Otrávená zvířata i vztahy. Dokumentární podcast Orlice Karina zemřela

V posledních letech zásluhou dostupnějších technologií, nových distribučních kanálů a zřejmě i potřeby stálého přísunu smyslových a intelektuálních stimulů prudce stoupá množství audiovizuálního obsahu. Velkou inflaci zažívají i podcasty a podcastové série, se kterými v jistém smyslu navazujeme užší kontakt než s knihami, filmy a seriály. Jejich poslech nás doprovází při běžných denních aktivitách, aniž bychom – se sluchátky na uších – byli limitováni v pohybu. Zpravidla navíc probíhá individuálně, nikoli kolektivně.

Možná i pro intimitu daného zážitku se z audiopořadů jen vzácně stávají kulturní události srovnatelné například s některými seriály České televize. Labelu Audionaut, který spadá pod filmovou a televizní společnost Bionaut, se to nicméně před čtyřmi roky podařilo s audioseriálem Pohřešovaná. Následující Anatomie strachu a Gotťák už se srovnatelného mediálního ohlasu nedočkaly, ale stále šlo o počiny čnějící nad jinými tuzemskými podcasty kvalitou obsahu i zvuku. Nezaostává za nimi ani novinka Orlice Karina zemřela, ekologický true-crime podcast.

Fascinace temnotou

Stávající obliba true-crime seriálů – ke sledování i poslouchání – napovídá, jak málo se v jistých ohledech lišíme od svých pravěkých předků. Už první příběhy, které si lidé vyprávěli u ohně a zaznamenávali na stěny jeskyní, měly podle antropologů blízko k hororům. Vyprávění o hrůzných činech, skutečných nebo smyšlených, scelovalo komunitu. Popis toho, jak jsou lidé trestáni za porušení určitých zásad, zase upevňovalo mravní řád. Nejúspěšnější podcasty v zásadě potvrzují, že máloco lidstvo dokáže spojit tak jako fascinace temnotou.

Zatímco mnohé podcasty o opravdových zločinech pouze bez přidané hodnoty (a soudnosti) uspokojují pudovou touhu posluchačstva po krvavých detailech, ty přínosnější z nich využívají konkrétní kauzy k představení určitého fenoménu v širších souvislostech. Bezezbytku to platilo pro zatím nepřekonanou Matematiku zločinu, ve které Magdalena Sodomková a Brit Jensen zdokumentovaly jednu z velkých slabin české justice: nekritické lpění na posudcích (omylných) soudních znalců jako Jiří Straus.

Dokumentarista Petr Hátle v již zmíněné Pohřešované pro změnu využil neobjasněný případ zmizelé dívky k úvaze nad křehkostí ontologického bezpečí. Kategorie dobra a zla, strukturovanost reality a další opory moderní civilizace jsou jen iluzemi. Ve skutečnosti je svět neuspořádaný, nebezpečný a plný záhad bez vysvětlení. Širší záběr má také Umění padělat, odvysílané koncem loňského roku na Vltavě. Poutavý podcast, kterým nás provází herečka Tereza Hofová, vypráví jak o byznysu s padělanými obrazy, tak o proměně umění ve statusový symbol, jehož ekonomická funkce je nadřazena té estetické.  

Pátrání po travičích 

Ani Orlice Karina nezůstává u rekonstrukce případu čtyř mrtvých orlů mořských. Jejich kadávery byly nalezeny v únoru 2021 na pastvině u Velkého Boru na Klatovsku. Ležela mezi nimi i orlice s označením LX418. Autoři, dokumentaristé Květa a Zdeněk Chaloupkovi, jí dali jméno, které mělo v ten den svátek – Karina. Pitva potvrdila podezření, že nešlo o přirozenou smrt. Ptáci byli otráveni prudkým nervovým jedem karbofuranem. Patří do stejné skupiny jako nechvalně proslulý novičok. Zabíjí spolehlivě a okamžitě. Od roku 2008 je v celé Evropské unii zakázán. 

Chaloupkovi napříč sedmi zhruba půlhodinovými epizodami k vlastnímu překvapení zjišťují, že zvířata otrávená uvedenou látkou nejsou v české přírodě až tak vzácným úkazem. Konkrétně orlů mořských je v Česku každý rok otráveno asi deset. Dohromady přitom na našem území hnízdí přibližně sto párů těchto kriticky ohrožených ptáků. Častými oběťmi jsou i další dravci, historicky vnímaní jako škodná zvěř a nepřítel: orli skalní, luňáci červení, sokoli nebo káňata.

Ptáci někdy umírají proto, že sežrali otrávenou návnadu nastraženou například na kuny. Nález u Velkého Boru ale připomínal spíše úkladnou vraždu. Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice, jeden z aktérů podcastu, o tom nepochybuje. Policii ale stejně jako v jiných případech tohoto typu chybějí jednoznačné důkazy. Místní starosta sice tvrdí, že Nový Bor je malá vesnice, kde každý ví, co kdo udělal, ale v dopadení pachatele nevěří. Bude se podle něj opakovat situace z roku 2008, kdy za otrávení orlů rovněž nebyl nikdo potrestán.

Květa a Zdeněk Chaloupkovi ale podobné apatii nepropadají a dál se ptají. Myslivců, policistů i ochránců přírody. Většinou vedou rozhovory v interiérech. Vyrážejí ale také do terénu. Například s Klárou Hlubockou, zkušenou psovodkou pracující pro Českou společnost ornitologickou.¹⁾ Perspektiv přibývá, vyprávění se větví. Centrálním bodem ovšem zůstává orlice Karina. K ní jsou vztahována nová zjištění týkající se travičství jako takového. 

“Malá komunita sice v něčem připomíná rodinu, ale rodinu, jejíž komunikace stojí na lžích.”

Vykreslení komunity

Snaha najít pachatele a motiv se od začátku proplétá se snahou pochopit zdroje napětí mezi obyvateli obce, kteří rozhodně nedávají za pravdu stereotypu o venkovské pospolitosti. Frustrace a neschopnost nebo neochota poslouchat a vést dialog negativně ovlivňují také probíhající vyšetřování. Policie si stěžuje, že jim Makoň zničil důkazy na místě činu. Ten zase považuje postup zodpovědných orgánů za laxní a jako jednu z priorit vnímá mobilizaci veřejnosti. Mezitím dochází k dalším otravám a pachatele se stále nedaří usvědčit.

Podcast vznikající skoro tři roky pozvolna rozplétá síť disharmonických vztahů. Detektivní pátrání vytváří rámec, do něhož jsou vsazovány tragikomické reportážní sondy ze života jedné malé komunity. Ta sice v něčem připomíná rodinu, o které mluví starosta, ale rodinu, jejíž komunikace stojí na lžích, vyhýbání se odpovědnosti a výhružných dopisech. Zvířata zde, podobně jako v dokumentu Vlci na hranicích od Martina Páva, zviditelňují dlouhodobé spory mezi sousedy. A zároveň na ně doplácejí. Otrava ptáků byla možná pomstou.

Přestože případ vzbuzuje silné emoce a svádí k rychlým soudům, Chaloupkovi si udržují odstup a zůstávají v pozici nestranných zprostředkovatelů různých hledisek. Argumenty všech účastníků prezentují s týmž respektem. Přestože nás skladbou výpovědí vedou k určitým závěrům, explicitním soudům se vyhýbají a vyhodnocení nechávají na posluchačstvu. 

Na životech záleží

Autoři se sice v úvodu každé epizody představí jmény, ale jinak zůstávají v pozadí. Kladou otázky, popisují nám, co vidí nebo co se událo. Oproti Hátlemu, který se v Pohřešované vrací na místa svého mládí a uvažuje nad dokumentaristickou etikou, své vlastní pocity a postoje prakticky nereflektují. Jejich přístup je věcnější, míň osobní a filozofický. Už z rozhodnutí využít true-crime formát právě k rozkrytí environmentální kriminality je nicméně patrné, že jim na životech orlů záleží.

Přestože je podcast prezentovaný s adjektivem „ekologický“, což by mohlo svádět k představě angažovanosti, nevyužívá apelativních postupů, nepřesvědčuje nás, co je správné, otevřeně nenabádá k odpovědnějšímu chování. Je ovšem tak vtahující, že si po pár epizodách možná přestanete uvědomovat, že na začátku byl nález mrtvých orlů, ne člověka. Zkrátka došlo k závažnému zločinu a my si přejeme, aby byl vyřešen. Na všech životech záleží.

Z hlediska detektivních konvencí je Orlice Karina podobně neuspokojivá jako Pohřešovaná. Také v jejím případě to ovšem po poslechu všech dílů podněcuje k zásadním otázkám obecnějšího rázu. Nikoli ohledně nepoznatelnosti pravdy, ale ohledně přehlíživosti lidí vůči přírodě. Pohled do zákulisí policejní práce například ozřejmuje, že kapacity vyhrazené na environmentální kriminalitu jsou, řekněme, velmi skromné (v době nahrávání podcastu šlo o dva policisty). Nezdá se, že by odpovídaly četnosti a závažnosti podobné trestné činnosti.

Beznaděj tak vedle zbytečné smrti vzácných ptáků budí také lépe či hůře maskované přesvědčení, že regulativní přístup k přírodě je jediný správný a životy určitých zvířat, třebaže důležitých pro ekosystém, nemají velkou cenu.²⁾ Série se ale díky množství zohledněných úhlů také v tomto směru vyhýbá černobílosti. Většina aktérů má pro své jednání důvody, které minimálně jim samotným dávají smysl. Někdy jsou navíc podmíněné systémově.

“Toxické mezilidské vazby nevyhnutelně otravují i blízké okolí, někdy navíc s fatálními následky.”

Různé perspektivy

Kvantitě perspektiv odpovídá i struktura podcastu. Většina z epizod je zastřešena určitým tématem nebo prostředím (myslivci, soud, ochranáři, policie). Plynule na sebe navazují, logicky se doplňují a ta třetí končí učebnicovým cliffhangerem. K rytmizaci a gradaci dílů přispívají atmosférická hudba a zvukový design Adama Levého. Přestože se tvůrci na začátku nedrželi pevného scénáře a směr vyprávění udávala setkání s jednotlivými lidmi, výsledek zřejmě i díky zkušené rozhlasové dramaturgyni Brit Jensen působí uceleně.

Za téma zastřešující celý podcast bychom mohli označit narušené vztahy. Člověka k člověku i člověka k životnímu prostředí a zvířatům. Pokud z případu otrávených orlů přes všechny nezodpovězené otázky něco jednoznačně vyplývá, pak je to fakt, že toxické mezilidské vazby nevyhnutelně otravují i blízké okolí, někdy navíc s fatálním následky.