Povolení k pobytu

Vše začalo zájmem režisérky Miry Erdevički zjistit, co se stalo s generací Romů, jejichž rodiče emigrovali ze zemí střední a východní Evropy do Velké Británie. Tyto děti byly vychovány v multikulturní britské společnosti s důrazem na inkluzivní vzdělání, zatímco v jejich rodných zemích by získaly převážně vzdělání ve školách pro děti se speciálními potřebami.

Jakmile jsme našli téma filmu, a tím byla role inkluzivního vzdělávání v procesu integrace Romů, začalo napínavé hledání protagonistů. Po velkém pátrání jsme našli naše tři protagonisty v Leicesteru a Peterboroughu.

Petr je prvním romským policistou v Británii, který získal Řád britského impéria za svou komunitní práci propojující romskou a neromskou společnost. Do Británie přijel se svou rodinou v devadesátých letech poté, co byl on a jeho matka obětí útoku skinheadů, přičemž policie oba incidenty zametla pod koberec. Petr se po odchodu od policie rozhodl zasvětit svůj život komunitní práci, aby zlepšil život Romů, ať už je to kdekoliv.

Denisa byla jediná z rodiny, která v rodné České republice získala standardní vzdělání. Ani s maturitou ale nemohla najít práci a rozhodla se přestěhovat do Leicesteru, kde začala pracovat jako uklízečka. Studovala, aby se z ní stala kvalifikovaná právnička se specializací na právní aspekty sociální péče, a přitom se ještě starala o syna. Denisa je první právničkou s romskými kořeny ve Velké Británii. 

Když bylo Ondřejovi šest let, poslali ho na rodném Slovensku do školy pro děti se speciálními potřebami, protože byl Rom. To byl důvod, proč se jeho rodina odstěhovala do Británie. Ondřej získal maturitu na Babington Academy v Leicesteru, kde se mu dařilo navzdory tomu, že zpočátku neuměl anglicky. Poté, co získal bakalářský titul z psychologie s vyznamenáním, studuje magisterské studium, a přitom finančně podporuje svou rodinu a zakládá si svou vlastní.

Věděli jsme, že všichni tři protagonisté jsou inspirativní osobnosti, které mají silné osobní příběhy a museli v životě překonat projevy rasismu a xenofobie.

Filmovat jsme začali krátce poté, co Británie odhlasovala v referendu svůj odchod z Evropské unie, a tušili jsme, že Brexit ovlivní velké množství východoevropských Romů, bezesporu nejzranitelnější evropskou komunitu, která se v Británii v posledních letech usadila. Brexit jako takový se pak stal důležitou osou filmu. 

Producenti pojali film jako britsko-slovensko-českou koprodukci. Projekt nastartovali čeští a slovenští vysílatelé a český a slovenský filmový a audiovizuální fond, což nám umožnilo začít natáčet.

Do natáčení však zasáhl covid a rozhodovali jsme se, zda projekt kompletně zastavit, nebo vymyslet plán, který by nám umožnil pokračovat. Režisérka tehdy přišla s nápadem zajistit protagonistům iPhony a Go-Pro kamery a požádat je, jestli by se během dvanácti měsíců nanatáčeli. K naší úlevě všichni tři s nadšením tuto myšlenku přijali. Navrhli jsme také způsob, jak nepřetržitě sdílet natočený materiál, aby režisérka mohla režírovat snímek na dálku.

Jakmile jsme vytvořili plan natáčení, získali jsme další finanční prostředky, tentokrát z Velké Británie a Evropské unie, konkrétně z BFI/Doc Society, Heritage Lottery Fund and International Press Institute.

Tato metoda natáčení nám otevřela úžasné tvůrčí možnosti: mohli jsme tvořit film s mnohem větší intimitou a spontaneitou a natáčet situace, kam by se běžný filmový štáb nikdy nedostal. Výsledkem je, že pod režijním vedením se Petr, Denisa, Ondřej i Denisin syn Hynek naučili ovládat dokumentární řemeslo a stal se z nich první britský romský filmový štáb vůbec.

Po natáčení následovala dlouhá doba střihu, kdy musela režisérka se střihači vytvořit soudržnou strukturu díla ze třech individuálních příběhů, které se natáčely během pěti let, nejprve se standardním filmovým štábem, a poté za pomoci samotných protagonistů.

Snímek zobrazuje hrdé a silné Romy, kteří mohou dál posilovat romské sebevědomí. Natočili jsme snímek, který boří negativní stereotypizaci Romů, jež stále převažuje v médiích při zobrazování celé komunity Romů, cikánů a kočovníků (v Brtiánii se pro ně používá označení GRT – Gypsy, Roma, Traveller).

Povolení k pobytu poukazuje na důležitost zapojení celé této komunity do mainstreamové společnosti a tím může být snímek inspirací pro diváky kdekoliv na světě.

Autorka je producentka filmu.