Mezi dokumentem a fikcí
Dokument vs. fikce na 21. MFDF Ji.hlava
V poslední době nabrala nejen mediální debata o rozostřené hranici mezi dokumentem a fikcí na obrátkách, a to zejména v letních měsících, kdy do kin vstoupil snímek Svět podle Daliborka Víta Klusáka. Proč si ale neustále dokola klást otázku, co je hrané a co není, když na ni hledáme odpověď už od prvního uvedení tzv. vůbec prvního dokumentárního filmu Nanuk, člověk primitivní Roberta Flahertyho v roce 1922?
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava na svém 21. ročníku dává jasné gesto k tomu, abychom přestali uvažovat v přesně definovaných a neměnných škatulkách dokument vs. fikce. Roky mohli diváci sledovat výjimečné snímky rozprostírající se svojí formou na žánrové hranici mezi dokumentem a fikcí zejména v sekci Doc-fi. Ta dokazovala, že taková hranice možná ani neexistuje. Od letoška tak Ji.hlava tuto festivalovou sekci ruší, ale ne definitivně.
„Uplynulých 12 měsíců jsme intenzivně promýšleli, kam festival směrovat v dalších letech. Jak jej rozvíjet směrem k divákům i k filmařům. Jedním z těchto přibližovacích manévrů je otevření soutěžních sekcí, věnovaných autorskému dokumentárnímu filmu, směrem k hybridním snímkům a hraným filmům s dokumentárním akcentem,“ vysvětluje ředitel MFDF Ji.hlava Marek Hovorka. Začíná tak festivalové dobrodružství, kdy záleží pouze na divácích, kde končí hrané a začíná nehrané.
Do hlavních soutěží se tak dostaly filmy jako „dokument s rysy pohádky“ Skokan režiséra Petra Václava, který vznikl jen s rámcovým scénářem a pracuje, jak je u Václava zvykem, s neherci. Další je krátký film Bo Hai mladého režiséra Dužana Duonga, jenž za jednu z nejvýraznějších výhod dokufikce považuje: „bráno s nadhledem si to zkrátka můžete udělat hezký, můžete reálné situace zhustit do jednoho dne. Klíčem k režii dokufikce je ubírat nepřirozené věci a dostávat do ní život.“ V sekci První světla zaměřené na debuty najdete mysteriózní fikci Meteory Gürcana Kelteka, Mezi moři nabídne imaginativní střihovou dokufikci o uvědomění si vlastní konečnosti Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance smrti ukrajinské dvojice Chodakivská, Stekolenko.
Jmenované filmy jsou však jen první zastávkou festivalové túry mezi fikcí a dokumentem. Pozorným sledováním jistě objevíte mnohem více hraničních filmů, stačí se jen pozorně dívat.
