jednička tohoto roku. Kniha o tom, že by se dluhy měly odpouštět a že to i jde. Navíc mne nutí krom globálních problémů přemýšlet i nad mým vlastním časem a významem práce za mzdu. Knihu na přebalu vychvaluje i hlavní makroekonomický stratég ČSOB, tak uvidíme, jestli mu nejde jen o reklamu.
Alice Růžičková
1) Asi nejvíc mě zasáhl svou formou i tématem film Pavla Lukáše Shniješ zaživa! (2013). Jde o velmi bizarní přestřelku, která se týká vyřizování osobních účtů dvou pedagogů brněnské Filozofické fakulty MU – cosi to vypovídá nejen o stavu vztahů na našich vysokých školách, ale odráží to i náladu ve společnosti. Je taky na pokraji vyšinutí.
2) Právě čtu Poslední slovo Valtra Komárka (2013), nedokončený rozhovor se synem Martinem, a snažím se tam dopátrat motivací, pro které se výborný a pro mě doposud důvěryhodný novinář vrhá do politického víru pod seskupením ANO. Rozhovor je velmi otevřený a necenzurovaný, jde o promýšlení co se světem vpravdě v globálním rozměru.
