DOK.TV

Dvaašedesát dnů představuje dva tisíce devět set sedmdesát šest hodin vysílacího času na dvou hlavních kanálech České televize a my nemáme o čem psát. Jako by prázdniny měly být důvodem pro to, že po dlouhou dobu dvou měsíců neuvedla veřejnoprávní stanice v hlavním vysílacím čase žádnou premiéru původního dokumentu, který by byl společensky nebo kinematograficky významný. Jedinou výjimkou byla půlhodinová mozaika Krásná Praha olympijská režisérky Andrey Culkové. Uvedení dokumentu se tak dlouho odkládalo (o snímek se zajímal sekretariát pražského primátora), až sklouzlo do prázdnin. A pak ČT opět odvážně dobývala svůj archiv, za dokumenty vydávala adrenalinové rekonstrukce cyklu Přežít (na širém moři přežijete, budete-li pít šťávu z lisovaných ryb) a převzaté přírodo-popisné seriály (důmyslně skryté kamery odhalily podrobnosti ze života baribalů) prokládala řadou indiferentních dějepisných omalovánek.

Český tisk se během prázdnin už nevracel k příběhu lidového milicionáře na odpočinku, který v televizní kariéře pokračuje dál jen jako finanční ředitel, byť svého času zvládal vést i program. Dozvěděli jsme se ale, že generální ředitel ČT dostal za výborné hospodářské výsledky odměnu půl milionu korun a dalších tři sta padesát tisíc za to, že splnil své úkoly. Je to jako bychom odměnili sedláka, který ve starém vtipu učil krávu nežrat. Jen připomeňme pointu: až to bude skoro umět, chcípne. Navíc pokud přijmeme kritéria televizní rady, tak vzhledem k výsledkům zůstávají náklady stále neúměrné, neboť tu nekonečnou řadu repríz by hravě zvládl automat. Skladba programu ale netrápí ani novináře, kteří se ve svých článcích věnovali především změně televizní grafiky. Je pozoruhodné, s jakou vervou lze psát o tom, jestli je v rohu obrazovky čtvereček nebo kolečko.

Nad tím se – i v souvislosti s politickým problémem financování Státního fondu pro rozvoj české kinematografie – klene spor o to, zda má smysl podporovat něco, co si na sebe nevydělá. Nevede se o míře, ale o podstatě, přestože i ti, kteří odmítají podporu živého umění, moc dobře vědí o ekonomice symbolických hodnot. Pokud se na veřejný prostor skládáme ze svých daní, je kultura jeho bezpodmínečnou, a nikoli trpěnou součástí. Žádná velká firma si nedovolí působit na burze, aniž by pravidelně neprocházela vnitřním auditem; jenom tak může být věrohodná. A podobně je kulturní pohyb průběžnou revizí toho, kam společnost směřuje. Sebereflexe je předpokladem života každého organismu a kinematografie představuje natolik podstatný průzkum naší identity, že její fungování nelze degradovat na přerozdělování dotací z milosti moci.

Závěrem se vypravíme na zkušenou do zahraničí. Záměrně se nepodíváme na Západ, ale do dvou zemí, s nimiž se Češi přeci nepoměřují a na dění v nich mají instantní názor. Začněme zaostalým Ruskem, kde vysílá televizní stanice Kultura (tvkultura.ru). Její internetový portál je samostatným kulturním zpravodajstvím, které se dále větví až do esejistických pohledů na jednotlivé díly televizního programu. Stanice byla založena již před deseti lety a u jejího zrodu stáli například hudebník Mstislav Rostropovič nebo režisér Alexej German. Bylo vybudováno několik ateliérů: studio zpravodajského vysílání, uměleckých programů, hudebních pořadů, populárně-vědeckého filmu, experimentální studio Specprojekt a dále studia archivních a převzatých pořadů. Společně se podílejí na skladbě programu, který je celodenním tokem zpráv, diskusí, filmů, dětských a hudebních programů. Na rozdíl od ruského má polský kanál TVP Kultura omezený rozpočet na produkci původních pořadů. Přesto je jeho program plnohodnotný. Buďme konkrétní na příkladu srpna: Luis Malle (přehlídka hraných a dokumentárních filmů včetně televizní verze jeho slavné Kalkaty), Chaplinovy zvukové filmy (vždy následované dokumentem o filmu), Murnau, Lang, Kozincev (klasické filmy z období němé éry), dokumenty Petera Greenawaye, filmy Dereka Jarmana, Wernera Herzoga a Alexandra Sokurova, filmy světových festivalů (Tsai Ming-Liang), aktuální světové dokumenty, přehlídka českých filmů, polské filmy, diskuse, noční záznamy koncertů; vše protkané krátkými animovanými a experimentálními filmy. Ve srovnání s těmito stanicemi z východu vypadá program České televize uboze. A uhlazený sloh navoněného tiskového mluvčího na tom nic nezmění.