Vnitřní svět básníka Ivo Hucla

Básník a kurátor Ivo Hucl se dlouhodobě zabývá regionem Dálného východu. Na ji.hlavském Inspiračním fóru v rámci cyklu Vnitřní svět promluví dnes o tom, jak vnímá současnou Čínu, i o textech, které ho inspirují. Pro dok.revue to přiblížuje ve svém textu v pravidelné festivalové rubrice vnitřní svět.

Evropské umění vždy na neuchopitelném a neovladatelném světě vybojovávalo řád, přehlednost a srozumitelnost. Kultivovalo, osvobozovalo a projasňovalo. Společně s magií, náboženstvím a posléze vědou bylo hlavním inspiračním zdrojem civilizace. V současné době se však zdá, že nepřehledným a neovladatelným se stal náš vlastní kulturně-virtuální výtvor; pluralita světa se zcela uzavřela v našich vlastních projekcích. Pod kletbou iluzorních jistot a zabezpečení jsme nuceni opět cyklicky bloudit a vzdávat se těžce vybojovaných osobních svobod. Zklamaní vlastní vyprahlostí se utíkáme k povrchnosti, estetickým klišé a uměleckému konzumu. Ztráta důvěry ve vlastní tradici žene mnoho lidí za inspirací k archaickým kulturám, různým druhům planého aktivismu a především k naukám Dálného Východu, až na výjimky bohužel pouze způsobem, který zenový mistr Kódó Sawaki lapidárně popsal slovy „jinde je vice věcí, které nás oslňují“.

Především Čína, Tibet, Japonsko a Indie se staly od počátku 20. století pro západní Evropu zdrojem idejí a myšlenek, které hluboce ovlivnily zdejší myšlení a sehrály významnou roli při formování filozofie tzv. kontrakultury. Mnozí evropští a američtí intelektuálové nalezli ve východních naukách a učeních ukotvení svého duchovního hledání a na jeho základech budují zcela nový systém hodnot. Především setkání s filozofií čínského taoismu, zenu a tibetského buddhismu se pro západ stalo téměř osudové. Východ v západní společnosti oživil hodnoty univerzální odpovědnosti, naplnil do té doby neurčitá očekávání po transcendenci kultury a pomohl při hledání odpovědí na mnoho ekologických otázek. Přesto reflexe tohoto tvůrčího a v nejhlubším slova smyslu synkretického setkání zůstává dosud na okraji zájmu evropských teoretiků. Snad proto, že východní myšlení vždy zvláštním způsobem vzdorovalo a vzdoruje evropské racionalitě. A právě díky tomuto „jinému“ hlasu, odlišné perspektivě a jisté neuchopitelnosti vstoupil Dálný Východ i do mé tvorby a ovlivnil rozvrh mé osobní životní cesty. Kniha o Cestě a Síle Starého Mistra Laozi, setkání s Oldřichem Králem, rozhovory s četnými představiteli tibetského buddhismu, Sútra Srdce, přátelství s čínským básníkem a disidentem Liao I-wu, inspirace poetikou čínské a japonské přírodní lyriky - to jsou zdroje, z kterých čerpají texty, vzpomínky a eseje, které se stanou součástí mého "vnitřního světa" v rámci Inspiračního fóra na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.Půjde o příležitost k alespoň chaotickému dotyku dvou velkých kulturních civilizací.