Dočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako kniha

Když jsme spolu s Brit Jensen dokončily dokumentární detektivku Matematika zločinu, sesypala se na nás celá spousta e-mailů a dopisů, v nichž lidé popisovali své – často hořké – zkušenosti s českou justicí. A aktéry našeho pořadu. Pak se ozvalo nakladatelství Albatros Media, že by mělo zájem vydat knížku. 

Zatímco audiopořad vtáhne posluchače do soudní síně i díky autentickým záznamům, v knize se dá více pracovat s daty a fakty, které by posluchačům mohly v proudu vysílání uniknout. Zatímco podcast cílí spíš na mladší publikum, knížka může oslovit i generaci zvyklou na klasické čtení, listování či šustění papírem. Začala jsem ji sepisovat počátkem minulého roku. V té době byl náš podcast stále v Českém rozhlase na černé listině a my, autoři, jsme se marně domáhali, aby se dostal do éteru. Případ tohoto rok trvajícího pokusu o cenzuru se stal sám o sobě příběhem, plným různých „přestřelek a intrik“. Vlastně ideální materiál na už tak poměrně detektivní knihu. Kromě toho, že jsem dál sledovala příběhy obou odsouzených, které jsme s dokumentaristkou Brit Jensen rekonstruovaly i v podcastu, jsem se tedy vydala i po mediální stopě. 

A vzala jsem to zeširoka. Na případu muže, který před trestem utekl do Indonésie, jsem totiž začala pracovat někdy v roce 2012. Od té doby se také dramaticky změnily podmínky v redakcích. Mnohé z nich se staly majetkem oligarchů. Dnes už dobře popsaný jev media capture – čili převzetí médií – se stal něčím, s čím se potýkají novináři od Berlína na východ. Zpětně jsem se tedy podívala na to, jak se proměnila redakce Lidových novin, v níž jsem tehdy pracovala. Zejména poté, co ji koupil Andrej Babiš. Současné dění v Českém rozhlase tuto éru Lidovek z přelomového roku 2013 bohužel dosti připomíná. Cenzura je totiž jedním z ukázkových symptomů media capture. 

Zároveň jsem i nadále sledovala osudy obou mužů, kteří se mezitím dostali na svobodu. Připomeňme, že soud případ Tomáše Tomana znovuotevřel a ve světle nových důkazů přehodnotil. Druhý muž, o kterém byla v podcastu řeč, se nakonec očistění svého jména nedočkal a trest si odseděl. Stále tu ale ještě visely otázky, zda justice předvede nějakou sebereflexi. 

Kromě problematiky převzetí médií a soudních znalců je v knize ještě jedna vypravěčská linka. A to jsou plagiátorské kauzy, které s příběhy nespravedlivě odsouzených spojují právě některá jména soudních znalců – profesorů na českých a slovenských vysokých školách. Kniha se snaží poukázat na to, že pochybný titul je pouze začátek mnohdy poměrně slibné kariéry. Dost často ve státních službách. Což by nás jako daňové poplatníky mělo zajímat.

A pak je tu ještě jedna věc… Na novinařině, dokumentaristice mě vždycky bavilo, že dokáže měnit svět kolem nás. Tím, že někam posvítí, na něco poukáže. Když jsem knížku dopisovala, po letech, která jsem na tématu strávila, tak jsem však najednou cítila skepsi. Dokonce jsem se na nějaký čas z Česka odstěhovala.

Viděno ale zpětně: nejvíc mě těší, že nejsme pasivními účastníky svého osudu. V tom si myslím, že je síla příběhu, který jsem měla možnost sledovat. Na téhle cestě jsem se totiž potkala s celou řadou lidí, kteří se nenechali uspat do lhostejnosti. Potvrdili mi, že když chceme, můžeme s věcmi pohnout. Že máme právo se bránit. Snažit se o nápravu. Že i když to někdy dost bolí, můžeme nakonec udělat z Česka lepší místo k životu. Doufám, že tohle může být inspirací nejen pro mě, ale i pro čtenáře.