Neviditelné krajiny

Přikládat různé nástroje pro snímání zvuku k nejrůznějším rourám, generátorům, zdem technologických objektů a podobně může působit jako poměrně samoúčelná kratochvíle. Pro naši sonickou expedici se to ale stalo východiskem experimentu se sebou samými – dokážeme při soustředěném poslechu technologií, infrastruktur a ekosystémů důležitých pro chod současné civilizace uslyšet něco nového, co nás ponoukne k promýšlení, co dělat, když se náš svět klimaticky hroutí?

Hlavními postavami filmu nejsou lidé, ale energetické infrastruktury, produkční jednotky a prvky ekosystémů, které jsou klíčové pro chod současné civilizace. Obracíme se k energetice, zemědělství a krajině, abychom se pokusili porozumět, o čem svými zvuky vyprávějí jejich technologie. Jejich dosud neslyšený zvukový projev má podnítit nové myšlenky, fantazii a ideje, jak s naším světem naložit.

Základní metodou filmu se stal fieldrecording. Je to možná trochu vzletné slovo pro to, co znamená – nahrávání mimo studio. To může znamenat leccos. Pro nás bylo klíčové využít mikrofony na způsob zvukových mikroskopů, které by nám umožnily pronikat k detailu, slyšet útroby, objevit, jak zní mikrosvěty vybraných zařízení a jejich prvků. Využili jsme například geofon, hydrofon, elektroucho a další speciální nástroje, které nám přinesly možnost slyšet to, co není běžnému sluchu dostupné.

Když říkám nám, mám na mysli účastníky této sonické expedice. Těmi nejsou členové filmového štábu, ale lidé, kteří se vydávají poslouchat. Jsou to hudebníci Václav Havelka a Pan Thorarensen a filozof Lukáš Likavčan. Zvukové ohledávání míst jim umožňují renomovaní field recordisté Magnús Bergsson a Sara Pinheiro. Společně utvářejí dokumentární esej, v němž se hluboce zaposlouchávají do objektů nejrůznějšího typu a na základě zvukového prožitku přemýšlejí o podnětech, jež jim zvuk přináší – o vztazích technologií a lidí, neočekávaných důsledcích jejich provozu, stimulech sociální změny a vizích budoucnosti společnosti. Zní to abstraktně, ale zvuk přináší velmi konkrétní stimuly. A zdaleka se nejedná jen o různé druhy hučení.

Zvukové zkoumání se odehrává na čtyřech místech Islandu a čtyřech místech v České republice – ve dvou kontrastních zemích co do přístupu k nakládání s fosilními zdroji. Výběr lokací se řídil jejich ambivalentní povahou. Obstarávají hlavní potřeby společnosti, ať jde o energie, obživu nebo „ekosystémové služby“, zároveň produkují rizika, jejichž únosnost se v čase může měnit, a to často dnes jen zčásti známým způsobem. Nikdy nemůžeme znát všechny faktory rizik, ale můžeme rozšiřovat své vědomí o nich.

Noříme se do zvukových podloži geotermální elektrárny, aquaponické farmy, uhelné elektrárny, podzemního úložiště CO₂, uhelné elektrárny, pastevní rezervace obnovených prastarých plemen kopytníků, hydroelektrárny, laguny tajícího ledovce nebo ropného vrtu. Vybraná místa nejsou klíčová sama o sobě, jsou ale symbolickými zástupci ostatních míst svého druhu. Nejedná se o vyčerpávající a přísně provázanou kolekci, ale volnější útvar, který nechává prostor pro promýšlení souvislostí a vztahů.

Film je založen na dlouhých zvukových prostorách, aby se členy sonické expedice mohlo stát i publikum. Nejedná se o road movie, ale dokumentární esej postupující v kapitolách k finálnímu místu, které člověk nemůže postihnout, využít či vytěžit a jež ho navíc dokáže existenčně ohrožovat. Film nenavádí, co si při ponoru do zvukových krajin myslet a k čemu dospět. Postřehy a úvahy sonických dobrodruhů zaznívají sporadicky, mají inspirovat k určité úrovni abstrakce a ochotě ke komplexnějším úvahám, vnímání geologického času a představám o řešeních, jak technologické infrastruktury lépe svázat s těmi společenskými tak, aby budoucnost byla k žití.