Dobývání vesmíru v době pandemie

Bude tomu už rok od chvíle, kdy jsme se poprvé zamkli ve svých domovech, rozsvítili digitální obrazovky a o cestování, byť jen do sousedních zemí, si začali nechat zdát. Natož pak o tak velkolepých cestách, jakou je ta do vesmíru. Na pozadí zdánlivě nekonečného proudu s pandemií souvisejících čísel a informací vyniklo v minulých týdnech zpravodajství věnované dokončení cesty průzkumného roveru Perseverance na planetu Mars. Jakou zprávu automatické vozítko podalo o současném stavu společnosti a symbolem čeho se pro ni stalo?

Dokáže stroj cítit strach?

Na vesmírnou cestu Perseverance se lze dívat hned z několika úhlů pohledu. Prvním z nich je mediální zprostředkování příběhu, které ve většině domácích případů ukazuje složitý automatický stroj v roli výjimečného dobrodruha, polidšťuje jej, a tedy pracuje se strategií personalizace. Vozítku jsou připisovány lidské vlastnosti, jako jsou zvědavost¹⁾ nebo sociální komunikace, kdy Perseverance nepodává zprávy pouze výzkumníkům z NASA, ale prostřednictvím marketingových specialistů promlouvá k nejširší veřejnosti pomocí „vlastního“ twitterového účtu. V Česku zprávám věnovaným dokončení cesty dominoval titulek o tom, že „sonda při přistání zažije sedm minut hrůzy“. Stroji tím byla připsána dokonce základní lidská emoce, jíž je strach.²⁾ Oporu pro reprezentaci výzkumného stroje jako strach překonávajícího dobrodruha lze hledat v popkultuře. V ní nacházíme mnoha generacím čtenářů a diváků dobře známé postavy vědců dobrodruhů, například Indiana Jonese, kteří ve jménu vědy zažívají cesty na místa opředená mýty a čelí vypjatým situacím. V nich následně vítězí pomocí kombinace zdatného těla (fungujícího jako dobře seřízený stroj) a intelektu (jejž si vozítko nese v podobě binárního kódu).

Kamarád VALL-I?

Představu o práci v extrémně náročném prostředí planety Mars, již rover vykonává, pomáhá divákům utvářet celá řada hraných snímků věnovaných tematice dobývání vesmíru, mezi nimiž lze zmínit ze začátku 21. století alespoň Červenou planetu (2000), Misi na Mars (2000), Marťana (2015), ale také Šíleného Maxe: Zběsilou cestu (2015). Ten na rozdíl od předchozích jmenovaných filmů doslovně nesituuje děj příběhu na planetu Mars a nerozvíjí jej okolo postav astronautů a astronautek, ale nabízí syrový prožitek nehostinného životního prostředí, v němž se odehrává elementární sociální život. Na straně druhé představuje důležitý zdroj mediálního pojetí Perseverance jako živého tvora animovaná postavička robota VALL-I (Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač), již do kin přivedlo studio Pixar v roce 2008 ve filmu se stejnojmenným názvem. Podobnost robota s průzkumnými vozítky NASA přitom není náhodná. V den americké premiéry filmu VALL-I spustila NASA rozsáhlý vzdělávací projekt Space Act Agreement, prostřednictvím něhož nastartovala množství edukativních programů pro nejmladší generace. Animovaný robot VALL-I disponuje vedle znaků průzkumného vozítka, jimiž jsou především pásová kola, také obrovskýma očima, jež dokážou čile komunikovat škálu emocí a společně s prvky fyzické nemotornosti a psychologické naivity mu dávají značně roztomilý zjev, čímž podporují pozitivní vnímání výzkumné mechaniky.

Obraz jako nástroj vědeckého porozumění

Zmíněné obrazy populární kultury však stojí jako zdroje kolektivní představivosti o tom, co/kdo Perseverance je a co na Marsu dělá, spíše v pozadí. Do popředí se vedle samotných videí a fotografických záběrů pořízených vozítkem totiž dostávají mnohé infografiky a animace, mající za cíl zájemcům zpřehlednit komplikované informace týkající se odborných činností roveru i průběhu samotné cesty. V tomto ohledu v domácím prostředí nejdále došel server Aktuálně.cz, jenž připravil samostatnou grafickou podstránku, v níž pohyb stránkou dolů simuluje průběh přistání roveru na Marsu. Přestože můžeme uvažovat nad tím, nakolik jsou tyto nebo jiné animace povedené či přesné, v první řadě je důležité si uvědomit, že bez těchto zjednodušujících obrazů bychom se ocitli v případě tak složitého vědeckého počinu, jakým expedice Perseverance je, doslova ztraceni v překladu. Čísla, jimiž lze například popsat let sondy, totiž zdaleka přesahují naši imaginaci: rychlost 20 tisíc kilometrů za hodinu při vstupu do atmosféry Marsu, rozpálení tepelného štítu na 1 300 stupňů Celsia… Příklad Perseverance proto znovu dokazuje zásadní skutečnost, že obraz je nejen pro mediální komunikaci, ale pro samotné přírodní vědy zásadním nástrojem. Vždyť bez vizuálních modelů a simulací by celý rozsáhlý projekt nebyl vůbec možný a naše následné, médii zprostředkované porozumění také ne.

#CountdowntoMars

Další důležitý střípek do vesmírné skládačky představují obrazy, které médiím a široké veřejnosti aktuálně podává sama NASA. Představují totiž výstupy profesionálního marketingu, jímž se NASA může pochlubit a který jí slouží jako významný nástroj, jímž v mezinárodní soutěži předstihuje další důležité hráče na poli dobývání vesmíru, jako jsou Čína či SAE. Již zmíněné vytvoření twitterového účtu Perseverance je součástí mnohem širšího pole aktivit stimulujících zájem o celý projekt. V nich často hraje důležitou roli přímé zaangažování veřejnosti. NASA umožnila téměř 11 milionům osob zanechat v mechanice roveru svůj digitální podpis, přičemž Perseverance nese také 24 963 českých jmen. Veřejnost má také možnost vstoupit do virtuální fotobudky z Marsu a pracovišť NASA, nazvané Mars Perseverance Photo Booth. Sem může nahrát osobní fotografii, vhodně ji oříznout a vložit na pozadí rudé planety nebo řídicího centra.³⁾ Na kanále YouTube před samotným přistáním vozítka NASA čile prezentovala popularizační rozhovory s vědci a nyní postupně dávkuje jednotlivé nové obsahy. Sledování Perseverance proto získává na serialitě, kdy se k nám nejprve dostávají fotografie z místa, následně sestříhaná a v montážích prezentovaná videa z přistání, poté zvuky planety a nakonec i zpráva o tom, že jeden z vědců vložil do padáku osobní vzkaz „Dare Mighty Things“ neboli „Odvažte se dělat velké věci“. To vše doprovázené dlouhodobou, pečlivou prací s hashtagem #CountdowntoMars.

 

Stroje vidění a pandemie

Na závěr se do reflexe nad tím, co vlastně sledujeme, když pozorujeme vozítko Perseverance, vkrádají dvě obecnější úvahy. První z nich je o vztahu člověka a stroje. O výzkumu, jenž rover na Marsu podniká, je totiž referováno jako o dosud nejvýznamnějším „lidském“ výzkumu. V jeho jádru však stojí stroj. Stroj, jehož oči nemají roztomilý pixarovský výraz, ale jedná se o soubor různě naprogramovaných kamer. Tyto kamery vidí za nás, kteří jsme tuto v mnohém nepředstavitelnou cestu nemohli podniknout, a my s těmito obrazy pracujeme jako s obrazy dnes běžně vytvářenými pomocí chytrých telefonů. Cirkulují proto sociálními sítěmi, dostávají se do popularizačních videomontáží, jsou odrazem kultury memů jako v případě Bernieho Sanderse v palčácích. O tom, nakolik „přirozeným“ se pro nás stává vidění zprostředkované technologií, psal již v roce 1988 francouzský filozof Paul Virilio.⁴⁾ Hovořil o strojích vidění, jimiž měl na mysli digitální optickou technologii vybavenou umělou inteligencí, jíž svěřujeme privilegium vidět svět. To, že se obrazy pořízené stroji vidění stávají součástí vědecké popkultury, mediální globální stratosféry a sociálních sítí, pak představuje další důležitý krok v prolínání technologických, sociálních a optických aparátů.

Druhá obecná myšlenka pak vybízí k tomu, zcela odhlédnout od obrazů samotné Perseverance a zaměřit se na ty fotografie a záběry, které její příběh přistání rámují. Ty totiž zachycují tváře zaměstnanců NASA nacházejících se v řídicím centru. Tyto tváře jsou důležité nejen proto, že zastupují zásadní vědkyně a vědce ve své oblasti, ale proto, že jsou zakryté rouškami. Interpretace obrazů celého projektu Perseverance je totiž nutné zasadit do kontextu doby, v níž se odehrává, totiž do již rok trvající globální pandemie. Název roveru Perseverance, v českém překladu Vytrvalost, v této době získává nový význam, jímž je apel na psychickou i fyzickou odolnost v náročných časech sociální distance. Zejména však podává světu zásadní zprávu o tom, že kolektivní úsilí může vést k úspěšnému překonávání extrémně náročné situace, ať už jí je objevování rudé planety, nebo znovuobjevování stokrát ohledaných koutů vaší domácnosti.