Ta druhá. Příběh skleněných dětí

Tušila jsem, že práce na prvním celovečerním filmu nebude snadná, a o to víc mi záleželo na volbě tématu. Potřebovala jsem vědět, proč je pro mě důležité a proč vkládám svou energii a čas právě do něj.

Jsem sestrou holčičky se zdravotním postižením. Vyrůstala jsem po boku milované ségry v milující rodině a vím, že situace nikdy nebyla jednoduchá pro nikoho. Každý z nás se musel upozadit s ohledem na její speciální potřeby. Jsem si naprosto jistá, že všichni dělali to nejlepší, co mohli. Vím ale také, jakou osamělost člověk cítí, jaké to je toužit po pozornosti a podpoře přetížených rodičů a přitom chápat, že ji moje sestra potřebuje mnohem, mnohem víc.

Až o mnoho let později jsem si uvědomila, že nejsem jediná, kdo vyrůstal v takové situaci. Poprvé v životě jsem o tom začala mluvit a zjistila jsem, že jsou v Česku desítky tisíc takzvaných skleněných dětí – zdravých sourozenců lidí se speciálními potřebami. Jen o sobě navzájem neví. A neví o nich ani systém.

Nejsme sami

Příběhů o dětech se zdravotním znevýhodněním a jejich rodičích jsme slyšeli i viděli nespočet. Podpora těchto rodin je přesto stále nedostatečná, tudíž má v mých očích smysl tato témata přinášet do veřejného prostoru. Náš film se ale soustředí na neočekávanou hrdinku v komplikované rodinné situaci. Skrze příběh osmnáctileté Johanky, zdravé sestry holčičky s hendikepem, jsem chtěla observačně zachytit křehké období mezi dětstvím a dospělostí a vyprávět intimní příběh o dospívání, hledání svobody a odpovědnosti za druhé i za sebe.

Když jsem potkala Johanu, uvědomila jsem si, jak její život zrcadlí ten můj a jak sdílení našich zážitků, pocitů, radostí i strachů vyjevuje obecnější rovinu naší zkušenosti. Pochopila jsem, jak může být prostý akt sdílení léčivý a jak silné je uvědomění, že nejsme jediné, které vyrostly v této specifické rodinné situaci. Společně jsme se tak rozhodly vytvořit film, jenž bychom kdysi, během svého dospívání, potřebovaly vidět. Abychom věděly, že náš příběh je tu také – a abychom věděly, že nejsme samy.

Tento příběh, který vnímám, že je mou vnitřní povinností vyprávět, bych ráda věnovala všem takzvaným skleněným dětem, bratrům a sestrám, kteří vyrůstali jako ti druzí.

Marie-Magdalena Kochová vystudovala Nová média na Fakultě designu a umění ZČU a Dokumentární tvorbu na FAMU. MFDF Ji.hlava uvedl v sekci Česká radost její dokumenty Bude si svět pamatovat tvoje jméno? a Apparatgeist, který získal cenu studentské poroty. Její krátkometrážní film Schránky měl premiéru na MFF v Karlových Varech a 3 MWh v hlavní soutěži krátkých filmů na MFF v Rotterdamu. Dokument Ta druhá je jejím celovečerním debutem.