Krymský poklad

Kontext k problému Krymu i současné Putinovy války na Ukrajině doplnily během festivalu Jeden svět odbornice na Ukrajinu Roksolana Dryndaková z výzkumného centra AMO a Nadiia Ivanova, zástupkyně ředitelky Centra pro lidská práva a demokracii Člověka v tísni. Z jejich odpovědí na divácké otázky vybíráme to nejzajímavější pro orientaci v současné situaci. 

Co podle vás v roce 2014 mohli někteří obyvatelé Krymu, kteří se cítili být více Rusy, považovat za projevy toho, co nazývali ukrajinským fašismem? 

Roksolana: Už od listopadu 2013 (začátek protestů na ukrajinském Majdanu – pozn. red.) se ruské propagandě velmi dobře podařilo ustanovit jakési rovnítko mezi Majdanem a fašismem. V podstatě jakoukoliv demonstraci na podporu Majdanu převrátila propaganda na „tady to vidíte, to je ten fašismus“. Kdekoliv se objevila nějaká podpora Ukrajiny nebo ukrajinská symbolika, bylo to použito jako znak příchodu fašismu. 

Nadiia: Je potřeba chápat, že od začátku Majdanu nejen ruská propaganda ohlašovala, že v Kyjevě jsou nacisté, kteří vraždí ruskojazyčné obyvatelstvo. Velká část ukrajinských médií, obzvláště těch spojených s tehdejší vládou, říkala tehdy v podstatě totéž. Obyvatelé Krymu tedy neustále poslouchali, jak se v Kyjevě hordy fašistů snaží o nějaký státní převrat. A pak se objevily zprávy, že ty hordy fašistů jedou na Krym, aby povraždili ruskojazyčné obyvatelstvo. Což samozřejmě pravda nebyla, bylo to vyvráceno vícekrát. Propaganda je ale bohužel schopná dělat opravdu hodně škody,  jak víme i z dějin druhé světové války. 

Můžete připomenout posloupnost událostí během anexe Krymu?

Roksolana: Koncem února se na Krymu začínají objevovat takzvaní zelení mužíčci. Následně během týdne až dvou se začalo uvádět, že jsou to ruští vojáci. Velmi dlouho to nikdo nepřiznal, Rusko to naopak popíralo. A pak 16. března, za pouhé tři týdny, se najednou uspořádalo celokrymské referendum. Představte si to tak, že do vašeho města přijedou tanky, obrněná vozidla a po zuby ozbrojení vojáci a řeknou vám, že máte jít volit. Když se potom snažili ty volební lístky sečíst, moc jim to nevycházelo – třeba za Sevastopol statistici spočítali, že účast podle výsledků byla 107%.

Nadiia: Dodala bych, že řada lidí proti referendu protestovala. V důsledku toho nejprve zmizeli, a pak byla jejich těla nalezena se stopami brutálního mučení. Byli to Krymští Tataři, ukrajinští aktivisté. Takže když se říká, že Krym byl připojen bez obětí, není to pravda. Ozbrojené síly hlídaly volební místnosti, nepouštěli tam určité lidi, které tam nechtěli, unesli ty, kteří proti tomu protestovali. Bylo to referendum pod samopaly. 

Jak moc byl případ této krymské výstavy probírán v médiích na Ukrajině nebo na Krymu?

Nadiia: Na Ukrajině je to poměrně známý případ, o který se lidé zajímali. 

Roksolana: V ruských médiích to zase bylo využíváno jako příklad něčeho, co Ukrajina dělá proti Rusku. Zároveň s tím, jak se z toho stal nástroj ruské propagandy, panoval na Ukrajině strach, že kdyby se ten poklad vrátil zpět, tak by vůbec neskončil na Krymu, ale byl by okamžitě odvezen do Moskvy a tam by zůstal. Ukrajinská strana měla největší strach, že by se poklad zpět na Krym už nikdy nedostal. Že by skončil buď v moskevských muzeích, nebo v nějakých soukromých sbírkách. 

Nadiia: Ten strach nebyl úplně neopodstatněný, protože z Krymu byla odvezena řada uměleckých předmětů, včetně obrazů Ajvazovského, které se z krymského muzea ocitly v soukromých sbírkách. 

Jak vnímají válku lidé na Krymu?

Nadiia: Bohužel známe mnoho případů, kdy lidé, kteří se po několika dnech dostali z trosek zničených budov a rozbombardovaných domů na Ukrajině, volali svým příbuzným v Rusku nebo na Krymu, kteří jim řekli, že lžou, že nemluví pravdu a že je asi vyhodili do vzduchu ukrajinští nacisté. Takže propaganda je bohužel velmi účinná i na Krymu. Tam se ale objevuje čím dál více raněných ruských vojáků, takže čím dál tím více lidí vidí, že to opravdu není tak, jak ukazuje ruská televize. V krymských věznicích se uvolňují některé cely pro lidi z chersonské oblasti a z okupovaných území na jihu Ukrajiny – pro aktivisty, kteří byli v popředí protiválečných protestů. Na Krymu také probíhá velká mobilizace mužů, což mnohé děsí, a snaží se Krym opustit. Nemyslím si, že by to lidi na Krymu přesvědčilo, že se posledních osm let mýlili, ale určitě je obrázek, který teď vidí obyvatelé Krymu, trochu jiný, než jak to vidí obyvatelé Ruska. 

Kdo jsou původní obyvatelé Krymu?

Nadiia: Původními obyvateli Krymu jsou Krymští Tataři, ale i další národnosti, třeba Řekové, Hazárové, Židé, Rusové, Ukrajinci a další národnosti. Před druhou světovou válkou tvořili poměrně velkou část zdejších obyvatel Krymští Tataři. V roce 1944 byli násilně vysídleni a obviněni ze spolupráce s nacistickým Německem, stejně jako třeba Čečenci nebo Ingušové, a zároveň byli na Krym násilně stěhováni obyvatelé z ruského území. Před tak zvaným předáním Krymu Ukrajině asi už většinu obyvatel tvořili Rusové. To ale není nic, co by se nestalo i v dalších republikách Sovětského svazu, byla to standardní politika Stalina, snažil se založit etnické bomby, které by pak po rozpadu SSSR vybuchly, což se pak také stalo.

„Vždycky v historii je to tak, že se nějaký diktátor bude snažit, dokud ho někdo nezastaví. Doufejme všichni, že tím, kdo zastaví Putina, bude Ukrajina.“

Krymští Tataři byli vysídleni do Střední Asie a za Ural. Narozdíl od dalších národů, třeba zmiňovaných Čečenců a Ingušů, které byly po sjezdu Komunistické strany v roce 1956 rehabilitovány a byl jim povolen návrat na jejich území, Krymským Tatarům toto povoleno nebylo. Ti pokračovali v tom svém nenásilném boji za návrat do vlasti. Řada z nich proto byla mnohokrát vězněna. Návrat jim byl povolen až na konci osmdesátých let. Když se vrátili, nemohli získat zpět svůj majetek a to, co jim po staletí patřilo. Na začátku devadesátých let byla situace napjatá - Rusové, kteří bydleli v domech Krymských Tatarů, měli velký strach, že je začnou původní majitelé vysídlovat. To se ale nestalo, Krymští Tataři začali stavět nové domy a chtěli začít nový život na svém Krymu.

Roksolana: Pomalý návrat Krymských Tatarů byl bolestivý, hledali místo, kam by se mohli uchýlit. Zjišťovali, že jejich mešity a původní stavby jsou v hrozném stavu, že jejich pomníky a náhrobky jejich předků jsou používány třeba ke stavbě ruských domů. Měli na očích svou zničenou minulost a snažili se vybudovat novou přítomnost. Po anexi viděli, že se vše znovu hroutí – do domů Krymských Tatarů vtrhávaly jednotky ruských policistů, brali otce od rodin, obviňovali je z terorismu a zavírali i na deset nebo patnáct let do ruských věznic. Známe mnoho případů, kdy propašovávali do krymských domů závadnou literaturu, dovezenou třeba ze Sýrie, aby pak měli důkaz pro obvinění tatarských rodin z terorismu. Část Tatarů odjela na jih Ukrajiny právě do Chersonské oblasti, která je dnes bohužel okupovaná, určitá část odjela do Kyjeva nebo do Lvova.

Byli krymští obyvatelé po anexi nějak zvýhodňováni oproti Ukrajině, aby Rusko ukázalo, jak dobře se na Krymu teď žije?

Nadiia: Určitě existuje část obyvatel, kteří tou anexí byli zvýhodněni. Ve chvíli, kdy Rusko anektovalo Krym, Rusům hodně záleželo na tom, aby z toho udělali nějaký vzor, aby ukázali, že v Rusku se žije lépe. Zpočátku se snažili udělat zvláštní ekonomickou zónu, snížit tam daně a podobně. Ale brzy zjistili, že drtivá většina Ukrajinců a Krymských Tatarů na Krymu Rusko nepřijala a začala protestovat. Začali mimochodem do zahraničí posílat svědectví o tom, jak Rusko na Krymu porušuje lidská práva. Takže bych řekla, že už v létě 2014 začalo Rusko utahovat šrouby. Ekonomicky si Krym také moc nepolepšil – stagnoval turismus, což byla největší položka krymského rozpočtu, ceny vzrostly na úroveň moskevských a Moskva je velmi drahé město. Zároveň začaly velké procesy s Krymskými Tatary a s ukrajinskými aktivisty, třeba s Olegem Sencovem a dalšími, kteří byli obviněni z terorismu.

Roksolana: Očekávání byla velká – předpokládalo se, že Rusko začne do Krymu investovat, že se začne ve velkém stavět, že přijde kapitál a výhody, že se z Krymu stane výkladní skříň Ruské federace. To se ale nestalo. Obyvatelé Krymu velmi brzy zjistili, že se například velmi razantně zhoršila jejich zdravotní péče, že na ně mají dopad evropské sankce, že už na Krym nepřiplouvají výletní lodě, že nepřijíždějí turisté a že kapitál, který přichází z Ruska, je spíše pro účely Ruska samotného. Například na Krymu platil zákaz výstavby na veřejných plážích: běžní obyvatelé měli přístup k pláži. Ruští oligarchové, kteří v Krymu spatřili krásné místo pro investice, ale začali zabírat celé pláže pro sebe a uzavírat je. Jak se šířily důsledky toho, že na Krym přestali jezdit turisté ze světa, Rusko se snažilo hromadně tlačit Rusy, aby jezdili na Krym a utráceli tam své peníze. Ale Rusové zjistili, že Krym je velmi drahá destinace a že je levnější si zajet třeba do Egypta nebo do Chorvatska. Nespravila to ani výstavba Krymského mostu přes Kerčský průliv.

Jak se může stát, že nějaký člověk, v tomto případě Putin, prostě přijde a zabere Krym nebo zaútočí na Ukrajinu?

Nadiia: Krym rozhodně nebyl prvním porušením mezinárodního práva Ruskem. Z lidskoprávního hlediska existuje na otázku, jak se to může stát, vždycky jedna odpověď: Prostě proto, že mu procházelo všechno, co dělal předtím. Vladimir Putin nezačal Ukrajinou, začal Ruskem. Nejdříve malými krůčky, porušováním ruské ústavy, zavíráním nezávislých médií, bombardováním Grozného a úplným zničením čečenského národa, kde docházelo mimochodem k aktům genocidy, ale nikdo si toho moc nevšímal. A ruští lidskoprávníci, kteří to evidovali, byli vražděni, zavíráni, přinejlepším marginalizováni. Pak byla Gruzie, pak Sýrie, a kdyby se někdo zabýval osudem čečenských a syrských dětí stejně pečlivě, jako se teď díkybohu zabývají osudem ukrajinských dětí, tak by teď možná ukrajinské děti spaly ve svých domovech. Vždycky v historii je to tak, že se nějaký diktátor bude snažit, dokud ho někdo nezastaví. Doufejme všichni, že tím, kdo zastaví Putina, bude Ukrajina.