Krize
„V Habrové u českých hranic obnovují vojáci pořádek po nacistickém pogromu. Němečtí demokraté, Češi, katolíci a Židé byli vražděni v posteli a stříleni na ulici. Přitom zde tito lidé žili společně po staletí. Každý, kdo nebyl nacista, byl vytipován jako oběť.“ Tato slova zazněla ve filmu Krize, který natočili v roce 1938 filmaři Herbert Kline, Hanuš Burger a Alexander Hackenschmied, aby zdokumentovali tehdejší krizovou situaci v Evropě. V té době vrcholilo násilí v pohraničí a tento snímek sehrál podstatnou roli ve vyvrácení zkreslených argumentů. Film Krize byl nedávno restaurován MoMA a The Film Foundation za finanční podpory George Lucas Family Foundation. Právě tuto restaurovanou verzi uvádí dnes ji.hlavský festival v 11 hodin v kině Dukla – Reform. V dok.revue přinášíme překlad krátké eseje, kterou pro festival Il Cinema Ritrovato napsal kurátor MoMA Dave Kehr.
Film Krize, natočený Herbertem Klinem, Alexanderem Hackenschmiedem a Hanušem Burgerem v roce 1939, byl první dokumentární zprávou o blížící se katastrofě v Evropě. Druhým, zaměřeným na invazi v Polsku, byl Klinův snímek Lights out in Europe (1940), rovněž restaurovaný MoMA a promítaný na festivalu Il Cinema Ritrovato v roce 2018. Kline, spjatý s levicovou americkou Film and Photo League, doufal, že využije moc dokumentárního filmu získat sympatie Američanů pro malou zemi, která se snažila postavit se německé agresi, ale nakonec neuspěla, když Mnichovská dohoda postoupila Hitlerovi 29. září 1938 Sudety.
Klinův film je postaven na tomto momentě zrady Československými demokratickými Spojenci. Mísí scény z všedního života – zachycené filmaři několikaměsíčního pobytu v Československu – se záběry ilustrujícími vzestup německé agrese a nacismu a obracejícími se na německy mluvící obyvatele západní části země. Film rovněž zahrnuje scény natočené v letním táboře pro děti uprchlíků, dvě vystoupení politicky angažovaných kabaretiérů Voskovce a Wericha a mítinky fašistické Sudetoněmecké strany.
„Klineovi se podařilo stručně řečeno vytvořit ucelený, výstižný, zjevně autentický a mimořádný záznam významného a zároveň tragického okamžiku, což je z dokumentaristického pohledu skvělé. Současně však vznikl – což považuji za stejně důležité – dramatický, obrazově krásný a mimořádně zajímavý film. Jeho zápletka je samozřejmě absurdní – jak může jakýkoliv diktátor nařídit Anglii a Francii, aby zabraly území svobodného státu? (Frank S. Nugent, The New York Times, 13. března 1939)
