Letošní Oscaři apelují na lidská práva

Do úzké nominace na dokumentárního Oscara se letos dostalo pět snímků, z toho tři americké provenience, jeden dánský a jeden indický. První ze tří amerických snímků, Ascension dokumentaristky Jessicy Kingdonové, sleduje poměry v čínské společnosti se zaměřením na pracovní proces a možnosti trávení volného času jejích obyvatel. Režisérka prostřednictvím observační formy šplhá po třídním žebříku od těch nejchudších pracovníků v továrnách přes střední vrstvy snažící se prosadit ve světě influencerů a internetových hvězd až po vysoce postavené kosmopolitní manažery, demonstrující hlubokou propast mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Kromě toho naznačuje snímek také problematiku státního dozoru, všudypřítomných bezpečnostních kamer a systému sociálního kreditu, který hrozí tuto propast ještě více prohloubit, a sestavuje tak výmluvnou mozaiku (ne)úspěšného plnění „čínského snu“.

Zbylé dva americké snímky Attica a Summer of Soul (... aneb Když se revoluce nesměla vysílat), v originále Summer of Soul (...Or, When the Revolution Could Not Be Televised), se zabývají problematikou rasismu a práv etnických menšin na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ve Spojených státech. Snímek Attica popisuje pětidenní vězeňské povstání, reflektující snahu tamních vězňů o zlepšení nelidských podmínek a rasistického zacházení ze strany bachařů, které však bylo krvavě potlačeno Národní gardou. Film Summer of Soul, který vloni uvedl ji.hlavský dokumentární festival, zase zkoumá dopad Harlemského kulturního festivalu z léta 1969 na afroamerickou komunitu, její postavení ve společnosti a pronikání její kultury do mainstreamu. Přestože jsou oba dokumenty časově ukotveny na konci šedesátých let, popisují zcela rozdílné události. Oba se však kriticky vyjadřují k postavení Afroameričanů v americké společnosti a využívají k tomu podobných formálních a stylistických prostředků. Velké množství nově nalezených archivních záběrů je podpořeno výpověďmi pamětníků ve stylu mluvících hlav, které na rozdíl od poetičtěji pojatého Ascension představují zástupce klasického informačně nabitého výkladového dokumentu.

Indický dokumentární film režisérů Rintu Thomasové a Sushmita Ghoshe Zapáleny do psaní (Writing With Fire) stojí na pomezí těchto dvou přístupů, přestože se přiklání spíše k observačnímu pojetí Kingdonové. Snímek sleduje snahy novinářek z Khabar Lahariya, jediných novin vedených ženami nejnižší kasty Nedotknutelných, udržet si své místo ve světě nezávislé žurnalistiky a potažmo uvnitř kastovní společnosti. Dokument sugestivně ukazuje, jakým problémům musí dennodenně čelit ženy ve společnosti, jež s nedůvěrou nahlíží na manžele, kteří dovolují svým ženám pracovat, a jež toleruje násilí na ženách a lidech z nižší kasty. Snímek ukazuje, jaký zápal a vnitřní oheň v sobě tyto ženy musejí nalézt, aby všechny překážky dokázaly pokořit.

Úplně jiný přístup volí dánský dokument Utéct (Flee) Jonase Pohera Rasmussena. Tento dokument, založený na rozhovorech režiséra s jeho kamarádem vystupujícím pod pseudonymem Amin, vypráví za pomoci animace příběh Aminova dospívání, jeho útěku před válkou z rodného Afghánistánu i cestu do Dánska. Amin se na jednotlivých sezeních, připomínajících návštěvy u terapeuta, vrací do klíčových okamžiků svého života coby uprchlíka, které před námi ožívají v animované podobě a vytvářejí křehký portrét hledání sebe sama a vyrovnání se s vlastní minulostí, jak rozvádí ve svém textu pro dok.revue Jan Kinzl.

Silný apel na dodržování lidských práv se jako leitmotiv prolíná celou oscarovou dokumentární kategorií. Ať už se jedná o formálně konvenčnější výkladové dokumenty, dokumenty observační, nebo zástupce anidoku, jednotlivá svědectví ukazují palčivost a aktuálnost těchto problémů, přestože některé z nich popisují události bezmála padesát let staré. Který z těchto snímků si odnese vítěznou sošku, se dozvíme v noci z neděle na pondělí 28. března.