A co teď, Evropo?
Virtuální podoba migrační krize je v mainstreamových médiích zastoupena kanonickými obrazy a příběhy. Čínský disident, umělec a politický aktivista Aj Wej-wej tyto obrazy ve svém uměleckém dokumentu Human Flow přehodnocuje. Zatímco se ideologické východisko snímku, kterým vyvrcholila Ajova výstava Zákon cesty, příliš neliší od řady dalších děl, jež kritizují xenofobii a apelují na lidskost a soucit, koncept a vizuální pojetí dokumentu nově prozkoumává estetický potenciál obrazů humanitární krize a pojímá ji nikoli jako problém politický, nýbrž etický.
Celkem 140minutová odysea začínající připlutím člunu s uprchlíky na řecký ostrov pokračuje napříč Evropou a rozšiřuje svůj dosah na dvacet tři zemí z různých kontinentů, do kterých zasáhla válka, represe nebo hladomor. Aj však neprozkoumává politické nebo historické souvislosti a migraci zobecňuje na abstraktní jev, který doprovází lidskou civilizaci od nepaměti, pro nějž nalézá obrazový ekvivalent podobně jako režisérská dvojice Maria Kourkouta a Niki Giannari. Jejich observační snímek Strašidla obcházejí Evropou, který zaznamenává situaci po uzavření uprchlického tábora v Idomeni na řecko-makedonské hranici, zprostředkovává fyzický prožitek stagnace, bezvýchodnosti a čekání. Na rozdíl od Aje tak zobrazuje migraci nikoli jako pohyb, ale jako stazi lidských mas.
Aj ukazuje lidský element jak z intimní blízkosti, tak v kosmickém měřítku. Na mikroúrovni sleduje emoce a výpovědi lidí a mluvící hlavy točí na iPhone nebo ruční kameru. Na makroúrovni v záběrech z dronů sleduje celoplanetární procesy. Ve spolupráci s jedenácti kameramany přichází s uhrančivými obrazy struktur, rastrů a lidského hemžení, nalézá vizuální krásu v leteckých záběrech na rozbombardovaná města, půdorysy uprchlických táborů a proudící lidské davy. Ukazuje společnost jako jeden živý organismus, který se dle slov bývalého astronauta v závěru snímku musí naučit sdílet společný prostor.
Čísla a seznamy hrají v Ajově tvorbě významnou roli jako symptomy kolektivních jevů. Roku 2009 v instalaci nazvané Vzpomínáme konceptuální umělec vystavil tisíce školních batohů, které odkazují na dětské oběti masivního zemětřesení v Sečuanu. O rok později nechal londýnskou halu Tate Modern zasypat stem milionů porcelánových napodobenin slunečnicových semínek. V instalaci Zákon cesty vrací abstraktním číslům lidské měřítko tím, že vystavuje tisíce kusů oblečení a bot, které zbyly po obyvatelích zbouraného uprchlického tábora v Idomeni. Čínský tvůrce po vzoru Marcela Duchampa pracuje s nalezenými předměty, které rekontextualizuje a naplňuje politickým obsahem. Snímek Human Flow svým důrazem na kolektivnost ukazuje boj dvou entit. Jednou z nich jsou uprchlíci, kteří představují kolektivní bytost reagující na vnější společenské a politické tlaky. Proti nim stojí Evropa jako nový kontext a bytost dvou tváří. Aj bojuje za to, aby nad totalitní tváří zvítězila ta humanistická.
