Reality TV – seznamte se

Formáty, které dnes zařazujeme do kategorie Dating Show, tedy seznamky, se v posledních letech podstatně proměnily. V Dating Show se od jejich vzniku v podstatě střídaly dva stále stejné modely – v jednom se potenciální partneři dali dohromady na základě shodných zájmů a po posouzení odpovědí protějšku, a ani se přitom nemuseli vidět, zatímco ve druhém probíhala jakási eliminace, na jejímž konci vybírající zvolil či zvolila toho nejvhodnějšího z kandidátů či kandidátek. Záleželo jen na ochotě vysílatele uvolnit více peněz, aby se některé pořady mohly natáčet v atraktivním romantickém prostředí, případně aby v nich byly zařazeny i akční prvky – při zmíněné eliminaci. 

Dnešní televizní seznamky jsou především určeny odlišným cílovým skupinám, než tomu bylo třeba před dvaceti lety. Tehdy platilo, že seznamovat se mají mladí lidé řekněme do třicátého roku věku. Starší nezadaní už byli poněkud podezřelí a ze zorného úhlu lidí, kteří dělali casting, jednoduše vypadli. Poté se ukázalo, že existují lidé – a není jich málo, pro které je hledání partnera velmi obtížné vzhledem k jejich sociální situaci a profesi. 

V poslední době sociologové upozorňují na fakt, že seznamování je stále komplikovanější vzhledem ke stylu života mladých lidí, přílišnému lpění na sociálních sítích a také k pracovnímu nasazení v některých oborech. Reakcí na častou neupřímnost komunikace na internetu, kde se může kdokoli vydávat za kohokoli, je britský pořad Naked Attraction, který poprvé vysílala stanice Channel 4 a jenž se adaptoval v řadě dalších zemí. Diváci první epizody byli poněkud šokováni záměrem tvůrců nabízet zájemcům seznámení před televizními kamerami, kde se odhalí doslova vše. Říkají tomu ultimativní seznamka, ve které si její účastníci vybírají své protějšky podle detailů jejich nahého těla včetně pohlavních orgánů.
 

Druhým příkladem, jak v současnosti vypadají seznamovací pořady, je belgický formát Matchmakers. Ten se přímo zabývá neschopností či nemožností nezadaných lidí najít vhodné partnery a tuto situaci řeší zapojením jejich okolí. Heslo pořadu zní: Výběr partnera ponechte na svých přátelích, protože ti vás znají nejlépe. Skupiny přátel organizují svému nic netušícímu kamarádovi tři rande. Každé dopředu plánují a následně sledují prostřednictvím skrytých kamer. Po závěrečném odhalení je již pouze na dotyčném či dotyčné, se kterým ze tří potenciálních partnerů se vydá na romantický výlet.

Testování měst a starosta v utajení

Pořady s komunální tematikou také nejsou žhavou novinkou – nicméně nové určitě je, že se původně čistá publicistika začala propojovat se zábavnými a jinými žánry. Navíc jde o poměrně náročné pořady z hlediska realizace. To ukazuje, že televize jsou ochotny do tohoto tématu investovat, neboť jsou přesvědčeny, že zajímá širší okruh diváků než jen obyvatele konkrétního místa. A ono tomu tak opravdu je – pokud se podaří porovnávat kvalitu života ve srovnatelných městech či městečkách nebo konfrontovat zastupitele s problémy komunitního života.

Izraelská produkční společnost Armoza vyvinula formát The City Inspector, který poprvé vyzkoušela na Ukrajině. Je náročný na produkci a dosti nákladný, nicméně přináší zajímavé výsledky a navíc dokazuje, že lokální problematika může být atraktivní v hlavním vysílacím čase pro diváky v celé zemi. V pořadu The City Inspector je osm měst po dobu dvou dnů pod dohledem městské inspektorky a jejího týmu tajných agentů. Na konci každé epizody jsou s výsledky průzkumu seznámeni všichni obyvatelé konkrétního města. Faktografická zábavná show vyhodnocuje výhody i ostudně neřešené problémy v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, bezpečnosti, potravin či místních úřadů.
 

Nizozemský formát Secret Major je do jisté míry odnoží starších formátů typu Utajený šéf, v němž se ředitel velké firmy v přestrojení vydává pracovat do různých částí společnosti, či Secret Millionaire, kde milionář hodlající pomoci lidem v nouzi zkoumá tajně jistou lokalitu. Ovšem v případě nizozemského pořadu nejde o mírně upravenou kopii něčeho úspěšného – zde se ukázalo, že již vyzkoušený princip lze použít k dosažení jiného cíle, totiž ke získání informací, k nimž by se jinak bylo obtížné, ne-li přímo nemožné dostat. Starostové z několika nizozemských měst se za pomoci skrytých kamer a maskovaní jako novináři či noví sousedé infiltrují do jednotlivých místních komunit. Chtějí tak pochopit jejich smýšlení, aby mohli snáz řešit problémy sužující jimi spravované město.

Skandál po rakousku

Mimo běžnou produkci aktuální publicistiky spadá rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibiza video. Nejenže zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů, která vyústila v předčasné parlamentní volby a debakl největší populistické strany, ale klade i řadu otázek, na něž nelze jednoznačně odpovědět. Je ve veřejném zájmu vůbec přípustné vyprovokovat situaci a natáčet ji skrytou kamerou? Navozuje také téma, jak se bránit proti populistům. Pokud využijeme stejné metody jako oni – tedy šíření nepravdivých či přehnaných tvrzení, co nás od nich nakonec odlišuje?