Od aktivismu k politice a zpět

Zuzana Piussi a Vít Janeček se ve svém novém dokumentu Obléhání města (2019) soustředí na odpor občanů slovenské Kremnice proti rozhodnutí společnosti, jež chce v okolí středověkého městečka těžit zlato. Snímek, který měl v březnu premiéru v rámci 21. ročníku festivalu o lidských právech Jeden svět, nezapře silný environmentální akcent. Nezabývá se však primárně samotným bojem za záchranu vzácné masožravé rostliny nebo mloka skvrnitého. Piussi a Janeček upozorňují především na střet zájmů občana se zájmy státu a zkoumají tak „ohebnost“ zastupitelské demokracie.

V předchozím filmu této autorské dvojice, Selském rozumu (2017) o podnikatelských aktivitách premiéra Andreje Babiše, měl střet zájmů mnohem konkrétnější podobu podnikatele a politika v jedné osobě. V případě Obléhání města vyvstal před tvůrci obtížnější úkol. Během sedmi let, kdy sledovali kauzu, se zaměřili na větší počet postav a zástupce různých zájmových skupin rozdělili na dvě protistrany. Na jednom břehu stojí odpůrci těžby, místní občané, kteří sbírají důkazy o ničivém dopadu těžby na přírodu a aktivně se snaží účastnit se rozhodovacího procesu. Příkladem je třeba důchodce Tibor Ivan, který apeluje na úřady, v důsledku čehož na něj vedení těžební společnosti Ortac Resources podává žalobu na ochranu dobré pověsti. Mezi odpůrce těžby patří i občanské sdružení Kremnica nad zlato, založené za tím účelem, aby se jeho členové mohli účastnit neveřejných jednání, anebo primátorka Kremnice, která odmítá přistoupit na návrhy Ortacu a je tak stavěna do pozice odpůrce veřejného dialogu.

Na druhé straně stojí zástupci těžební společnosti, kteří se odvolávají na platná povolení a snaží se dokázat pozitivní vliv povrchové těžby na ekonomický růst a turistický rozvoj regionu. Přicházejí s revitalizačním projektem Šturecland a sponzorují za pomoci dotací EU miniprojekty v regionu, aby si získali přízeň místních obyvatel.

Klíčovou „postavou“ v tomto boji je však především stát zosobňovaný legislativou a soudy. Státní úřady představují bitevní pole, na němž se střetávají válčící strany, které využívají zákony jako zbraň k prosazování svých zájmů. Volení zástupci lidu zatajují občanům informace, pořádají neveřejná zasedání a zneužívají téma k politickým účelům. Představitelé korporací odrazují aktivní občany od hájení svých práv prostřednictvím soudních sporů s vysokou pokutou účtovanou poražené straně. Občané se aktivně sdružují, podávají žaloby, zakládají občanské sdružení. Janeček a Piussi se nepokoušejí odhalit, která strana je v právu. Jejich angažovaný dokument je jasně názorově vyhraněný. Stát má hájit práva občanů proti činnosti velkých korporací, jejichž komerční zájmy devastují přírodu a snižují kvalitu života obyvatel.

Obléhání města překračuje rozměr environmentální nebo protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje. Není to boj mezi občany a korporací, ale boj občanů s jejich vlastními zástupci. Politici se snaží občany vyřadit z rozhodovacího procesu a místo zájmu voličů prosazují zájmy politické a ekonomické, jak ukazuje i současná snaha schválit novelu báňského zákona, z něhož zmizel odstavec zakazující nebezpečné kyanidové loužení zlata. Oslabená pozice občana je dobře viditelná na příkladu aktivistů Luboše Kűrthyho a Ivany Uhríkové, členů občanského sdružení Kremnica nad zlato, kteří roku 2016 kandidovali ve slovenských parlamentních volbách. „Byli jsme silnější, když jsme byli aktivisti,“ vystihuje na kameru Kűrthy pokus prosadit zájmy občanů shora, v rámci komunální a vysoké politiky.