Věci mohou být i jinak

Svůj první film o Jaroslavu Duškovi Když kámen promluví jsem natočil v roce 2010 a šlo především o jeho vnitřní portrét, ale zachytil jsem v něm i jeho rodinu, přátele, Jarda vzpomínal na dětství, nahlédli jsme i do jeho profesní činnosti. Letos dokončený film Zrcadlení tmy je téměř výhradně vnitřním portrétem Jardy. Formálně ho rámuje pobyt ve tmě, který Jarda absolvoval dvakrát, pokaždé v délce jednoho týdne. Tma mu rozkryla hlubší souvislosti, navrátila ho do hlubokého očistného klidu. Myslím, že Jarda inspiruje a motivuje celým svým životem – tím,  jak reaguje, mluví, jak se chová k sobě i k ostatním. O náročných záležitostech dokáže mluvit srozumitelně, výstižně, s vtipem, lehce. Přináší poznání i radost. Navíc se s ním výborně spolupracuje, je skvělý společník. Tím, že se už známe, je mezi námi vzájemná důvěra a Jarda ví, že si nevymýšlím zbytečnosti. Natáčení je taková společná hra, baví nás to. Pro radost jsme si třeba vyrazili na dva dny na jižní Moravu, kde jsme natáčeli záběry jenom s dronem.

Film vznikal poměrně dlouze. První záběry byly natočeny v roce 2014 v Chorvatsku, další pak v roce 2015 v Irsku – to jsme ale ještě nevěděli, že film vznikne. Do Irska jsme jeli na pozvání tam žijících Čechů a setkali jsme se s divokou delfínicí, kterou natáčení také evidentně bavilo – kameru v podvodním krytu zkoumala okem přímo u objektivu a sama něco i řekla. Její výpověď je ve filmu v původním znění bez překladových titulků… Když se rozhodlo, že film bude, proběhlo zásadní natáčení v roce 2016 na Korsice, kam Jarda jezdí opakovaně a rád. Dva týdny jsme jezdili autem po krásných, silných místech a spali pod stany. Úžasná příroda i lidé, bylo to nádherné. Pak jsme natáčeli různě většinou v Čechách a na Moravě až do loňského léta. Je lepší, když máme na film čas, v delším časovém horizontu se naskýtá větší možnost zachytit zajímavé události a jevy. Naštěstí výrobce filmu Maitrea byla vstřícná.

Jednou z hlavních myšlenek filmu je, že věci v životě mohou být i jinak. Zcela jiný přístup k realitě a významu vědomí podněcuje natáčení ve švýcarském CERNu, kde jsme se dozvěděli, že sami vědci rozhodují o tom, co pustí ven a co ne. Výsledky výzkumů jsou totiž tak převratné, že se s nimi sami nemůžou srovnat… Přístup k zažité realitě rovněž převrací natáčení dětí v Olomouci, které vidí a čtou se zavázanýma očima. Jiný pohled na dějiny zase nabízí sekvence z Atom muzea – bývalého přísně utajeného skladu jaderných hlavic.

Jarda je mi názorově i lidsky velmi blízký, pojmenovává věci stejně, jak je cítím. Jeho dar je v působivosti sdělení. Jeho bezprostřednost, vtip a smysl pro humor, ale zároveň pochopení hlubokých věcí jsou okouzlující.