V hlavní roli opět Baltimore

Sonja Sohn je známá především jako představitelka jedné z hlavních rolí slavného hraného seriálu The Wire: Špína Baltimoru, který se zabýval kriminalitou ve městě Baltimore. Kromě herecké kariéry se ale občas věnuje natáčení dokumentárních filmů, rovněž pod hlavičkou HBO. Její dva zatím dokončené dokumenty se přitom zabývají stejnými problémy, které řešil i The Wire: Špína Baltimoru. Její debutový dokument Baltimore se bouří z roku 2017 sledoval vlnu protestů následujících po smrti pětadvacetiletého Afroameričana Freddieho Graye v policejní vazbě v roce 2015, což byl velmi podobný případ jako nedávná vražda George Floyda. Novinka Umlčené svědectví (2021) se zase věnuje nevyjasněnému úmrtí policisty Seana Suitera, který byl možná napojený na korupční kauzu.

Oba filmy skrz množství náznaků ukazují, že situace v Baltimoru je možná dokonce ještě závažnější, než jak nám to předváděl The Wire. Ten ostatně také hodně vycházel z reality – jeden z jeho autorů, David Simon, psal o kriminalitě do deníku The Baltimore Sun a druhý, Ed Burns, měl za sebou přímou zkušenost policejního vyšetřovatele vražd a učitele na státní škole. The Wire: Špína Baltimoru nám ale dává komplexní a detailní pohled zevnitř – ať už do fungování baltimorské policie, nebo do praktik zločineckých gangů. Naproti tomu Umlčené svědectví se musí spokojit z pohledem zvenčí. Je to v podstatě kronika mlžení kolem případu, který mohl být tragédií policisty zabitého při výkonu služby, ale možná také promyšlenou vraždou, jež měla zakrýt zločiny probíhající uvnitř samotného policejního oddělení. Různé verze toho, jak Suiter vlastně zemřel, postupně vystřídala smrt prchajícího zločince, ale později také sebevraždy nebo chladnokrevné vraždy spáchané proto, že Suiter měl následující den vypovídat v korupční kauze.

Oba filmy Sonji Sohn přitom vycházejí z klasických dokumentárních formátů, ale do nějaké míry je obracejí naruby. Baltimore se bouří byl aktivistický dokument, ale ukazoval spíš zmatek doprovázející protesty na pozadí celkově tristního stavu celé baltimorské komunity. Podobně je na tom i Umlčené svědectví, které se tváří jako true crime, ale nakonec tu je hlavním tématem opět samotné město a atmosféra nedůvěry a strachu vůči zdejší policii.

Až reportážně vypadající film složený hlavně z výpovědí sociálních herců a z archivní dokumentace nám toho ve skutečnosti o Suiterově případu příliš mnoho neřekne. Sohn se ale zároveň nesoustředí na samotné vyšetřování. Případ policistovy smrti jí spíš slouží jako katalyzátor, který ukazuje, jak místní vnímají policii jako takovou a jakou k ní chovají důvěru. Sohn mluví se Suiterovou rodinou, ale také se zástupci místní afroamerické komunity či s novináři. Ve výsledku jí jde hlavně o to ukázat, jak pohled veřejnosti na případ ovlivňuje to, že obyvatelé už předem přistupují k policii hodně podezřívavě. I tenhle předpoklad ale ve výsledku brání udělat si úsudek o tom, jak to bylo doopravdy.

Film si vlastně vybírá tři velmi ožehavá témata současnosti – bující kriminalitu související s třídními rozdíly, krizi institucí jako je policie a otázku rasy (Suiter byl také Afroameričan). Na jednom případu nám ukazuje vzájemnou dynamiku těchto tří fenoménů – zejména to, jak vytváří atmosféru nedůvěry, nejistoty nebo vyložených konspirací. V tomhle ohledu Umlčené svědectví samozřejmě není jen film o Baltimoru. Sohn ostatně sama prohlašuje, že Baltimore je pro ni něco jako druhý domov – zrcadlo jejího vlastního rozpoložení.

Diváci, kteří od filmu očekávají pokračování seriálu The Wire dokumentaristickými prostředky, by nakonec mohli být spokojeni a rozčarováni zároveň. Sohn totiž hraje se stejnými motivy jako seriál Davida Simona, ale zároveň nás jemně nabádá k tomu, abychom na skutečné události příliš snadno neaplikovali to, co víme z hraného seriálu. Případ, který tu sledujeme, je z větší části enigma – což u reálných zločinů bývá často. Právě proto je ale snadné s ním různě manipulovat, což se v Umlčeném svědectví děje z různých stran.