Od reflexe po zveřejnění: Etický rámec pro dokumentární tvorbu
Chceme-li zajistit co nejvyšší pozitivní dopad dokumentu a současně minimalizovat potenciální negativní dopady na jednotlivce i komunity, musíme k tvůrčímu procesu přistupovat s vědomou zodpovědností. Přečtěte si manifest.
V souvislosti s rostoucím zájmem o dokumentární etiku jsme se rozhodli přeložit text „From Reflection To Release“ – hodnotový, etický a zodpovědnostní rámec pro tvorbu nonfikčních filmů, který připravila americká pracovní skupina DAWG (Documentary Accountability Working Group). Podmínky amerických produkcí jsou specifické, rámec vychází z tamějšího prostředí, ale řada návrhů je přenositelná a i pro českou dokumentární tvorbu minimálně inspirativní.
„Rámec DAWG poskytuje návod, jak k naší práci přistoupit s větším uvědoměním a v souladu s našimi principy. Slouží jako důležitý zdroj pro přípravu během tvůrčího procesu.“ – Jackie Olive, režisérka/producentka Always in Season (2019)
OBSAH
Úvod
Šest základních hodnot v tvorbě nonfikčních filmů
Šest fází výroby nonfikčních filmů
Glosář
Zdroje
Kdo jsme – autoři*ky příručky
ÚVOD
Documentary Accountability Working Group (Pracovní skupina pro zodpovědný přístup v dokumentaristice, dále jen DAWG) se zabývá hodnotami, zásadami a etikou, z nichž vychází praxe filmových tvůrců*yň a jež formují jejich přístup k příběhu, účastnictvu, obecenstvu, subjektům, které film financují, a dalším zainteresovaným osobám.
Pracovní skupina vznikla organicky v roce 2020 na pozadí rozvíjející se veřejné debaty o budoucnosti tvorby dokumentárních filmů. Průmysl dokumentární tvorby se postupně stával velkým byznysem a nevyhnutelně jej začaly doprovázet skandály související s exploatačním a neetickým chováním. Ve věku streamovacích platforem je exploatační dokumentární tvorba, jíž se rozumí díla využívající cizí příběhy s cílem generovat zisk a/nebo vyvolat senzaci, stále běžnější. Zatímco někteří filmaři*ky provozují exploatační dokumentaristiku záměrně, jiní tak činí bezděčně, když opomíjejí vědomě zajišťovat transparentnost a souhlas. Rasové zúčtování po vraždě George Floyda současně dodalo naléhavost přetrvávající otázce, jak točit neexploatační, eticky zodpovědné filmy. Spojila nás společná otázka: Dokážou dokumentaristé*ky formulovat standardy zodpovědné a etické dokumentární tvorby?
Naším úkolem je věnovat se této otázce, počínaje vypracováním hlavních zásad, které podpoří rovnost a spravedlnost ve filmové tvorbě vznikající pro marginalizované a zranitelné osoby a vyprávějící jejich příběhy. Vedeme otevřený dialog s filmaři*kami, vůdčími osobnostmi filmových festivalů a subjekty, které poskytují finance.
V říjnu 2020 jsme zahájili veřejnou debatu na konferenci Mezinárodní asociace dokumentaristů (IDA) s názvem Getting Real. Od té doby pracujeme na cizelování hlavních zásad a za tímto účelem jsme zorganizovali setkání s více než stovkou dokumentaristů*ek, kteří*é chtějí točit neexploatační filmy, a 40 účastníky*cemi, kteří*é se v dokumentárních filmech objevili. Obrátili jsme se také na zaměstnance*kyně organizací jako je Chicken & Egg, POV nebo Black Public Media, na programové referenty*ky z Ford Foundation, Perspective Fund a MacArthur Foundation a na univerzitní profesory*ky z takových škol, jako jsou Spelman University, UC Berkeley nebo USC, abychom od nich dostali zpětnou vazbu a doporučení pro filmové tvůrce*kyně.
Mimoto jsme uspořádali řadu panelových debat a workshopů na filmových festivalech, ve filmových školách a v organizacích podporujících umělce*yně, včetně takových festivalů a událostí jako BlackStar, New Orleans FF, ITVS, Getting Real 2020, Sundance, Double Exposure FF, Camden IFF a Gotham Week. V našem dialogu dáváme prioritu marginalizovaným členům*kám filmařské komunity, zejména BIPOC (tzn. černým, původním obyvatelům*kám, lidem různé barvy pleti) a filmovým tvůrcům*kyním s handicapem. Z našich rozhovorů vyplynulo, že filmaři*ky, jimž záleží na rovnosti a spravedlnosti, vyznávají šest základních hodnot etické a zodpovědné nonfikční filmové tvorby, které zde popíšeme později.
NAŠE VIZE
Dokumentární filmy jsou dnes rozmanitější a přístupnější než kdykoli v minulosti a pro zábavu i poučení je sleduje publikum po celém světě. V době velkých změn ve filmovém průmyslu a na trhu, kterému v čím dál větší míře vládne zisk, je klíčové, aby se proces filmové tvorby zakládal na hodnotách, chceme-li zajistit co nejvyšší pozitivní dopad dokumentu a současně minimalizovat potenciální negativní dopady na jednotlivce i komunity. Jestliže filmaři*ky přistupují k tvůrčímu procesu s vědomou zodpovědností a tento proces ukotví v základních hodnotách, mohou být jejich filmy transformativní nejen pro obecenstvo, ale také pro filmový štáb, účastnictvo, jejich rodiny a komunity.
Obzvláště osvobozující může být akt dokumentární tvorby pro filmaře*ky, jejichž komunity postrádají zdroje ke zdokumentování a šíření vlastních příběhů. Proces tvorby, pravdivého vyprávění a budování světů založený na hodnotách může být současně osvobozující jak pro zprostředkovatele příběhu, tak pro ty, kteří příběhu naslouchají. Je důležité, aby filmoví*é tvůrci*kyně během uměleckého procesu projevovali odvahu, ale aby zároveň zohledňovali posvátný akt zprostředkování příběhu a soustředili se na potřeby a zkušenosti osob nebo komunit, které jim svůj příběh svěřily.
Doufáme, že tento rámec podnítí všechny umělce*kyně, kteří*é se zabývají vyprávěním nonfikčních příběhů lidí a komunit, jejichž příběhy doposud nebyly slyšet nebo nebyly slyšet dostatečně, k hlubokému zamyšlení, které vyústí v závazek provozovat filmovou praxi založenou na hodnotách. Cílem naší práce je minimalizovat mocenskou dynamiku mezi účastnictvem, filmovým štábem, subjekty, které na film poskytly finance/distributory a obecenstvem (což občas znamená vzdát se moci nebo moc zpochybnit) a soustředit se ve všech vztazích na transparentnost a ohleduplnost.
Ačkoli jsme tento rámec vytvořili s filmovými tvůrci*kyněmi a pro filmové tvůrce*kyně – od začátečníků*ic po zkušené profesionály*ky –, věříme, že na poli stále se rozrůstající dokumentární ekologie má smysl, aby se všechny zainteresované osoby zamysleli nad tím, jak těchto šest základních hodnot uplatnit ve své práci a jak může jejich práce podpořit filmovou praxi založenou na hodnotách, nebo takovou praxi ztěžovat. Domníváme se, že náš příspěvek je pouze prvním krokem k pevné profesní shodě na praktikách, které po dokumentaristech*kách vyžadují etický a spravedlivý tvůrčí proces.
O RÁMCI
Věříme, že širší sdílení hodnot může vyvolat otevřenou debatu, podpořit transparentnost, propojit praxi s hodnotami, vytvořit cesty k zodpovědnosti, nastavit profesní standardy a vytvořit komunitu.
Z toho důvodu náš rámec není etickým kodexem, seznamem správného jednání ani nástrojem, s jehož pomocí lze dosáhnout profesní zodpovědnosti. Hodnoty, které zde naleznete, lze uplatňovat v různých situacích a v různých typech filmů různě. Lidé se nemusí shodnout na jejich interpretaci a některým se může zdát, že není v jejich moci postupovat v souladu s vlastními hodnotami ve všech fázích výroby. Rámec nepředstavuje konec, ale dlouho odkládaný začátek širší debaty na poli dokumentární tvorby o tom, jak dokumentární praxe ovlivňuje hodnoty a jak může praxe založená na hodnotách reformovat dokumentaristiku. Má-li tento rámec podpořit širší změnu v dokumentárních postupech, musí jej vzít za vlastní filmaři*ky, sdílet organizace podporující umělce*kyně, přijmout filmoví*é pedagogové *žky a přednášející a podpořit festivaly, distributoři a subjekty financující dokumentární projekty.
Krátce řečeno se domníváme, že produktem je proces. Věříme, že je možné uplatňovat hodnoty, aniž by to bylo na úkor kvality filmu nebo tvůrčí výpovědi filmaře.
NAŠE PŘEDPOKLADY
Naše úvahy jsou ukotvené v kritických teoriích komunikace. Základní koncepcí, jíž se řídí naše ostatní úvahy, je postřeh, že realita je vytvářena prostřednictvím lidské komunikace. Jak tvrdil Stuart Hall – významný jamajský intelektuál a jeden ze zakladatelů oboru kulturálních studií – mezi realitou (neboli tím, jak si vysvětlujeme svět) a obrovským objemem našich smyslových vjemů není rovnítko. Svět nás neustále bombarduje množstvím myšlenek, faktů a vzorců. Naší realitou – naší interpretací toho, co všechny tyto vjemy ve skutečnosti znamenají – je sdílené porozumění všem výše zmíněným věcem, porozumění, které vzniká prostřednictvím vzájemné komunikace.
Vytváření reality je mocenským aktem, jehož moc dále roste, vzniká-li v komunitě, ve spolupráci s ostatními, kteří sdílejí a praktikují podobné hodnoty. Realita nikdy není stálá; je výsledkem mocenského boje, a proto představuje každodenní bitvu ve věčné válce. Neutralita tu neexistuje. V sázce je ovládnutí dominantního nebo hegemonického sdíleného významu. Akt reprezentace uvádí do chodu akty komunikace, které ovlivňují mocenské vztahy ve světě. Když si filmaři vybírají příběhy, účastnictvo, distributory a strategie zapojení, rozhodují, ať už vědomě, nebo ne, také o tom, jak budou stvrzovat nebo zpochybňovat mocenské vztahy. Jak to výstižně vyjádřila čínsko-americká občanskoprávní aktivistka Grace Lee Boggs, „konverzace je revoluce“.
To je důvod, proč aktivistický intelektuál Stuart Hall nejen vyučoval a psal knihy, ale také pracoval přímo se začínajícími černými britskými filmaři*kami, jako byli*y Isaac Julien, John Akomfrah nebo Gurinder Chadha, aby z žité reality černých Britů vzniklo filmové umění. Jeho erudice se stala intelektuálním styčným bodem pro novou generaci černých britských umělců*kyň. Proto pracoval s aktivisty*kami, kteří*é protestovali proti policejnímu násilí. Jejich zpráva Policing the Crisis představovala vlivnou kritiku kampaní za nastolení práva a pořádku, reagující na rasové zúčtování své doby, a mobilizační moment pro černý britský aktivismus. Naší snahou je tento přístup napodobit co do chápání i využití moci komunikace.
ŠEST ZÁKLADNÍCH HODNOT V TVORBĚ NONFIKČNÍCH FILMŮ
1. ZAČLEŇTE DO SVÉ PRÁCE POSTUPY ZAMĚŘENÉ PROTI ÚTLAKU
Součástí závazku filmařů*ek vyprávět upřímné, nezávislé a nedostatečně zastoupené příběhy je jasná představa o tom, co postup zaměřený proti útlaku znamená pro konkrétní film, na němž pracují. Zvažte, zda jste pro vyprávění daného příběhu/natočení daného filmu tou nejvhodnější osobou. Dále zvažte, zda by měl být daný příběh skutečně odvyprávěn a jak vaše vyprávění daného příběhu podpoří nebo podkope aktérství osoby nebo osob, jejichž příběh dokumentujete. Zvažte, jak vaše dílo zpochybní stávající dominantní předpoklady, které přispívají k přetrvávání nerovné a nespravedlivé praxe.
2. VE VZTAZÍCH BUĎTE TRANSPARENTNÍ
Filmaři*ky vysvětlí účastnictvu, podporovatelům a subjektům, které projekt financují, o co se pokoušejí/co dělají a proč. Tento druh transparentnosti plodí důvěru, snižuje potenciální neporozumění a vyjadřuje respekt.
3. BUĎTE SI VĚDOMI SVÉ POZICIONALITY
Filmaři*ky si uzurpují schopnost formovat a interpretovat příběhy – své vlastní i cizí. Filmařská praxe založená na hodnotách vyžaduje, abyste si uvědomili a prozkoumali svou optiku, předsudky či předem hotové názory a odpovědnost, kterou máte jakožto zprostředkovatelé příběhů. Kromě moci, jíž disponujete ve svém každodenním životě v závislosti na své vlastní intersekcionální identitě, získáváte v okamžiku, kdy začnete s natáčením, moc, kterou vám propůjčuje kamera.
4. RESPEKTUJTE DŮSTOJNOST A AKTÉRSTVÍ OSOB VE VAŠEM FILMU
Účastníctvo má odbornost na svou vlastní zkušenost a jejich zpětná vazba může být v průběhu natáčení užitečná. Naslouchání jejich myšlenkám navozuje pocit důvěry, dodává filmu jemné nuance a vyjadřuje váš respekt k jejich expertíze.
5. UPŘEDNOSTŇUJTE POTŘEBY, DUŠEVNÍ POHODU A PROŽITEK LIDÍ SPOJENÝCH S VAŠÍM FILMEM
Režisér*ka zpravidla rozhoduje o většině aspektů, které formují prožitek zakoušený filmovým štábem a účastnictvem. Zvažte, jak se můžete spolu s týmem vzdát moci a přenechat ji jiným, abyste zajistili, že prožitek zakoušený při natáčení účastnictvem a členstvem filmového a produkčního štábu bude ozdravný, posilující a vposledku naplňující. Jestliže se zhostíte role interpreta*ky a režiséra*ky konkrétního příběhu, dostáváte také příležitost upřednostnit potřeby, duševní pohodu, důstojnost a prožitek všech osob, které mají co dočinění s vaším filmem.
6. K POTENCIÁLNÍMU PUBLIKU PŘISTUPUJTE OPATRNĚ A STAROSTLIVĚ A ZACHOVEJTE JEHO DŮSTOJNOST
Lidé, kteří se dívají na film, vkládají ve vypravěče*ky hlubokou důvěru, která by neměla být narušena. K zachování dobré víry obecenstva je třeba transparentnost, integrita, přesnost a jasně deklarovaná perspektiva. Diváctvo má své vlastní příběhy a zkušenosti; někteří mohou mít k vyprávěnému příběhu dokonce blíže než vy sami. Zvažte způsoby, jakými mohou vaše dílo číst, interpretovat a zakoušet lidé, kteří daný příběh dobře znají. Ujasněte si, pro koho film točíte a můžete-li svému obecenstvu sdělit něco, co doposud neví. Zvažte, jak může film rozrušit/traumatizovat ti lidi, kteří mají s tématem filmu osobní zkušenost.
ŠEST FÁZÍ VÝROBY NONFIKČNÍCH FILMŮ
Film prochází pěti výrobními fázemi: rešerše a vývoj, preprodukce, produkce, postprodukce a zveřejnění. My popisujeme ještě šestou fázi – reflexi –, která předchází první fázi rešerší a vývoje. Přestože reflexe není obvykle vnímána jako fáze výroby, pravděpodobně se jedná o fázi nejdůležitější.
Na příkladech jsme názorně ukázali, jak mohou filmoví tvůrci*kyně zahrnout výše zmíněné základní hodnoty do každé z šesti fází.
1. FÁZE: REFLEXE
Než se začnete zabývat jakýmkoli příběhem, vážně se zamyslete nad tím, zda by film měl být nonfikční, zda by takový nonfikční film měl vůbec vzniknout a zda jste těmi pravými, kdo by ho měl natáčet. Snažte se být poctiví ohledně záměrů, s nimiž k příběhu přistupujete, aby bylo možné určit potenciál vašeho díla z hlediska nových postřehů, perspektiv a zjištění, jimiž by mohlo přispět k již dostupným informacím na dané téma.
Ještě důležitější je, abyste vzali v úvahu nejlepší možný výsledek odvyprávění daného příběhu – např. zvýšení informovanosti, podnět ke změně a/nebo k zjednání spravedlnosti. Pokud je cílem spravedlnost, účinnější, než soustředit se na samotné oběti mocných, může být odhalování, jak si je moc podmaňuje. Zamyslete se nad způsoby, jak přesunout oko kamery od těch, kteří utrpěli újmu, k těm, kteří jim újmu způsobili. Položte si otázku, zda váš film nebo rámování tématu nemůže nadělat víc škody než užitku, zejména s ohledem na účastnictvo, bez kterého by film neexistoval.
Újma se může projevit velmi různě. Zranitelné účastnictvo může při pomyšlení na popisování citlivých okamžiků svého života před kamerou zažít retraumatizaci. To platí obzvlášť tehdy, pokud se jim nedostalo podpory v oblasti duševního zdraví, aby mohli trauma náležitě zpracovat. K újmě může dojít také tehdy, jestliže se účastníkovi*ci zdá, že film nezachycuje jeho příběh tak, jak ho sám*sama chápe, nebo jestliže nemá možnost vidět film dřív než společně s publikem. Jiná forma újmy hrozí, jestliže film účastnictvo zviditelní: může se stát, že se ocitnou ve větším nebezpečí odplaty či izolace ze strany svých komunit. Újmu může způsobit také situace, kdy film podpoří přetrvávající narativy, které definují komunitu optikou jejího znevýhodnění, traumat či pozorovaných patologií. Opakované negativní narativy jsou traumatické, navíc mají přímý vliv na to, jak se tyto komunity chovají a jak se samy vidí, i na to, jak je vidí a jak se k nim chovají ostatní. Jestliže se zamyslíte nad tím, jakou újmu může váš film způsobit, můžete se ji pokusit minimalizovat. Ke zmírnění újmy může vést například sepsání dohody a/nebo smlouvy, která bude orientovaná především na účastnictvo filmu.
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ TVŮRCI*KYNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
Jak vypadá reflexe v praxi? O svůj myšlenkový proces se s námi podělila profesorka a filmová tvůrkyně Natalie Bullock Brown, jedna z členek DAWG.
Natalii zaujal tweet: ve venkovské oblasti státu Tennessee došlo ke kriminalizaci školáků kvůli roztržce na hřišti. Napadlo ji, že o příběhu natočí dokumentární film, v němž se zaměří na to, jakým předsudkům čelí děti černé a hnědé barvy pleti, jak se k nim chovají ostatní a jaká jim hrozí traumatizace.
Vzhledem ke své práci v DAWG si položila dvě otázky, které se týkaly jejích závazků vůči potenciálním účastníkům jejího filmového námětu: „Jak se postarám o děti v průběhu natáčení? A co musím vědět a o čem musím přemýšlet, abych v co největší míře zmírnila možnou újmu?“
Natalie se zamyslela nad tím, jak by mohla bezděky retraumatizovat děti, s kterými by přišla do kontaktu, a jejich rodiče. A jak by výroba dokumentárního filmu, která je často zdlouhavá a zahrnuje také další rodinné příslušníky, mohla účastníky dále ohrozit. Uvědomila si, že nepochází ze zasažené komunity. A nakonec se zamyslela nad tím, jak daný příběh co nejpříhodněji analyzovat. Chce, aby diváci děti litovali, protože s nimi bylo špatně zacházeno? Nebo chce docílit stavu, kdy se s nimi ztotožní a vymezí se proti strukturám vedoucím k viktimizaci?
Vposledku se Natalie rozhodla původně zamýšlený film nezrealizovat. Nepřestává ovšem uvažovat o způsobech, jak vyprávět příběhy o systémové moci a vzorcích, které vedou k individuálním či komunitním tragédiím. Viz její esej Considering a Trauma-Informed Process In Documentary Filmmaking.
2. FÁZE: REŠERŠE A VÝVOJ
V této fázi se filmařik*ky ujmou výzvy natočit film a začnou pracovat na nutné přípravě. Udělejte si důkladné rešerše svého tématu a začněte plánovat, jakým způsobem budete sledovat a filmově dokumentovat účastníky filmu. Mimoto určete, čeho se bude týkat informovaný souhlas, a začněte o něm hovořit s hlavními účastníky*cei, včetně revize veškerých dohod a smluv. Činíte tak proto, abyste si vybudovali důvěru, která se stane základem spolupráce, jež je pro filmový proces nezbytná. V této fázi rovněž nastavíte otevřené komunikační kanály, které umožní upřímně diskutovat o vizích a příslibech filmu, o závazku odvyprávět daný příběh a o faktorech, které můžete či nemůžete ovlivnit.
Vysvětlíte účastnictvu základy dokumentární tvorby, včetně, je-li to relevantní, možnosti, že nevíte přesně, jak použije jejich postřehy, kolik času budou muset filmu obětovat a/nebo kdy film dokončíte. Transparentnost v této fázi zajistí, že dostanou příležitost zvážit, co bude znamenat zveřejnění jejich příběhu, zeptat se na vlastní proces (včetně možné délky jejich závazku) a vyslovit vlastní naděje, obavy a očekávání. Je to také důležitý okamžik, kdy je vhodné účastníkům*cím prozradit, kolik stojí výroba filmu, jak se na film shánějí peníze, za co se obvykle utratí a co to případně znamená pro účastníky daného filmu (např. možnou odměnu za účast ve fázi výroby, distribuce nebo dopadu).
V době, kdy sestavujete rozpočet, usilujte o to, aby zahrnoval položky, které zohlední čas a zdroje nezbytné k rozvinutí vztahu s účastnictvem a filmovým štábem založeném na důvěře a starostlivosti, zejména pokud se film vrací k prožitému traumatu.
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ TVŮRCI*KYNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
Filmová režisérka Jacqueline Olive se na konci srpna 2014 v době, kdy pracovala na přípravě dokumentárního snímku Always in Season o historii lynčování v Americe, dozvěděla o smrti středoškolského studenta Lennona Lacyho z Blandensboro v Severní Karolíně, kterého nalezli oběšeného na houpačce nedaleko jeho domova. Policie a média informovala o Lennonově smrti jako o sebevraždě. Rodina si byla jistá, že šlo o vraždu. Olive byla postavená před problém, jak se setkat s Lennonovými příbuznými a získat si jejich důvěru natolik, aby s nimi mohla vést rozhovor v reálném čase, když přitom sama neměla na danou komunitu žádné vazby. Mimoto se musela popasovat s touhou vypátrat, kdo se činu dopustil, zatímco si jako matka byla vědoma nekonečné bolesti chlapcových příbuzných a potřeby pietního přístupu k jejich žalu a utrpení. Než odjela do Bladensboro, kontaktovala Lennonova staršího bratra Pierra Lacyho a po dobu dvou týdnů si s ním povídala po telefonu.
Tyto hovory byly zásadní, protože se z nich Lacy dozvěděl, z jakého prostředí režisérka pochází a jaký je její záměr, zatímco režisérka se zase dozvěděla od Lacyho, jak celou situaci vnímá jeho rodina, včetně matky Claudie Lacy. Časová investice a vybudování alespoň základního porozumění pomohly rodinným příslušníkům objevit, že mají s režisérkou něco společného. Přestože přicházela zvenčí, byla stejně jako oni odhodlaná zjistit, co se Lennonovi skutečně stalo. Olive jim projevovala účast a od začátku dávala jasně najevo, jaká je její role jakožto filmové tvůrkyně: „Jsem tu proto, abych zjistila s co možná největší přesností, co se Lennonovi stalo. Mohou se objevit věci, které mě i vás překvapí, ale jsem tu od toho, abych vypátrala, jak se věci mají. Mým úkolem je přijít na to, co se děje, nikoli jen odvyprávět váš příběh nebo ukázat, jak ho vidíte ze své perspektivy.“
Taková míra profesionální objektivity a otevřenosti stran záměru připravila půdu pro získání souhlasu a následně začala režisérka komunikovat přímo s Lennonovou matkou. Když mluvila s Claudií Lacy a dalšími účastníky o cílech filmu, vyslovila se jasně: „Nevím, jak bude vypadat finální verze filmu.“ Dala jim dost informací na to, aby pochopili, že fáze rešerší a vývoje je fluidní proces. Připomínala jim, že rozhovory s nimi se ve filmu mohou, ale také nemusejí objevit.
Olive musela mít také na paměti otázku bezpečnosti, protože město se ohledně detailů Lacyho případu polarizovalo. Jakmile bylo zřejmé, že si lidé začínají uvědomovat přítomnost režisérky ve městě, Claudia Lacy nechtěla nadále natáčet mimo domov. Olive se snažila, aby už tak těžkou situaci nedělala ještě těžší a aby Claudii Lacy nevystavovala nebezpečí.
Ve fázi rešerše a vývoje režisérka navázala vztah s účastníky založený na porozumění a společné touze zjistit pravdu. Přestože nešlo o aktivistické natáčení, bylo zjevné, že Olive pracuje na filmu, který se bude zabývat širšími tématy a otázkami rasové spravedlnosti.
3. FÁZE: PREPRODUKCE
V této fázi se začíná pracovat na výběru vedlejších účastníků*ic, jejichž příběhy nebudou tvořit páteř filmového příběhu. Zajistíte si k nim přístup, domluvíte si rozhovor a čas natáčení a začnete uvažovat o podobě produkčního týmu a štábu. Právě v této fázi zohledníte rasu, gender a společenskou třídu hlavních účastníků*ic a pokusíte se, aby se poznávali v lidech, kteří se budou podílet na tvorbě filmu. Ještě důležitější je, abyste vědomě zajistili, že v produkčním týmu budete mít partnery pro tvůrčí práci a rozhodnutí, kteří vám poskytnou důležitou perspektivu a postřehy, jimiž obohatí a prohloubí filmový příběh. Produkční tým (tzn. režisér*ka, producent*ka, asistent*ka producenta*ky, stážisté*ky atd.) bude pravidelně diskutovat o tom, jak se nejlépe postarat o tým i účastnictvo-
Účastnictvo musí vědět co možná nejdříve, kolik času bude natáčení vyžadovat. V případě filmů založených na rozhovorech by se měl produkční harmonogram přizpůsobit jejich možnostem. V případě observačních snímků byste se měli domluvit na míře, v jaké je bude štáb sledovat během jejich každodenního života, a prodiskutovat s nimi, zda jim takový zásah do soukromí nezpůsobí přílišný diskomfort. K souhlasu s natáčením může být zapotřebí opakovaný kontakt, protože vztah založený na důvěře má svůj vývoj, okolnosti se mění a mohou se objevit nové dějové linky. Snažte se zohlednit dopady natáčení na účastnictvo a nevystavovat je přílišnému diskomfortu, aby se nestalo, že jejich potřeby obětujete na oltář svého filmu. Zvažte ekonomický dopad natáčení a proveďte brainstorming ohledně náležité úhrady výdajů, např. výdajů na dopravu či hlídání dětí či náhradu ušlé mzdy.
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ*É TVŮRCI*KYNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
Filmařky Jennifer Tiexiera a Camilla Hall se rozhodly prozkoumat složitou zkušenost účastníků dokumentárních snímků poté, co se setkaly s komplikovanými filmovými produkcemi. Na začátku rešerší a vývoje oslovily řadu osob, které se v minulosti objevily v dokumentárním filmu, včetně Margie Ratliff, jež se účastnila natáčení true-crime seriálu Schodiště, který Netflix zveřejnil na své platformě v roce 2018.
Koncept snímku Subject vznikl v průběhu série rozhovorů s Margie Ratliff, jež na základě vlastní zkušenosti popisovala škálu emocí, které prožívá někdo, na koho je upřeno oko dokumentaristy, a navrhovala, jaké praktiky může filmový průmysl přehodnotit, aby nezpůsobil další újmu těm, kteří zažili trauma. Ratliff se ujala role koproducentky a pomáhala týmu navázat vztah s ostatními někdejšími účastníky*cemi prostřednictvím sdílení svého vlastního příběhu. V této fázi ještě nebyla rozhodnutá, jestli se chce do natáčení zapojit jakožto hlavní účastnice před kamerou, nebo raději zůstane v pozadí. Skutečnost, že měla s tématem osobní zkušenost a věděla, o čem mluví, pomohla týmu v získávání důvěry ze strany potenciálních účastníků*ic.
Ratliff pomáhala koordinovat rozhovory a sama se jich účastnila – a její představy o tom, jakou roli bude hrát v dokumentu, prošly vývojem a proměnily se. Rozhovory v ní vyvolaly vzpomínky na vlastní prožitky, proto se stáhla do pozadí. Hledat osoby se zážitky, které se podobaly těm jejím, byla mimořádně silná, ale také mimořádně zdrcující zkušenost, protože v té době se účastnictvu dokumentů dostávalo jen velmi málo podpory. Ale když se projekt začal slibně rozvíjet, Ratliff pochopila, že je důležité, aby se do něho zapojila jakožto hlavní účastnice, a tak se spolu s oběma režisérkami rozhodla vystoupit do popředí a odvyprávět svůj příběh od začátku až do konce.
Ze vztahu obou režisérek k účastníkům, kteří se objevili v jejich filmu, se zrodil koncept „pokračujícího souhlasu“. Tato praxe může mít podobu kalendáře s konkrétními milníky k odsouhlasení: např. než začnou být účastníci sledováni, než je zveřejněna upoutávka s cílem sehnat na projekt peníze, než se rozhodne, zda budou rozhovory anonymní, nebo ne, či v případech, kdy je třeba zvážit ohrožení fyzické nebo psychické bezpečnosti nebo právní důsledky.
Vztah mezi Margie Ratliff a režisérkami ukázal postoj vůči všem účastníkům, který začíná otázkou: „Jak vytvořit prostředí, v němž budeme mít jistotu, že účastníci skutečně souhlasí s naším postupem a dostalo se jim dostatečné podpory, aby došli k závěru, že se rozhodli správně?“
4. FÁZE: PRODUKCE
V této fázi se na place realizuje všechno, co bylo naplánováno a promyšleno v preprodukci. Uvědomte si, že udáváte tón atmosféře (na natáčení) a tím ovlivňujete mocenskou dynamiku mezi účastnictvem a členy štábu. Nezapomínejte na to, že kultura při vzniku filmu má odrážet hodnoty identifikované během fáze reflexe. Snažte se, abyste svou přítomností během produkčního procesu příliš nenarušovali komunitu, zejména pokud jde o komunitu marginalizovanou.
U některých filmů je třeba mít během natáčení k dispozici odborníka na duševní zdraví, aby účastnictvo ani filmový štáb nedošli větší újmy, než je nezbytně nutné (viz DocuMentality). V některých případech filmaři dokonce uvádějí některé účastníky*ice jako spolutvůrce*kyně filmu, kteří*é mají podíl na zisku.
Uvědomte si, že je třeba sdílet moc s produkčním týmem, štábem a konzultanty, a dbejte na to, jakým způsobem komunikujete mocenská rozhodnutí. Informujte členy štábu o odhadované časové dotaci, kterou si film vyžádá, a případná časová omezení, viditelná i neviditelná, prodiskutujte s těmi, kterých se týkají, a pokuste se jim vyhovět. Mějte se na pozoru, abyste nepřekročili standardní hranici pracovní doby – 10 hodin za den – a v průběhu dne nezapomínejte na přestávky a pauzy na jídlo.
Osobní protokoly dnes výrazně proměnilo riziko spojené covidovou pandemií. Ve světě, kde vždy hrozí to či ono zdravotní riziko, je dobré poučit se z dobré praxe chránící štáb a účastníky před možným nebezpečím, která se osvědčila za pandemie. Viz: Producing with Care in the COVID Era: Considerations from the Community
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ*É TVŮRCI*KYNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
Snímek Outta the Muck, který režírovali Bhawin Suchak a Ira McKinley, je intimním portrétem života příslušníků černošské komunity ve floridském městě Pahokee. Konkrétně se zaměřuje na Irovy příbuzné, kteří jsou považováni za pilíře své komunity. Režiséři film popisují jako protipól k příběhům o černých a hnědých Američanech, kteří opouštějí své komunity s vidinou lepšího života na jiném místě. Tento film naopak zdůrazňuje pevné odhodlání protagonistů udělat vše pro to, aby se zlepšil život přímo v jejich komunitě.
Pokud se chtěli účastníci*ice podílet na natáčení, znamenalo to pro ně ušlé příležitosti a výrazné snížení příjmu. Produkční tým je informoval o financování filmu a vyslechl si jejich zpětnou vazbu ohledně nejlepšího způsobu, jak jim ušlé příležitosti vykompenzovat. Výsledkem bylo, že se produkční tým rozhodl zaplatit za využití lokace a fotografií z rodinného archivu a za konkrétní ušlou mzdu nabídl dotčeným osobám finanční náhradu.
Suchak jim vysvětlil, že produkční tým má vizi, která nevyžaduje, aby film obsahoval scény, které by účastníky utvrzovaly v jejich utrpení; byl ochoten vzdát se materiálu, který by je dále poškodil a mohl je retraumatizovat. Produkční tým účastníky pravidelně seznamoval s úvahami, na jejichž základě se rozhodovali, a naslouchali jejich zpětné vazbě. Do filmu byla zařazena také jedna výjimečně citlivá scéna, která se týkala smrti rodinného příslušníka. Režiséři chtěli mít jistotu, že rodina proti tomu nic nenamítá, proto se členů rodiny opakovaně ptali, jestli jim nevadí, když scéna ve filmu zůstane, a jestli mají pocit, že je i pro ně samotné důležité, aby film odvyprávěl i tento příběh.
Filmový štáb už během natáčení připravil krátké sestříhané ukázky, aby účastnictvo lépe porozumělo procesu, při němž se natočený materiál zhušťuje v konkrétní scény, a zvykli si, že se vidí na obrazovce. Tím se také zvýšil zájem účastníků*ic o spolupráci s filmaři*kami.
5. FÁZE: POSTPRODUKCE
Fáze postprodukce je výbornou příležitostí poradit se s účastníky před rozhodnutím o finální podobě filmu. Pokud se pokusíte porozumět stávajícím strukturám, které ovlivňují žitou zkušenost protagonistů, pravděpodobně to navíc v účastnictvu vzbudí pocit, že o ně projevujete skutečný zájem, což povede k prohloubení vzájemné důvěry, i když se dotčené struktury ve filmu třeba neobjeví.
Než promítnete hrubý sestřih filmu účastnictvu, zvážíte, zda nebude třeba, aby projekce proběhla za přítomnosti odborníků, zejména pokud se film týká individuálního nebo kolektivního traumatu. Projekcí pro účastnictvo se dnes v řadě případů – včetně filmu The Feeling of Being Watched, který zde dáváme za příklad hodný následování – účastní psycholog*žka či psychoterapeut*ka a pomáhá jim zpracovat silné emoce, jež mohou zakoušet při sledování filmu. Psychoterapeutickou podporu může poskytnout podporu také vám, filmovému štábu.
Ve fázi postprodukce je nutné ověřit fakta, a to co možná nejdříve, aby se minimalizovaly neblahé chyby či mylné informace, které by mohly zaznít ve filmu. Ověřování informací je odborná práce, s níž musí být počítáno v rozpočtu. S ověřováním může pomáhat účastnictvo, což je další důvod, proč by mělo vidět hrubý sestřih filmu. Jestliže ho promítnete lidem, s nimiž jste spolupracovali na vyprávění příběhu, prospěje to filmu samotnému a v účastnících to posílí důvěru vůči vám. Nesmíte se naopak spoléhat na senzační či stereotypní obrazy osob, zejména pokud účastnictvo patří do marginalizované skupiny či skupin.
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ*É TVŮRCI*KYNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
The Feeling of Being Watched je film režisérky Assii Boundaoui, který vypráví příběh muslimské imigrantské rodiny z Bridgeview ve státě Illinois, kde režisérka vyrůstala. Snímek proplétá osobní rovinu s rovinou politickou a spolu s Assiou Boundaoui se ptá, proč se její komunita – včetně její vlastní rodiny – ocitla pod plošným monitoringem ze strany státních orgánů. Sledujeme, jak se Assia pokouší demaskovat tajnou operaci FBI s názvem „Vulgar Betrayal“ a současně se snaží vyrovnat s tím, že byla spolu s celou svou rodinou v hledáčku státních orgánů. Assia odhaluje nejen rozsah monitoringu FBI, ale také rozkladný vliv, který má tento monitoring na duševní zdraví komunity. Při projekcích po celé Americe se příslušníci*e dané komunity svěřovali s tím, že při sledování Assiiny cesty za odhalením jednoho z nejrozsáhlejších protiteroristických vyšetřování, která proběhla v USA před 11. zářím, zakoušeli širokou škálu emocí. Popisovali, že po zhlédnutí filmu pociťovali „strach, hrdost, vztek, zmatek, překvapení, znechucení, frustraci, smutek a vděčnost“.
Filmový tým se spojil s organizací Muslim Wellness Foundation a společně s ním vypracoval příručku pro organizátory, aktivisty a obecenstvo s cílem ošetřit rány, které se otevřely při sledování filmu. Tento návod pomůže připravit publikum na zvládání emocí, které v nich může vzbudit obsah filmu, před projekcí, během projekce a po projekci. Je to nástroj, který svědčí o snaze tvůrců pečovat o ty, které téma filmu přímo či nepřímo zasáhne, a chovat se k nim ohleduplně a účastně. Návod poskytuje organizátorům soubor zásad, otázky k zamyšlení, seznam zdrojů a doporučené četby. Mimoto také slouží jako vodítko k usnadnění náročných rozhovorů o psychologickém dopadu rasového monitoringu, traumat a kolektivního uzdravování.
V příručce k filmu The Feeling of Being Watched pro komunitní projekce jsou facilitátoři, zejména ti s přímou zkušeností se sledováním státními orgány, vyzýváni, aby si před zhlédnutím snímku, v jeho průběhu i po něm beze spěchu zpracovali možné spouštěče emocí.
6. FÁZE: ZVEŘEJNĚNÍ A DOPADY
Nikdy není příliš brzy na plánování fáze, kdy bude film uveden na trh a začne ovlivňovat veřejnost, na navazování a upevňování partnerství pro distribuci a na otestování vašich nápadů. Zamyslete se nad tím, jak zveřejnění filmu a jeho plánované dopady ovlivní účastnictvo, a zaměřte se na proaktivní a transparentní komunikaci ohledně možností a/nebo závazků souvisejících s uvedením filmu na trh. Vize a cíle spojené s uvedením a dopady filmu musí vycházet ze zkušenosti osob, jichž se téma přímo týká a jež se zabývají otázkami, které film předkládá k diskuzi, a účastnictvo filmu je musí odsouhlasit a schválit.
|
HLAVNÍ FAKTORY K ÚVAZE
|
|
UPLATNĚNÍ HODNOT VE FILMOVÉ PRAXI FILMOVÍ*É TVŮRCI*YNĚ SE POKUSÍ
|
PŘÍKLAD
Stejně jako mnozí jiní nezávislí dokumentaristé*ky dokončili režiséři*ky a producenti*ky Nicole Newnham a Jim LeBrecht a producentka Sara Bolder své plány na impactovou kampaň pro Kripl kemp: Revoluce na kolečkách poté, co byl film hotový a jen několik týdnů před jeho premiérou na Netflixu. Na vizi – nápadech na způsoby, jakými by film mohl publiku představit hodnoty, které ztělesňuje svým obsahem – pracovali déle než dva roky. Ale dokončení snímku v časovém limitu daném nadcházející premiérou na festivalu Sundance a plány Netflixu na marketing a propagaci filmu všechno ostatní zastínily. Filmoví tvůrci*kyně od začátku věděli, že impactovou kampaň musí vést lidé s handicapem – zejména handicapovaní, kteří patří do komunity LGBTQ, nebo handicapovaní s jinou barvou kůže, zkrátka ti, kteří nejsou dostatečně vidět v médiích a stojí v čele boje za spravedlivé zacházení s handicapovanými osobami. S blížící se premiérou členové filmového týmu změnili směr, aby se více přizpůsobili vlastním hodnotám a pídili se po impactových stratézích z řad hnutí za spravedlnost pro handicapované. Výsledkem bylo, že si zanedlouho najali Andraeu Lavant a Stacey Park Milbern, které disponují bohatými zkušenostmi s bojem za inkluzi a spravedlnost pro handicapované.
Pracovní vztahy filmového a impactového týmu vycházely z jasně komunikovaných sdílených hodnot. Klíčovým aspektem kampaně bylo zaměření na osoby žijící s handicapem a přístup k publiku v závislosti na tom, jak daleko má nakročeno na cestě k dostupnosti, inkluzi a spravedlnosti. Mimoto tvůrci*kyně přenechali moc jiným, vzali v úvahu pozicionalitu pramenící z faktu, že se jednalo o dvě bělošky bez handicapu a jednoho bělocha s handicapem, a umožnili vypracování impactové kampaně, které mělo formu šestnáctitýdenního virtuálního letního tábora, jehož se zúčastnili průkopničtí*cké mluvčí z komunity handicapovaných. Záměrně využili ohlasu, kterému se film těšil, k vyzdvihnutí práce jiných aktivistů a umělců s handicapem. V průběhu kampaně, která se odehrávala v době kulminace covidové pandemie v roce 2020, přistupovali ke své práci jako ke vzdělávacímu procesu a počítali s tím, že pokud chtějí dosáhnout kýžených změn, budou muset změnit kurz a poučit se z chyb. Taková odolnost vůči očekávání dokonalosti v rozbouřené době je sama o sobě protilátkou proti útlaku.
BUDOUCNOST
Tento dokument představuje syntézu všeho, co jsme se dozvěděli během dvou let hloubkových rozhovorů v terénu, s filmovými tvůrci*kyněmi, s účastnictvem, pedagogy*žkami, odborníky*cemi na filmovou výchovu, vědci*kyněmi a zprostředkovateli dokumentárního filmu (s lidmi, kteří dokumenty financují, s distributory a festivalovými dramaturgy*yněmi). Současně s vývojem těchto praktik je třeba pokračovat v dalším vzdělávání. Jsme si vědomi, že zveřejnění tohoto dokumentu je začátek, nikoli konec. Těšíme se, co všechno se postupem doby dozvíme od těch, kteří postřehy z tohoto rámce uplatní v dobré víře ve své praxi. Je nám vzpruhou, když vidíme, kolik lidí nás hodlá doprovázet na cestě ke spravedlivější, inkluzivnější a životnější filmové tvorbě. Přivítáme, když se zapojíte a podělíte se s námi o své nápady na další kroky a činy na: info@docaccountability.org
GLOSÁŘ
Tento glosář stručně definuje termíny či koncepty, na něž odkazujeme v našem rámci.
AUTENTICITA
Pravost a pravdivost.
EXPLOATAČNÍ FILMOVÁ TVORBA
Filmová tvorba, která vzniká za účelem osobního nebo profesního prospěchu a jejíž podstata je transakční a exploatační. Je to tvorba, která neusiluje o poskytnutí přímé služby dokumentované komunitě ani o její skutečné zapojení do projektu. Zatímco někteří filmaři mohou praktikovat exploatační tvorbu vědomě, jiní tak činí bezděčně, když opomíjejí do tvůrčího procesu vědomě zahrnout transparentnost a udělení souhlasu.
INFORMOVANÝ SOUHLAS
Informovaný souhlas vyžaduje, aby osoba, jež ho uděluje, věděla, jak přesně bude nakládáno s informacemi nebo natočeným materiálem. Musí chápat, s čím souhlasí, a nesmí udělit souhlas pod nátlakem či pohrůžkou.
INTERSEKCIONALITA
Termín, který poprvé použila americká právnička Kimberlé Crenshaw, znamená, že kategorie, jako jsou například gender, rasa nebo společenská třída, nelze zkoumat odděleně od ostatních; tyto kategorie se v lidských životech, ve společnosti i ve společenských strukturách protínají, vzájemně na sebe působí a jsou na sobě závislé.
JAZYK ORIENTOVANÝ NA ČLOVĚKA NEBO NA JEHO IDENTITU
Identita člověka a jeho sebeobraz úzce souvisí se slovy, jakými je popisujeme. Jazyk orientovaný na člověka upřednostňuje člověka před handicapem. Jazyk orientovaný na identitu vychází v první řadě z handicapu daného člověka. Nejlepší je každého se zeptat, jakému jazyku dává přednost a/nebo si udělat rešerše ohledně obecného konsenzu v rámci komunity s handicapem, s níž jste v kontaktu nebo o níž mluvíte. Tyto preference se vyvíjejí a mnohé organizace sdružující osoby s handicapem volí ve stejné míře jak jazyk orientovaný na člověka, tak jazyk orientovaný na identitu, přičemž si dávají velký pozor na poziční moc.
NONFIKNČNÍ FILMOVÁ TVORBA
Dokumentování skutečných událostí prostřednictvím fotografie nebo pohyblivého obrazu s cílem zachytit konkrétní události. Tato kategorie má mnoho podžánrů a zpravidla zahrnuje dokumentární filmovou tvorbu, novinařinu a vzdělávací filmy.
NEVĚDOMÁ PODJATOST
Předsudky, které pramení ze sklonu zpracovávat informace prostřednictvím nevědomých asociací a pocitů, přestože jsou v rozporu s našim vědomým či deklarovaným přesvědčením.
POZICIONALITA
Společenské postavení, status, přístup a privilegia jednoho člověka ve srovnání s ostatními.
ROVNOPRÁVNÁ SPOLUPRÁCE
Spolupráce s cílem zaměřit se na rovnost v procesu tvorby i ve výstupech. Komunitní debaty, ať už jde o jedno setkání, komunitní dialog, nebo dlouhodobou spolupráci na změnách, by měly mít na zřeteli šest prvků: adaptivní, deliberativní, inkluzivní, responzivní, prvek respektu vůči traumatu a prvek hledání pravdy.
SPRÁVNOST
Přesnost a pravdivost.
STEREOTYPY
Široce zastávané, ale rigidní a zjednodušené představy o konkrétním typu člověka či věci.
TRANSPARENTNOST
Otevřenost ohledně relevantních podmínek, okolnostech a rámci filmové produkce, která vede k posílení porozumění a důvěry.
ÚČASTNICTVO
Osoby, s nimiž je veden rozhovor nebo jejichž život je sledován v nonfikčním filmu.
ÚTLAK
Využití moci k mocenskému ovládnutí, marginalizaci, umlčení či jinému podrobení si společenské skupiny nebo třídy, kterého se utlačovatel často dopouští, aby získal ještě více moci a/nebo privilegií. Sociální útlak může být úspěšný, i když se netěší formálně ukotvené v organizační podpoře; může být uplatňován neformálně, ale o to cíleněji, na individuální bázi. Systémový útlak má své historické předchůdce; jedná se o záměrné znevýhodnění různých skupin lidí na základě jejich identity a záměrné zvýhodnění příslušníků převládající skupiny (v takových kategoriích jako gender, rasa, společenská třída, sexuální orientace, jazyk atd.)
ZODPOVĚDNOST
Ochota hlásit se k zodpovědnosti za své činy a/nebo tuto zodpovědnost přijmout.
ZDROJE
ČLÁNKY A ESEJE
- Considering a Trauma-Informed Process In Documentary Filmmaking (2022)
- R.Kelly’s been convicted. Now it’s time to focus on the safety and future of survivors (2021)
- The Documentary Future: A Call for Accountability (2020)
- „The Ethics of Documentary Production in a Pandemic“ (2020)
- „The Dominance of the White Male Critic“ (2019)
- „Self Reflection in Theater Two“ (2019)
- „Documentary Power: A New Manifesto“ (2019)
- The Space for Change (2019)
- Nothing About Us, Without Us, is For Us: Taking a Stand Against a Gross Misrepresentation of Our Student Movement (2019)
- „Documenting the Invisible: ‚The Undocumented Everyday‘ Challenges the Idea of the Other“ (2019)
- „Place at the Table: Doc Filmmakers with Disabilities on Building Careers and Disproving Stereotypes“ (2018)
- „Beyond Empathy“ (2017)
- „Building Visionary Non-fiction by, about and for Our Communities“ (2017)
- „#DocsSoWhite: A Personal Reflection“ (2016)
- „Navigating the River: The Hidden Colonialism of Documentary“ (2016)
- „Doc Ethics: Let Core Values Drive Your Decisions“ (2016)
- „Respect the Feathers’: Who Tells Standing Rock’s Story?“ (2016)
ZPRÁVY, PŘÍRUČKY A RÁMCE
- StoryShift
- REIMAGINE: LEGAL FRAMEWORK FOR COMMUNITY-ACCOUNTABLE MEDIAMAKING, v blízké budoucnosti vydá Detroit Narrative Agency
- On-Screen Protocols & Pathways: A Media Production Guide to Working with First Nationals, Metis, and Inuit Communities, Cultures Concepts & Stories
- Honest Truths: Documentary Filmmakers on Ethical Challenges in Their Work
- Documentality
- BBC Editorial Guidelines
- Society of Professional Journalists
- PBS Editorial and Funding Guidelines
- Cultural Community Benefits Principles Toolkit
FILMY
- ALWAYS IN SEASON – režie: Jackie Olive
- KRIPL KEMP: REVOLUCE NA KOLEČKÁCH – režie: Nicole Newnham a Jim LeBrecht
- THE FEELING OF BEING WATCHED – režie: Assia Boundaoui
- OUTTA THE MUCK – režie: Bhawin Suchak a Ira Mckinley
- RECIPROCITY PROJECT – produkce: Nia Tero
- SUBJECT – režie: Camilla Hall a Jennifer Tiexiera
KDO JSME
PŘÍRUČKU PŘIPRAVILI: Patricia Aufderheide, Natalie Bullock Brown, Sonya Childress, Molly Murphy, Dr. Kameelah Mu’Min Rashad, Sherry Simpson, Bhawin Suchak.
Patricia Aufderheide (ona/oni)
Pat je vědkyně a veřejná intelektuálka, která se zabývá médii a sociálními změnami, a odbornice na spravedlnost v mediální tvorbě a ve vědě. Od roku 1989 působí jako profesorka na washingtonské American University, kde od roku 2000 řídila Center for Social Media, dnes Center for Media & Social Impact. Za svou novinářskou a vědeckou práci získala mnoho cen a ocenění.
Natalie Bullock Brown (ona/její)
Natalie je producentka, která za svou činnost obdržela mnoho cen a byla nominována na cenu Emmy. Působí také jako odborná asistentka na katedře interdisciplinárních studií na North Carolina State University. Je režisérkou/producentkou v současnosti vznikajícího dokumentárního filmu baartman, beyoncé & me, který se zabývá dopady standardů krásy na černošské ženy a dívky, a producentkou chystaného dokumentárního snímku HAZING renomovaného filmaře Byrona Hurta.
Sonya Childress (ona/její)
Sonya je spoluředitelkou organizace Color Congress, nového celonárodního družstva, které podporuje organizace vedené lidmi jiné barvy pleti, jejichž programem je posílení vyprávění nonfikčních příběhů lidmi jiné barvy pleti o lidech jiné barvy pleti. V minulosti působila jako vědecká pracovnice v Perspective Fund a dvacet let spolupracovala jako impactová producentka s takovými organizacemi jako Firelight Media nebo Active Voice. Sonya je také členkou správní rady organizace Center for Cultural Power.
Molly Murphy (ona/její)
Molly je ředitelkou oddělení partnerství a inovací v americké neziskové organizaci Working Films, která využívá moci dokumentárního filmu posilovat sociální a environmentální spravedlnost. Je členkou správní rady družstva Justice for My Sister, které vzdělává ženy jiné barvy pleti, nebinární mládež a mládež z pěstounských rodin v citlivém přístupu k vyprávění příběhů o traumatech prostřednictvím genderové rovnosti a rasové spravedlnosti.
Dr. Kameelah Mu’Min Rashad (ona/její)
Dr. Rashad je zakladatelkou organizace Muslim Wellness Foundation. Stála také u vzniku Omar ibn Said Institute for Black Muslim Studies & Research. Působí jako hostující odborná asistentka na katedře psychologie a muslimských studií na Chicago Theological Seminary (CTS) a jako ředitelka projektu CTS s názvem ASPIRE: Engaging Diverse Faith Communities in Anti-Racist Work. Je výkonnou producentkou filmu Subject a přední odbornicí na citlivý přístup k traumatizovaným osobám v dokumentárním filmu.
Sherry Simpson (ona/její)
Sherry je ředitelkou pro oddělení Engagement and Impact Innovation v ITVS (Independent Television Service). ITVS slouží jako přední inkubátor nezávislých filmů, které prezentuje ve spolupráci s filmovými tvůrci s cílem představit dosud opomíjené příběhy divákům veřejné televize a komunitám po celém světě. Sherry je producentka, která za svou práci obdržela mimo jiné cenu Emmy a cenu na festivalu Sundance. Její film Amandla! A Revolution in Four Part Harmony, který dokumentuje roli hudby v boji Jihoafričanů za svobodu, se dočkal příznivého kritického ohlasu.
Bhawin Suchak (on/jeho)
Bhawin je pedagog, filmový tvůrce a zakladatel organizace Youth FX, která se zaměřeuje na podporu tvůrčích schopností a technických dovedností mladých lidí jiné barvy pleti ve filmu a digitálních médiích. Mimoto je spoluzakladatelem a spoluředitelem jednoletého stipendijního programu NeXt Doc, jehož cílem je posílit hlas dokumentárních tvůrců jiné barvy pleti ve věku 20 až 24 let. Bhawin je režisérem tří dlouhometrážních dokumentárních snímků, včetně Outta the Muck, který měl premiéru v roce 2023 na Independent Lens.
---
Přeložila Martina Neradová
