Nebe nad Zenicou. Když zelené sliby selžou

Tradiční observační dokument Nebe nad Zenicou, natáčený v letech 2017 až 2024, sleduje skupinu ekologických aktivistů působících v Eko fóru v bosenském městě Zenica. Jejich práce sestává z let úsilí a apelů na různé vládní orgány, rozhovorů s dotčenými občany, jejich setkávání s byrokraty Evropské unie. Lokální organizace se tak snaží zajistit, aby největší znečišťovatel ve městě, nadnárodní ocelárna, dodržovala stávající zákony. 

Aktivisté se potýkají nejen s viditelnými příznaky závažného a dalekosáhlého porušování ekologických předpisů, které má za následek četné případy těžkých nádorových onemocnění, ale především s naprostým nedostatkem tvrdých dat, výzkumů a spolehlivých, nezávislých informačních zdrojů o skutečné činnosti továrny a jejích důsledcích. Na každém kroku se setkávají s nepřesností a nedostatečností měření vypouštěných toxinů, která by měla být veřejnosti ze zákona k dispozici, jako protiváha k neustálým masážím reklamou a marketingem.

„Státy ocelárnám poskytují veřejné peníze, které mají sloužit k ochraně obyvatel před vážnými zdravotními riziky.“

Továrna v Zenici patří společnosti ArcelorMittal, která provozuje desítky různých druhů oceláren po celé Evropě. Vlády jednotlivých států jí poskytují nejen organizační zázemí, ale také veřejné peníze, které mají společnostem sloužit k ochraně obyvatel před vážnými zdravotními riziky, jež život v sousedství továren přináší.

V Zenici se nacházela koksovna, která vypouštěla specifické toxiny, jako jsou karcinogenní a genotoxický benzen a benzo(a)pyren, fenol a několik dalších polycyklických uhlovodíků nebezpečných pro zdraví a životní prostředí. Přestože pravidelné měření těchto látek bylo v roce 2010 podmínkou pro udělení vládního povolení k provozu společnosti, nikdy nebylo splněno a přesné údaje jednoduše neexistovaly. Přesvědčit federální a místní orgány, aby se pokusily požadavky prosadit a měření provádět, vyžadovalo několik let rozsáhlého úsilí. Když se tak v roce 2020 konečně stalo, výsledky ukázaly, že nebezpečné chemické látky překračují zákonné normy padesátkrát až dvěstěpadesátkrát. Analýza toxinů v místní řece Bosně ukázala dokonce devětsetdesetkrát vyšší hodnoty polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), než povoluje zákonná norma.

Vyhovět potřebám korporací

V roce 2018 poskytla Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) půjčku 41 milionů eur na výstavbu nové teplárny společnosti Toplana Zenica (většinově vlastněné společností ArcelorMittal), která byla přitom zaregistrována až v roce 2019 (!). EBRD zcela ignorovala ekologické problémy spojené s ArcelorMittal, který se měl stát hlavním zdrojem paliva pro novou teplárnu. Úvěr umožňoval všem zúčastněným stranám – firmám Toplana Zenica, ArcelorMittal a místní a federální vládě – uzavřít investici ve výši 50 milionů eur a oznámit zařazení Zenici mezi Zelená města Evropy díky jejímu zcela novému, modernímu systému vytápění. V roce 2024, po zveřejnění pouhé části údajů ukazujících skutečné množství vypouštěných toxinů, ale společnost ArcelorMittal oznámila uzavření koksovny a jako důvod uvedla mimo jiné problémy s životním prostředím. Co se stane s půjčkou EBRD, se teprve uvidí…

„V postižených regionech umírá a trpí vážnými nemocemi alarmující počet lidí.“

V pozadí nedostatečného sběru dat a ostychu vládních úředníků tlačit na dodržování zákonů je patrně skutečnost, že je ArcelorMittal největším zaměstnavatelem v regionu: v továrně pracuje přes 2000 lidí. Sociální a ekonomické okolnosti tak nutí vlády vyhovět potřebám korporací a zamlčet zdánlivě méně naléhavé problémy. Po letech se však ukazuje, že v postižených regionech umírá a trpí vážnými nemocemi alarmující počet lidí. Celé okresy vymírají na různé formy agresivní rakoviny a mnoho dětí trpí cukrovkou prvního typu. Náklady na léčbu prudce rostou a jsou zatím nevyčíslitelné.

Eko Forum ve všech svých aktivitách zdůrazňovalo, že jeho cílem není uzavřít továrnu, ale pouze monitorovat úroveň znečištění, aby bylo možné vytvořit odpovídající protiopatření a najít vhodná lékařská řešení. Korporace ale vycouvala, a unikla tak odpovědnosti.

Boj Davida s Goliášem

ArcelorMittal je v Evropské unii ostřílená společnost, která již byla předmětem novinářské investigativy, například v dokumentu Továrna britské televize ITV 1. Ten vypráví o stavu ovzduší v Ostravě. Tehdy obvinili ITV ze zkreslování faktů, ale v případě Zenice, kdy po odhalení problematických praktik továrnu zavřeli, v podstatě nepřímo přiznávájí, že data jsou pravdivá (jejich přesné vyjádření zazní na konci filmu).

Je to boj Davida s Goliášem. Malou místní organizaci vedou ve svém volném čase lidé přímo postižení důsledky nezákonné činnosti. Proti nim stojí bohatá nadnárodní korporace s výsadním postavením při jednáních s vládou. Přesto jde o jedinou možnou cestu k odhalení faktů. Eko Forum se vydalo napříč mnoha rozhodovacími instancemi demokratické společnosti (místní samosprávou, federálními ministerstvy, výbory, otevřenými schůzemi, tiskem a médii), aby se dostalo k pravdě, kterou mocné korporace spolu se svými právníky a mediálními specialisty záměrně skrývají za zavřenými dveřmi. Oficiální setkání s veřejností přitom vyznívají jako esence greenwashingu, kdy se společnost odvolává na zákony a nařízení EU, které ale ve skutečnosti nesplňuje. Ověřování faktů vyžaduje mnoho času a prostředků, a především tvrdá data, která nejsou k dispozici.

Nebe nad Zenicou se zaměřuje výhradně na aktivity Eko Fóra, jehož charakteristikami jsou respekt, vytrvalost a odhodlání. Právě ty se zračí ve scénách ze zákulisí zdlouhavého procesu brzd a protivah, vedoucího k výsledku, při němž za sebou ArcelorMittal zanechává toxický odpad, propuštěné pracovníky a místní vládu, která se bude muset s následky vypořádávat ještě desítky let.