Nenechte si ujít na Ji.hlavě

Český sen: ve velké retrospektivě produkční společnosti Hypermarket Film pochopitelně nebude chybět ten, díky němuž se z Víta Klusáka a Filipa Remundy staly nejvýraznější i nejnenáviděnější figury české dokumentaristiky. Český sen i po 20 letech funguje jako svižná komedie. Zároveň zraje jako reflexe (post)moderní doby. Pohled za oponu mediální prezentace, která je ale nakonec jedinou rozhodující „realitou“, ukazuje, že v pozadí nic není, jen prázdné pole.

Dokumerika: několik fotografů a fotografek se ohlíží za epickým fotografickým projektem Documerica, který měl v 70. letech minulého století zdokumentovat charakter americké krajiny, potažmo stav životního prostředí. Film je připomínkou jejich pozapomenuté mise i pochmurným zamyšlením nad tím, kam se Amerika (potažmo celý svět) v environmentálních otázkách posunula za posledních 50 let.  

Fidai Film: v roce 1982 izraelská armáda vtrhla do Bejrútu a vybrakovala archiv Palestinského výzkumného centra. Obsahoval historické dokumenty o Palestině, včetně sbírky statických a pohyblivých obrazů. Fidai Film je aktem audiovizuální sabotáže, řízeným snahou získat zpět kontrolu nad těmito obrazy, potažmo nad historií, která byla Palestincům ukradena společně s jejich domovem.

Je to ve hvězdách: jako dokumentární komedie je prezentován nový film slovenského režiséra Petera Kerekese, poprvé představený v sekci Orizzonti benátského festivalu. Neapolská rodačka Luciana provozuje aktivní astrologii. Svým klientům plánuje dovolené, které je mají nasměrovat na správnou cestu. Navenek absurdní byznys je založen na odvěké lidské touze po vyšším smyslu. Opravdu kvůli němu ale musíme cestovat na opačný konec světa?  

Jedna rodina: spisovatelka Christine Angot se ve svém odvážném introspektivním filmu vrací do míst, kde byla v dětství zneužívána vlastním otcem, a konfrontuje s nepříjemnými otázkami své blízké, kteří dřív mlčeli. V otevřených dialozích se snaží pojmenovat, co se vlastně stalo, a získat zpět kontrolu nad ukradeným dětstvím. Dokument odzbrojující svou otevřeností měl premiéru na Berlinale.

Lišejníky: nový film Ondřeje Vavrečky, vyznamenaný Zvláštní cenou na CPH:DOX v Kodani, je vědeckým i poetickým portrétem nejstarších organismů na planetě, lišejníků. Ve skutečnosti vznikly díky spolupráci hub a řas. Jejich synergie je nadřazená individuální existenci a může být inspirací i pro člověka a jeho vztahování se k živému světu. 

Osamocená odpoledne: hlavní cenu festivalu v San Sebastianu získal letos uhrančivý dokument Alberta Serry, který dává v dlouhých blízkých záběrech vyniknout krutosti i vznešenosti býčích zápasů. Protagonistou filmu nevhodného pro diváky a divačky citlivější vůči (nesmyslnému) násilí na zvířatech, je peruánská toreadorská superstar Andrés Roca Rey, pro kterého je krocení býků formou náboženského obřadu. 

Osm pohlednic z utopie: Radu Jude si po rozmáchlých satirických portrétech dnešního Rumunska opět odskočil k dokumentu a společně s filozofem Christianem Ferenczem-Flatzem vytvořil kousavou koláž bizarních televizních reklam, které se rumunské společnosti po pádu komunismu snažily vsugerovat, že konzum je cestou do ráje. Film v lecčem vystihuje hodnotovou transformaci, kterou procházelo (a možná stále prochází) i Česko.

Rok v životě jedné země: střihový dokument se vrací do prosince 1981, kdy byl v Polsku v reakci na rostoucí vliv odborového hnutí Solidarita vyhlášen výjimečný stav. Archivní záběry ovšem v duchu historického revizionismu neukazují jen beznaděj národa trpícího pod komunistickou diktaturou, ale i každodenní realitu pozdního socialismu, naplněnou spíš starostí o vlastní pohodlí než otázkami lidských práv a svobod. 

Sbohem Dragon Inn: retrospektiva předního tchajwanského režiséra a představitele slow cinema Tsai Ming-lianga představí kromě jeho meditativních dokumentů s pomalu kráčejícím mnichem také film milovaný všemi cinefily. Sbohem Dragon Inn je pohlcující poctou jednosálovým kinům, vyprávěnou v nádherně komponovaných záběrech s vrstevnatým zvukovým designem. 

Soundtrack státního převratu: kolážovitý dokument stříhaný v rytmu jazzu na příběhu Konga odhaluje, jak západní mocnosti po druhé světové válce zneužívaly černošské hudby k tomu, aby si udržely vliv ve svých bývalých koloniích, oslabily vliv panafrických hnutí a zamaskovaly své zločiny. Živý, informačně hutný a kompozičně fascinující film nabízí pronikavou polemiku se zavedeným výkladem poválečných dějin.

Tady a jinde: Jean-Luc Godard je sice vnímám jako velký solitér světové kinematografie, ale mnoho jeho filmů by nevzniklo bez jeho partnerky a kolegyně Anne-Marie Miéville, kterou Ji.hlava představí celou kolekcí jen vzácně uváděných snímků. Ten zřejmě nejaktuálnější z nich pojednává formálně i politicky radikálním způsobem o palestinském boji za nezávislost.