Gentrifikace jako příčina Smrti města

Death of a City rozkrývá problém gentrifikace, tedy transformace dělnických čtvrtí či nevyužívaných prostor vnitřních měst na rezidenční nebo komerční oblasti vyšších tříd.¹⁾ Dle Vojtěcha Kalába gentrifikace do určité míry eliminuje problémy, jež přináší model zvaný sídelní kaše, kdy se město rozrůstá do okolní krajiny. Současně umožňuje řešit problémy spojené s dopravním uspořádáním či sociální atomizací předměstí. Stále však s sebou nese problémy jiné, například ignoruje separaci dle příjmových kategorií či dokonce vytváří podmínky pro sociální nespravedlnost. Ta má často formu nuceného vystěhování chudších vrstev obyvatelstva. Podobně jako u sídelní kaše dochází k separaci rozdílných vrstev, avšak způsobem, který není zcela humánní.²⁾

Režisér João Rosas ke kritice tohoto fenoménu zaujal postoj sociologa, díky čemuž objevuje konkrétní problémy, které gentrifikace v Lisabonu vytváří. Přesněji se zaměřuje na dělníky, kteří jsou stavebními společnostmi najímáni na demolice a stavby nových obydlí. Rosas v rozhovoru u příležitosti uvedení snímku na lisabonském festivalu uvedl, že byl právě osloven jednou z těchto společností, aby zdokumentoval pracovní proces na stavbách.³⁾ Díky tomu se dostal k příběhům dělníků a mohl pozorovat vztahy mezi nimi, jejich nadřízenými či společnostmi. Tyto společnosti je velmi často posílají na různé stavby a dělníci se na stavbách velmi rychle střídají. Tím se mezi nimi vytvářejí velmi slabé vazby a často vůbec nevědí, s kým vlastně pracují. João Rosas jako sociolog vede bádání směrem od obecnějšího objektu zájmu ke konkrétnějšímu. Nejdříve se zabývá městem, následně konkrétními místy staveb a posléze se snaží prozkoumat jednotlivé dělníky. Poslední zaměření se mu však daří jen částečně, což i sám potvrzuje. Je to dáno právě zmíněným nastavením firem, které neustále posílají své pracovníky na jiná místa, a Rosas tak ve většině případů nemůže prozkoumat jednotlivé příběhy lidí do takové hloubky, jak zpočátku zamýšlel. Z filmu je však patrné, že i přes tyto problémy je prostředí staveb velmi přátelské, což Rosas ještě podtrhuje ve zmíněném rozhovoru.

Death of a City zaostřil na problematiku gentrifikace, která pro mnohé znamená spíše pozitivní řešení krize suburbanizace.⁴⁾ Rosas však v této případové studii zaměřené na svět stavebních dělníků poodkrývá další problémy, který model gentrifikace přináší. V tomto konkrétním případě totiž nedochází k nucené separaci pouze vyšších vrstev obyvatelstva od nižších, ale také k separaci jednotlivců v rámci stejné (nižší) třídy, která se však tomuto příkoří snaží, možná i neuvědoměle, bránit, a to vytvářením přátelštějšího prostředí, v němž mohou jednotlivci snadněji budovat vzájemné vztahy. Avšak podobně jako budovy stavěné z komerčních důvodů se i vazby mezi zástupci nižších tříd ve jménu gentrifikace budují a demolují ve stejném tempu. „Smrt města“ tak netkví pouze v rychlé proměně jeho vizáže, ale především v roztříštění společnosti, a to na mnoha úrovních.