Bush je křesťan? Adolf Hitler byl taky
Já, pravděpodobně stejně jako vy, jsem nedávno zhlédnul film Michaela Moora Fahrenheit 9/11. Jeho název je parodií názvu jednoho skvělého románu Raye Bradburyho 451° Fahrenheita. Tato teplota je fyzikálním bodem hoření, v tomto případě papíru, na kterém jsou tištěny knihy. Hrdina Bradburyho knihy je obecní zaměstnanec, jehož prací je pálit knihy.
K tématu pálení knih: rád bych pogratuloval knihovníkům, kteří nejsou zrovna vyhlášení kvůli své fyzické zdatnosti, mocným politickým konexím nebo jejich nezdolnému zdraví. Po celé zemi se neochvějně bránili antidemokratickým neurvalcům, jejichž záměrem bylo odstranit jisté knihy z knihovních regálů, a dokonce odmítli prozradit policii jména osob, které tyto tituly vybíraly.
Amerika, kterou jsem miloval, tedy stále existuje, i když možná ne v Bílém domě, u Nejvyššího soudu, v Senátu nebo ve Sněmovně či v médiích. Amerika, kterou miluji, stále existuje v průčelích regálů našich veřejných knihoven.
A ještě k tématu pálení knih: naše každodenní zdroje zpráv, noviny a televize, jsou nyní natolik zbabělé, natolik neostražité vůči americkému lidu, natolik neinformativní, že jedině v knihách můžeme zjistit, co se vlastně děje. Uvedu vám příklad: House of Bush, House of Saud (Dům Bushů, Dům Saudů, 2004) od Craiga Ungera, která vyšla z kraje tohoto ponižujícího roku, hanebně nasáklého krví.
Pro případ, že jste si nevšimli, ostudně zmanipulované volby na Floridě1, v nichž tisíce Afroameričanů svévolně pozbyly volební právo, mají významné důsledky. Nyní se prezentujeme zbytku světa jako hrdí, usměvaví, a prostoduše bezcitní milovníci války s hrozivě mocným arzenálem, přijímaní bez jakéhokoliv odporu.
V případě, že jste si nevšimli, jsme dnes po celém světě stejně nenávidění a obávaní, jako byli ve své době nacisté.
Z dobrého důvodu.
V případě, že jste si nevšimli, naši nezvolení vůdcové dehumanizovali miliony a miliony lidských bytostí pouze kvůli jejich rase a přesvědčení. Prostě je zraníme, umučíme, uvězníme, zabijeme, jak se nám zlíbí.
Kousek koláče.
V případě, že jste si nevšimli, dehumanizujeme dokonce naše vlastní vojáky, ne kvůli jejich rase a přesvědčení, ale kvůli jejich nízkému třídnímu původu.
Pošlete je kamkoliv, nechte je dělat cokoliv.
Kousek koláče.
O’Reillyho faktor.
Jsem tedy člověkem bez vlasti, možná tak ještě pro knihovníky a chicagské noviny In These Times, které právě čtete, to v těchto dnech neplatí.
Než jsme zaútočili na Irák, slovutné New York Times garantovaly, že jsou tam určitě zbraně hromadného ničení.
Albert Einstein a Mark Twain ke konci svých životů zanevřeli na lidský rod, a to přesto, že Twain ani nezažil první světovou válku. Válka je dnes formou televizní zábavy. A důvod, proč byla druhá světová tak zábavná, byly dva americké vynálezy, ostnatý drát a kulomet. Shrapnel byl vymyšlen Angličanem téhož jména. Nenapadlo vás nikdy, že byste také nechali po sobě něco pojmenovat?
Pokud mě má úcta k Einsteinovi a Twainovi neklame, měl bych asi na lidstvo zanevřít také. A jak mnozí z vás možná vědí, není to poprvé, co bych ukázal záda nelítostnému válečnému stroji.
Má poslední slova? „Život nestojí ani za zabíjení zvířat, natož takové myši.“
Napalm pochází z Harvardu. Veritas!
Náš prezident je křesťan? Adolf Hitler byl taky.
Co pak můžete vykládat mladým lidem, když psychopatické osobnosti, lidé bez svědomí, bez schopnosti pocítit vinu nebo stud, vzali všechny peníze ze státní pokladny naší vlády a korporací a proměnili je ve své vlastní?
In These Times, Chicago, 6. srpna 2004
Přeložil Pavel Bednařík.
Text byl publikován ve sborníku DO č. 2, 2004.
