Ustupující světlo

Báseň Ustupující světlo se objevuje v samotném závěru dokumentu Echt – Film o malíři Janu Mertovi. Režisér a syn malíře Tomáš Merta v podcastu dok.revue popisuje, že se do snímku dostala neplánovaně. Filmař sbírku Divoký kosatec, která báseň obsahuje, totiž četl zrovna během natáčení. „Dávalo to smysl. Táta má ke sbírce vztah a mně přijde nádherné končit dokument básní. To je na filmu skvělé, občas se stane náhoda,” vysvětluje Merta.

Byli jste jako malé děti, co
se pokaždé těší na příběh. 
A já jsem to zažil už tolikrát,
unavil jsem se vyprávěním.
Dal jsem vám tehdy tužku a papír.
Dal jsem vám pera z rákosí, jež
jsem za odpoledne sám nasbíral na lučinách.
Řekl jsem, napište vlastní příběh.

Po všech těch letech naslouchání
bych řekl, že už víte, 
co je příběh.

Neuměli jste nic než brečet.
Přáli jste si, aby se vám vyprávělo,
sami jste nechtěli nic vymýšlet.

Pak jsem pochopil, že neumíte myslet
odvážně a s opravdovou vášní;
ještě jste neprožili vlastní životy, 
vlastní tragédie.
Dal jsem vám tedy životy, dal jsem vám tragédie,
neboť nástroje samotné zjevně nestačily.

Nikdy nepoznáte, jak hluboce
mě těší, když vás vidím sedět tak dole
jako nezávislé bytosti. 
Když vás vidím snít u otevřených oken
s tužkami, jež jsem vám sam dal,
dokud se letní ráno nepromění v psaní. 

Tvůrčí práce vás nesmírně
vzrušuje, jak jsem vytušil, 
jak tomu je na začátku vždy.
A já mohu dělat, co se mi zlíbí, 
starat se o jiné věci s jistotou, 
že už mě víc nepotřebujete.