Knihovny nudy i hravosti. Audrey Lam o snímku My a noc

Když mluví Audrey Lam o svém debutovém celovečerním filmu My a noc, který byl součástí sekce První světla na 28. ročníku Ji.hlava IDFF, máte pocit, že každý malý detail v jejím životě – ať jde o práci třídění knih nebo náhodnou konverzaci – se nějak otiskuje do její tvorby. 

Vytvoření celovečerního filmu není malý úkol, ale pro Lam to byl přirozený krok po letech tvorby krátkých filmů. Chtěla mít více času na zkoumání tichých rytmů života v knihovnách.

„U krátkých filmů jde o zachycení něčeho rychlého, téměř pomíjivého,“ vysvětlila. „Ale pro My a noc jsem potřebovala delší stopáž, abych mohla ukázat pocit plynutí času – příliv a odliv. Myslím, že je pro knihovny přirozený.“

Zajímavé je, že se s filmem nemuselo nijak spěchat, protože nebyl vázán na žádné termíny. „Dělala jsem to bez financování, takže nebyl žádný tlak na to, abych to rychle dokončila nebo splnila něčí očekávání. Časová osa byla jen moje vlastní.“

Tajemství na stránce 21

Když si představíte filmy zasazené do knihoven, většinou se zaměřují na studenty nebo výzkumníky. Lam ale zvolila zaměření na knihovní pracovníky – lidi, kteří tiše zajišťují chod knihoven. „Líbilo se mi, že jsou tam z jiného důvodu. Je to jejich práce, ne únik,“ řekla. „Když jsem pracovala jako třídička knih, změnilo to způsob, jakým jsem ten prostor vnímala. Je to jiné, když tu pracujete – vidíte nudu, rutinu, ale také prchavé chvíle hravosti.

Jedním z inspiračních momentů bylo setkání, které se nestalo. „Zjistila jsem, že kamarádka pracovala jako uklízečka ve stejné knihovně jako já, ale naše cesty se nikdy neprotnuly. To ve mně zůstalo – co kdybychom se potkali?“

Malý, ale fascinující detail ve filmu se točí kolem staré knihovní praxe: označování vlastnictví knihy na stránce 21. Tato přehlédnutelná drobnost se pro Lam stala klíčovým prvkem jejího příběhu. „Je to tak maličký detail, ale zdál se mi významný,“ svěřila se. „Líbilo se mi, že všechny příběhy ve filmu směřují k tomuto malému objevu. Není to ani osobní detail – všimnout si ho může kdokoliv. Je to ale něco, co dělá knihovny tak vrstevnaté.“

Milostný dopis přehlíženým okamžikům

Filmy běžně zobrazují knihovny jako klidné, téměř posvátné prostory, ale přístup Lam je jiný – osvěžující a upřímný. Vnímá pořádek i nepořádek, monotónnost i nepředvídatelnost. „Nechtěla jsem knihovny romantizovat,“ prohlásila. „Vidím je jako obyčejná místa, ale obyčejné neznamená nudné. Knihovny jsou živé prostory, do kterých si můžete projektovat cokoli. Jsou to nádoby – něco do nich dáte a něco si zase odnesete.“

Lamina intimní obeznámenost s knihovnami ovlivnila její volby ohledně vizuálu: „Nemusela jsem mít moodboardy nebo reference. Strávila jsem v knihovnách tolik hodin, že jsem přesně věděla, jak chci, aby vypadaly. Vozíky, pohyb, barvy – to všechno už bylo v mé hlavě.“

I když My a noc působí hluboce osobně, kreativní vlivy přicházely ze všech možných stran. Lam zmínila umělce Gordona Matta-Clarka a spisovatele jako Itala Calvina, Elizabeth Bishop a Lydii Davis. A někdy to jsou náhodné výměny s přáteli, které vyvolají něco nečekaného: „Jednou mi kamarád řekl o propojení slov ‚otáčet‘ a ‚tropy‘. Není to přímo ve filmu, ale zůstalo to ve mně,“ řekla. I samotný název, My a noc je odkazem na snímek jejího přítele You and the Night. „Můj film je tak dialogem s tím jeho.“

A co doufá, že ve filmu diváci najdou? „Cokoliv. Já knihovny vnímám tímto způsobem, ale někdo jiný může vidět něco úplně jiného. To je na tom krásné.“ Jádrem filmu je nicméně milostný dopis přehlíženým okamžikům v životě. Pro Lam jsou knihovny více než jen místy vědomostí – jsou to prostory plné možností, kde obyčejná rutina může vyvolat mimořádné příběhy.