DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

MizeníZprávy z neznámých nemocí

Glosa

Mizení

28. 10. 2018 / AUTOR: Janis Prášil

Sledovat slow cinema dokument Lyrica Dela Cruze Zprávy z neznámých nemocí je jako dívat se na filmy Lava Diaze. Oba filipínští tvůrci k sobě mají blízko jak profesně coby spolupracovníci, tak způsobem vidění světa, který svým minimalistickým stylem proměňují v metafyzický zážitek. Uhrančivé černobílé záběry s dokonalou kompozicí, jenž z povzdálí sledují Cruzovu duševně nemocnou babičku, přetváří všednodenní realitu staré ženy do rituálu. Observační kamera se záměrně vyhýbá detailům, které by odváděly pozornost od celku. Tento distancovaný přístup k postavě umožňuje soustředit se především na mizanscénu. Člověk se stává součástí zátiší starého bytu, jednou z propriet společně se svatými obrázky, masivním nástěnným křížem, starým nábytkem a množstvím zrcadel. Do tohoto „chrámu“ však vstupují děsivé a znepokojivé momenty blouznění, nesouvislých vět a vzteku, které proplétají minulost s utkvělými představami.

Masové odcházení publika ze sálu se postaralo o zvukovou stopu k filmu, který běžel pár minut bez zvuku. Těžko posoudit, zda byly příčinou ztráty zájmu technické problémy, nebo charakteristická práce s časem a kamerou. Snímky slow cinema často zkouší trpělivost publika tempem, délkou záběru, či nenávodným zachycením reality. Podobně „vytrestaly“ nepřipravené publikum na loňském jihlavském festivalu Sarajevské písně zármutku v režii Freda Kelemena. Ten kdo čekal od dvorního kameramana Bély Tarra obdobu Turínského koně, nebo Satanského tanga, nevydržel. I v případě Cruzova snímku se nabízí otázka, co vlastně divák od díla zpracovávajícího téma stáří a duševní nemoci očekává. Tvůrce totiž odmítá atakovat diváka tíživými emocemi nebo exploatací lidského utrpení. Smyslově nasycená fotogenická studie životního prostoru staré ženy je místem střetnutí s minulostí i s tvůrcem. Navzdory těžkému tématu je celý film prodchnutý láskou k babičce, jejíž postupné „mizení“ Cruz citlivě zvěčňuje. Její osud je symptomatický pro společnost trpící následky vlády Ferdinanda Marcose. Její šílenství je šílenstvím celé země. Zvěrstva minulosti se díky nemoci zapomínání mohou znovu vrátit.