Poutavý dokument s malou informační hodnotou

„To není žádná věda – díky vyšší koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře planeta ještě více zezelená. Vy si myslíte, že to je špatně?“ Úvodní promluva z dánského koprodukčního dokumentu Kampaň proti klimatu se na první pohled může zdát jako banální uchopení komplexního problému globálního oteplování. Odsoudili bychom ji ale stejně rychle, kdybychom věděli, že ji vyslovil poradce Donalda Trumpa o klimatických změnách?

Režisér Mads Ellesøe se ve svém novém snímku snaží odhalit tajemství kolem dezinformačních kampaní, jež v 90. letech rozjely přední ropné společnosti s účelem znevážit tehdejší vědecký výzkum ohledně globálního oteplování. Jen toto krátké shrnutí témat filmu vypovídá o obsáhlosti dané problematiky, o které by se pravděpodobně dalo napsat několik knih. Ellesøeův dokument má ale jen 52 minut, a to k uspokojivému vědecko-investigativnímu výsledku nestačí.

Environmentalismus je IN

Snímek Kampaň proti klimatu měl českou premiéru na 24. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v sekci Svědectví. Kromě něj se na letošním ročníku představila i řada dalších environmentálně orientovaných dokumentů, což jasně naznačuje potřebu současných filmařů vyjádřit se k nynější podobě světa kolem nás. Ovšem jen málokterý z letos uvedených dokumentů si před sebe klade za cíl něco tak složitého, jako právě Kampaň proti klimatu – totiž sledovat určitý fenomén od jeho vzniku, přes vývoj až k zániku, a ještě popsat jeho vliv a dopady na společnost. 

Je evidentní, že Ellesøe toužil dezinformační kampaně ropných společností filmově okomentovat. Také je zřejmé, že se před natáčením s tématem podrobně seznámil. Při sledování dokumentu se ale projeví, že on sám neví, pro jakou cílovou skupinu snímek natočil. Film balancuje někde na pomezí mainstreamového YouTube videa a odbornou vědeckou studií, kvůli čemuž Kampaň proti klimatu pravděpodobně mine většinu svých diváků. 

Divák aktivní a pasivní zároveň?

V dokumentu Kampaň proti klimatu si můžeme povšimnout dvou odlišných formálních rovin – jedna se snaží udržet diváka u obrazovky, cílem té druhé je divákovi zprostředkovat nové informace o kampaních. Tyto dvě roviny jsou však pojaty natolik rozdílně, že dokument akorát brzdí. Největší problém filmu leží právě ve spojení obou rovin, které ve finální podobě působí protichůdně. 

První rovina dokumentu se tváří jako nadprůměrná youtubová video esej, která by díky vysoké produkční kvalitě mohla mít potenciál kolovat po sociálních sítích, a přilákat tak spousty diváků. Vizuální styl filmu je velice úhledný, délka odpovídá středometrážnímu televiznímu dokumentu a střihový rytmus se navíc mnohdy podřizuje ironizujícímu hudebnímu podkladu, což snímku dodává svižné tempo a spád. Vše je doprovázeno četnými promluvami vypravěče, jenž se často k divákovi obrací s řečnickými otázkami, díky kterým se cítíme aktivně zapojeni do filmového vyprávění, jako kdybychom záhady kolem kampaní odhalovali společně s filmem.

Téma snímku je ale mnohem odbornější – sledujeme krátká vystoupení nejúspěšnějších dezinformátorů, kteří na konci minulého století skrze televizní vysílání formovali skeptický ráz veřejného mínění. Žádný z nich se netají tím, že není odborníkem na klima a že jeho teze jsou většinou založeny na domněnkách a neověřených faktech. Vypravěč nás seznámí i s harvardskou profesorkou Naomi Oreskesovou, jejíž přístup je na rozdíl od dezinformátorů založen výhradně na faktech a vědeckých studiích. Postupně nám dokument odhalí, že dezinformační kampaně devadesátých let financovaly přední ropné nadnárodní korporace (v čele se společností ExxonMobile), které chtěly všemi možnými způsoby zažehnout nedůvěru ve vědecký výzkum globálního oteplování.

Jinými slovy – odlehčené pojetí dokumentu vůbec neodpovídá obrovským kvantům informací, které se na publikum valí. Hravý tón filmu diváka svádí k otevření flašky vína, ale závažnost témat naopak vybízí k vlastnímu zájmu o finanční machinace ropných společností. Dokument si tedy přeje diváka pasivního a zároveň aktivního. Toho ale nikdy nedostane. 

Vzhledem k odbornosti a závažnosti témat filmu se může stát, že už před zhlédnutím snímku budeme mít nějaká formální očekávání, jež však Ellesøe nenaplní. Režisér se rozhodl pro odlehčenou, divácky přijatelnější verzi dokumentu, která nedá příliš mnoho prostoru poctivému ponoření se do látky. Nakonec tak vznikl film, při jehož sledování ze sebe bude mít průměrný divák dobrý pocit, protože se dozvěděl něco nového. Ceny z festivalů a uznání od odborníků ale dokument spíš sbírat nebude. 

Vnímavější publikum bude zklamáno

Z formálních rysů snímku si můžeme vyvodit, že Kampaň proti klimatu nebyla zamýšlena do kinosálů na velké plátno – na celovečerní dokument má film příliš krátkou metráž, dezinformátoři jsou uváděni pomocí nápisů, jež se rozpínají po celé šířce záběru (na velkém plátně by divák neměl šanci se v takových textech zorientovat). Tohoto si je sám dokument velice dobře vědom, jelikož příjemně přizpůsobuje svou vlastní podobu cílovému médiu.

V dnešní konkurenci environmentálně orientovaných dokumentů se tedy nabízí otázka, zda si i tento dokument najde své publikum? Pro většinovou část publika (která se environmentální tematice příliš nevěnuje) Kampaň proti klimatu postačí k zaplnění prázdného večera. Vnímavější divák bude však zklamán – 52 minut na něj budou mluvící hlavy chrlit své zkušenosti s dezinformační kampaní, nějaký výraznější dojem, jenž by v něm zarezonoval, mu ale nezprostředkují.

Vzhledem k tématu by se přímo nabízelo do snímku vložit nějaké sugestivní obrazy mapující dopad klimatických změn na planetu a na společnost. Tato možnost je nevyužita, a proto se obávám, že film brzy zapadne v šedi dokumentárního průměru. Ellesøe by si v tomto ohledu mohl vzít příklad z jiných dokumentů, jež byly letos na festivalu promítnuty ve stejné sekci – daleko větší dopad mohl díky svému zpracování mít například snímek Obnova ráje (režie Ron Howard) o ničivém požáru v kalifornském městečku Paradise nebo film Útočiště (režie Alvaro Longoria) mapující aktivity ekologů při snaze o záchranu přírodní rezervace u pobřeží Antarktidy.

Dokument Kampaň proti klimatu nám sice z televizní obrazovky uteče velice rychle, po zhlédnutí v nás ale hluboké dojmy nezanechá. Pokud o dezinformačních kampaních slyšíte poprvé, určitě se ve snímku dozvíte něco nového. Jestli však toužíte po osobnějším a niternějším filmovém zážitku, budete zklamáni.