Nový film, Speciál MFDF Ji.hlava
Chceme umírat
Režisér a experimentátor Martin Ježek představuje kinematografickou situaci pro projekci Super8, 16mm, diapozitivy a elektroniku Chceme umírat, ke které vytváří zvuk Jaroslav Tarnovski. E. F. Burian si ve filmu Chceme žít (1949) o vztahu proletářské dvojice Marie a Josefa v letech hospodářské krize a nezaměstnanosti kladl za cíl spojit moderní výrazové prostředky s ideologickými kánony socialistického realismu. Jeho záměr ztroskotal a Martin Ježek s Jaroslavem Tarnovskim tyto „trosky“ objevili a pokusili se na nich znovu vystavět stavbu z beznaděje a marnosti života. Ježek fotochemickou cestou přepsal vybrané pasáže s co největší mírou pokory k dílu velkého avantgardisty, Tarnovski podobným způsobem zviditelňuje zvukovou stopu. Živá projekce se v premiéře odehraje na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
„Marie! Co jsi to udělala?“
V jakém poměru je Marie k Josefovi?
„Se mnou je to, Josefe, moc špatný...“
Josef a Marie nejsou zvláštní oproti jiným lidem.
„Josefe, já budu zavřená...“
Marie a Josef nemají odlišné zájmy od zájmů ostatních lidí.
„My všichni chceme žít, a to znamená bojovat.“
Josef a Marie nemají žádné zvláštní zásady, podle nichž by chtěli přetvářet svět.
„Co to je ta solidarita? Toho se nenažerou!“
Marie a Josef se liší od ostatních jedině tím, že obhajují společné zájmy všech.
„Ty tomu rozumíš, viď, Marie...“
Josef a Marie jsou v praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející částí; v teorii vynikají nad ostatní masu pochopením podmínek, průběhu a všeobecných výsledků.
„Co se trápíš? Všechno dobře dopadne, uvidíš...“
Nejbližší cíl Marie a Josefa je týž jako cíl všech ostatních: ztvárnění, svržení a vydobytí politické moci.
„Vypadá to na dlouho, Marie. Kolik máme?“
Teoretické teze Josefa a Marie nejsou naprosto založeny na idejích nebo na zásadách.
„My ženský jsme od toho, abychom se obětovaly, mladá pani, to byste mohla vědět.“
Marie a Josef mohou shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví.
„Jde do tuhýho, Marie.“
Josefovi a Marii se vytýká, že prý chtějí odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané vlastnictví.
„Já už nic nemám, už nic nemůžu...“
Průměrná cena námezdní práce se rovná mzdovému minimu, tj. sumě životních prostředků nutných k tomu, aby Marii a Josefa zachovaly při životě. Co si tedy Josef a Marie přivlastňují svou činností, stačí pouze k reprodukci jejich holého života.
„Nate, vemte si je, sežerte si je, vy můro!“
Živá práce je prostředkem k rozmnožování nahromaděné práce. Nahromaděná práce je prostředkem k rozšiřování, obohacování a usnadňování životního procesu Marie a Josefa.
„Já bych tolik chtěla, abys neměl hlad, aby všichni lidi...“
Marie a Josef neberou nikomu možnost přivlastňovat si společenské výrobky, berou jen možnost zotročovat si tímto přivlastňováním cizí práci.
„Všichni lidé, tak je to.“
Josef a Marie využijí svého politického panství k tomu, aby postupně všechno vyrvali, všechno soustředili a co nejrychleji rozmnožili masu.
„Kam půjdeme, Josefe?“
S protikladem Marie a Josefa padne i vzájemné nepřátelství.
„Kam, Marie, kam?“
Je svrchovaný čas, aby Josef a Marie před celým světem vyložili své názory, své cíle a své snahy.
„Kam půjdeme?“
