Experimenty i hledání vlastních kořenů

Letošní výběr filmů nominovaných na Doc Alliance Selection Award¹⁾ nabídl poprvé v dosavadní tradici ceny čtrnáct filmů namísto sedmi. Každý festival z evropské dokumentární aliance (CPH:DOX, Doclisboa, Millennium Docs Against Gravity, DOK Leipzig, FID Marseille, MFDF Ji.hlava a Visions du Réel) totiž letos nominoval nejen celovečerní film, ale také krátký snímek do třiceti minut. Porota, které jsem byl letos členem, tak vedla online diskusi nad dvěma skupinami filmů. Následující text příliš nereflektuje výsledky, které budou oznámeny až v průběhu canneského festivalu v červenci letošního roku, ale shrnuje mé vlastní postřehy nad soutěžními filmy.

Ve výběru krátkých filmů jasně převažuje experimentální přístup, snaha filmařů vyzkoušet s větším či menším úspěchem nový jazyk nebo vyprávěcí postupy, které by vyhovovaly úspornější stopáži. Výběr Doc Alliance se rozpíná od dánské galerijní práce Summer Night by the Beach (r. Kirsten Astrupová a Maria Bordorffová) a experimentování s nezaostřenou kamerou ve filmu Terraforming (r. Ricardo Moreira) přes titulky psané světlem na papír v palestinském příběhu autorky Mileny Desseové The Sun and the Looking Glass – for one easily forgets but the tree remembers až po divoký obrazový mashup od maďarského režiséra Pétera Lichtera ve snímku Barokní žena (č.7–11). 

Mě osobně mnohem víc oslovil o něco prostší, ale působivý a dramaturgicky výborně zvládnutý koncept polsko-ruského dokumentárního filmu Bless you! (r. Tatiana Chistovová, Maciej Hamela). Sledujeme v něm záběry prázdných zákoutí ruského Petrohradu během jarních pandemických měsíců roku 2020 a zvuková stopa filmu je složená z telefonátů na linku důvěry a pomoci, určenou patrně hlavně seniorům. Z nich vyvstává tragický, ale i groteskní obraz lidské samoty, důsledků pandemie, vztahu lidí ke státu a možná i celé pandemické doby.

Hledání svého místa

V celovečerní kategorii byla hodně zastoupená témata rodiny a hledání vlastních nebo společných kořenů. Do řady filmů pronikala skrze komentář mimo obraz a osobní příběh esejistická ambice. Svědčí o tom poloinscenovaná madagaskarská úvaha nad prokletím života Zaho Zay (r. Maéva Ranaivojaonová, Georg Tiller),pátrání v osudu vlastní rodiny The Blunder of Love (r. Rocco Di Mento) anebo film zakotvený v geologii Menorky Native Rock (r. Macià Florit Campins), jenž podává příběh režiséra a jeho bratra přetavený do eseje o odcházení a prodlévání.

Divácky přístupným filmem na aktuálně vyznívající téma hledání (genderové) identity byl například švédsko-dánský film Gabi, Between Ages 8–13 (r. Engeli Brobergová), který se na několik let dostal pozoruhodně blízko k mladé a sdílné hrdince ve věku, kdy se sama orientuje v tom, jak naloží se svojí vizáží, preferencemi a životem. Vyrůstá s matkou a jejím přítelem, svého otce postrádá, obléká se jako kluk a rozdíly mezi muži a ženami jí připadají zbytečné. 

Itálie třikrát jinak

Obrazově i jinak nevyrovnaný, ale detailním poznáním konkrétních situací nepochybně zajímavý německý snímek Black Jesus (r. Luca Lucchesi) se opírá o konkrétní pozorování sicilského městečka Siculiana. V tamějším kostele je socha černého Ježíše, okolo které vznikl zvláštní kult. Socha tradičně putuje během procesí po celém městě. Jak se však v době přílivu migrantů do tamního azylového centra postaví místní lidé k tomu, že několik Afričanů by se rádo zúčastnilo rituálu a neslo sochu společně s „domácími“? Režisér pochází ze Siculiany, a tak se dostal blízko k místním autoritám, stařenkám či učiteli z azylového centra a zachytil střípek migračních příběhů i místního svérázu.

V Itálii se odehrává i film Petra Záruby Jan Jedlička: Stopy krajiny, který jsem osobně docenil pro jeho kontemplativní vyznění a schopnost naladit se na hlavní postavu. Snímek znovuobjevuje zajímavou postavu současného výtvarného umění, Jana Jedličku, který si vytvořil silný vztah k Toskánsku. Jeho životní rytmus a tvůrčí, fotografické i malířské snahy skvěle splynuly s místní krajinou. Síla promyšleného filmu tkví právě v jeho zdánlivé nenápadnosti.

A do třetice Itálie – mladý režisér Rocco Di Mento se ve filmu The Blunder of Love pouští do nerovného vztahu svých prarodičů, emoční historie a dědictví, které mu rodina zanechala. Využívá, jak je u rodinných filmů zvykem, dědečkových domácích snímků, archivu korespondence i ukázek z románu, které jeho předek psal. Postupně skládá nejednoznačný a v detailech překvapivý obrázek života své vlastní rodiny, v níž má místo láska a blízkost stejně jako nepřátelská odtažitost, traumata, úniky a tajemství.

Výběr Doc Alliance Selection Award nabídl podle mého reprezentativní průřez snahou sedmi předních evropských festivalů dokumentárního filmu – včetně toho jihlavského – o formování současné podoby autorské kinematografie i o podporu lokálních nadějných tvůrců. Diskuse poroty nad filmy se vydávala různými směry se snahou kriticky zohlednit různé aspekty filmů i divácké priority. Jako vždy nebudou vítězové výsledkem empirického „sportovního“ klání, ale hledání konsenzu v diskusi nad kvalitami i rezervami jednotlivých děl. Doufám hlavně, že nominované a oceněné filmy budou co možná nejvíc k vidění, aby úvahy a diskuse nad nimi mohly ještě pokračovat.